„Anička je úzkostlivější dítě, takže odloučení špatně snáší. Každý den ráno ve školce brečí, ale jakmile se za mnou zavřou dveře, otrká se a po zbytek dne nemá problém. Alespoň to mi říkala její předchozí paní učitelka. Před dvěma měsíci ji ale vystřídala nová a ta mi o dceři říká negativní věci,“ svěřuje se maminka Lada.

Učitelka Ladě pravidelně vypráví, že s její dcerou jsou problémy a že je možná zralá na návštěvu dětského psychologa. To si ale matka nemyslí a za svou dcerou a jejím chováním stojí.

„Prý je nespolečenská, neposlouchá a několikrát denně si vyslouží trest v podobě toho, že sedí na hanbě. Jak má být společenská, když musí na hanbu, to teda nechápu. Anička občas zazlobí, ale to každé dítě, rozhodně si nemyslím, že by svým chováním nějak vynikala,“ popisuje Lada.

Anglická slůvka jako problém

Ani Anička ovšem není s novou paní učitelkou moc spokojená. Její ranní pláč se zhoršil a někdy má Lada problém i s tím dostat ji ráno z postele a dovést do školky.

„Můj muž žil nějakou dobu v Anglii, takže doma mluvíme střídavě česky a anglicky, aby měla Anna dobrý základ do života. Ale učitelka, která sama asi neumí nic, s tím má problém. Strašně jí vadí, že se Anně občas místo českého slova vybaví to anglické,“ vypráví Lada. „Myslím, že učitelky by v tomhle děti měly spíš podporovat, a ne je odrazovat,“ dodává.

Anna domů chodí také s tím, že na ni učitelka často zvyšuje hlas, na všechno jí říká ne a kvůli tomu, že má brýle jí prý děti říkají „brejloune“. To ovšem učitelka vůbec neřeší a při rozhovoru s maminkou popírá, že by děti Aničku takto oslovovaly.

Kde je pravda?

„Snažila jsem se s učitelkou mluvit, ale přestože je mnohem mladší než já a čerstvě po škole, chová se hrozně arogantně. Kromě toho, že kydá špínu na mojí dceru, tvrdí, že mezi dětmi nedělá rozdíly a že je dcera ve věku, kdy si hodně vymýšlí,“ říká Lada s tím, že i kdyby byla pravda jen polovina z toho, stačilo by to.

Lada se bojí problém nějak dál řešit, obává se, že by tím situaci akorát zhoršila a učitelka se přes její dceru mstila. „Jsem z malého města s jednou školkou. Nedovedu si představit dceru vozit někam jinam, navíc míst ve školkách je nedostatek. Nemám ani řidičák a manžel chodí do práce hrozně brzy. Zároveň ale nechci, aby si ze školky odnesla nějaké trauma,“ uzavírá Lada s tím, že neví, jak ze zapeklité situace vybruslit.

Čtěte také:

Reklama