K dětem a učení měla vždycky blízko. Už jako malá se věnovala svým dvěma mladším bratrům. A když pak nastoupili do školy, ráda se s nimi učila a psala úkoly. A tak byla pedagogická škola jasnou volbou, kam po základce. „Střední i vysoká škola mě bavila, měla jsem štěstí na profesory a nemohla se dočkat, až začnu získané poznatky sama uvádět do praxe. Když jsem ale nastupovala jako učitelka češtiny a angličtiny na druhém stupni základní školy v jednom malém městě na západě Čech, byla ve mně malá dušička. Ono není pro začínající, mladou učitelku těsně po škole snadné nastoupit mezi puberťáky. To jsem ale ještě netušila, že náctileté děti zdaleka nejsou to nejhorší, co může kantora potkat,“ pokyvuje hlavou mladá žena, která za katedrou vydržela pouhé tři roky.

Jak sama přiznává, neunesla tlak ze strany rodičů jejích žáků, jemuž musela čelit. Učitelé podle ní už dávno ztratili jakýkoli respekt, a to nejen před žáky. Jsou to bohužel často právě rodiče, kdo z pedagogů dělá hlupáky a neváží si jich. Klidně i před dětmi. Pak není divu, že i ony si na nás dovolí, když mají doma oporu. A já tohle nevydýchala. Děti jsem si v hodině více méně srovnala, ale s jejich maminkami a tatínky už to tak snadné nebylo,“ přiznává Pavla, která byla nejednou v ředitelně, aby vysvětlila prospěch toho či onoho žáka.

„Rodičům se totiž nezdálo, že by jejich dítko bylo zralé na horší známku, nebo dokonce na propadnutí. Argumentovali tím, že od bývalé učitelky dostávali lepší známky. Prý látku ovládají a já si na ně jen zasedla. Samozřejmě vždy po přezkoušení vyšlo najevo, že je pravda na mé straně. Ale oni si to stejně nikdy nepřiznali,“ kroutí hlavou Pavla. Ta musela nejednou čelit nadávkám a výhrůžkám i mimo školu.

„Jedné žákyni osmé třídy hrozilo, že propadne. Její tatínek mi ale mimo školu mezi čtyřma očima řekl, že jestli jí tu pětku z češtiny dám, mám se na co těšit. Nemuselo to nic znamenat, lidi řeknou cokoli. Ale můžete si tím být jistí? A takových případů bylo víc. Jen samé nadávky a urážky. Jednou mi někdo dokonce vyryl na kapotu auta kosočtverec. A to byla ta poslední kapka. Neminila jsem ustupovat ze svých požadavků a dávat dobré známky zadarmo. Ale ani mi nestálo za to nechat si ubližovat. Dala jsem proto raději výpověď a našla si jinou práci. Sice mě tolik nenaplňuje, ale na druhou stranu mám klid. A taky vydělávám o dost víc peněz,“ říká Pavla s tím, že kantořinu má už jen jako koníčka. Doučuje školáky.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také:

Reklama