Tuhle jsme se po dlouhé době zase sešly na babinci a semlely páté přes deváté, jak už to na takových dámských „dýcháncích“ chodí. Mimo jiné přišla řeč i na kamarádčiny potomky, které si pamatuji jako batolata. Z malého Vojty, který měl neustále na krajíčku a nudli u nosu, už je maturant s dredy do pasu, Apolenka parádivá se dala na jadernou chemii a Leonka zula baletní piškoty a studuje design. Mimochodem to je ta holčička, kterou jsem připravovala k přijímačkám a párkrát o ní na našem magazínu psala.
A tak jsem se tak trochu oslím můstkem přenesla k tématu dne, a tím je učení s dětmi. Možná máte podobné zkušenosti, ale přišla jsem na to, že učit cizí děti je mnohem snazší než učit vlastní. Naštěstí to nebylo potřeba. Maximálně jsem je mohla vyzkoušet z dějepisu nebo přírodopisu, ale kdyby za mnou přišly, abych jim vysvětlila slovní úlohy z matematiky, byla bych v koncích.
Jediné, na co jsem si troufla, byl tenis a lyže, ale stejně to nebylo ono a zůstala jsem jen u základů. Postrádala jsem tu správnou důslednost. Když jim něco nešlo a začaly skuhrat, došla trpělivost i mně. Od toho tu ale byli profesionálové, kterým jsem svá dítka mohla předat. Ti se dokázali nad počáteční nezdary a slzy povznést, děti uchlácholit a udržet si přirozenou autoritu, aniž by jim ruply nervy. Zkrátka, umět někoho učit se musí umět. Možná jsem svou pedagogickou „neschopnost“ zdědila po své mamince a vzala si z ní ponaučení.
Jako dnes si pamatuji, když učila mou mladší sestru „Máma má mísu, Ema má mámu“ a ségra to neustále motala, až mámě došla trpělivost a praštila ji slabikářem. Zřejmě si myslela, že je to jediný způsob, jak jí to natlouct do hlavy, ale sestra nějak nešťastně uhnula a trefila ji do ucha, které vzápětí zmodralo. Pak z toho měly trauma a plakaly obě. Ségra ze šoku a máti z toho, že to přepískla.
Dnes se tomu smějeme, ale tenkrát nám to moc legrační nepřipadalo. Od té doby se s ní raději učil mnohem trpělivější a pedagogicky nadanější tatínek.
Jak to máte vy, milé ženy-in?
Učíte se svými dětmi? Jaké předměty vám „jdou“ a na jaké už nestačíte? Myslíte si, že jste dobrý pedagog, nebo na to nemáte vůbec buňky? Kdo roli domácího učitele zastane za vás? Co jste své děti dokázaly naučit? Šlo to snadno, nebo ztuha? Máte trpělivost a autoritu?
Učili se s vámi vaši rodiče? Dokázali vám látku vysvětlit, abyste ji pochopily? Máte nějakou příhodu s učením svým, nebo svých dětí?
Napište nám na dnešní téma.
Na vaše příspěvky, rady, příhody a názory se těšíme na adrese:
Nový komentář
Komentáře
Se svými dětmi mám už učení za sebou, ale určitě jsem se v počátku s dětmi učila. Později už jenom, když chtěly vyzkoušet, nebo něčemu nerozuměly.
Pře 12-lety jsem si první třídu zppakovala s vnučkou, protože mmdcera si rovněž zvyšovala vzdělání. Docela mě to bavilo a připadalo mi, že jsem s tím i omládla.
já už mám se 3 dětmi učení za sebou,už jsou odrostlé , každému šlo něco lépe a něco hůře,ale naštěstí všem jdou cizí jazyky( v tom já mám mezery) a nyní se věnuji naší nejmladší,je v první třídě a tak zase čteme po slabikáchá, skládáme věty, učíme se psát písmenky/já dělám dozor a dcera se snaží/.Myslím,že první ,druhá třída je důležitá,co do dětí vložíme, to se nám vrátí.
Se mnou se rodiče učili pouze v jazycích. Ostatní předměty mi jaksi šli samy.
Teda v ČJ jsem byl perla moje "babyčka" je dodnes populární.
Pedagogické umění jsem měl možnost si vyzkoušet na sourozenci. Ten byl pro změnu tvrdý na matiku, fyziku.
O učení vlastních dětí bohužel nemůžu nic říci neboť patřím k těm bohem a lidmi opomenutým.
mám děti tři, takže jsem si škol užila ažaž
první dcera byla tak trochu lempl, její: "trojka je přece pěkná známka" mě občas hodně vytočila 
druhá skládala v necelých 4 letech bez problémů písmenka do slabik a slabiky do slov a s třetí to na začátku 1.tř. vypadalo hodně špatně, ale naštěstí jen první 2-3 měsíce, ZŠ ukončila se samými jedničkami, stejně tak i SŠ 
Vidím, že jsem celých 30 let manželství asi byla netradičně šťastná žena...
Haha, pánbu a všichni svatí, děkuji, že nemusím!!!
Leda, že by mne učili oni, či bych se potajmu vzdělávala. Tůdle, ale tahle republika je kdesi, ono i škoství, tak jaké nervy, co.
V prvních letech jsem se dětem věnovala já, ale minimálně, Nepotřebovaly to..
Pak tatínek, já jsem na matematiku, no jak to říci, asi trochu natvrdlá a Technická průmka na Proseku a rysy mne uváděly do mdlob. Leč pana otce to bavilo, tak jeden výkres - dle mne naprosto dokonalý! rýsovali ještě 3x.
Já ji to neberu, to radši maluju obrazy, i abstrakt či impresionismus a podržte se - oni dokonalí v každém ohledu, to neumí!!!!!
S dětmi jsem se učila v první a druhé třídě. Od třetí třídy jen, když potřebovaly něco procvičit a samy si řekly.
Ovšem znám jednu paní, která se se svým synem učila i na střední škole. Každý den musel vysypat před ní aktovku, sdělit jí, co se má naučit a jaké úkoly napsat a ona ho pak ze všeho přezkoušela a úkoly zkontrolovala. Dále prováděla kontrolu pomůcek, ořezanosti tužek a pod. Z toho by mě asi kleplo.
S jedním nebylo třeba, s druhým to nejde