Foto: Shutterstock

Když zavřeli školy, bylo mi jasné, že si nemůžu dovolit vzít ošetřovačku. Naštěstí mi šéf povolil pracovat mimo kancelář, a tak jsem s Ivankou (9) zůstala doma za plný plat. Jenže skloubit to všechno s vyučováním dcery bylo něco příšerného. Nestíhala jsem a byla protivná i sama sobě,“
přiznává paní Kateřina, která rozhodně nebyla jediná. Na spoustu úkolů od učitelky si stěžovaly i některé další zaměstnané maminky. A tak Kateřina dostala spásný nápad.

„Obvolala jsem tři maminky Ivčiných spolužaček a nabídla jim vzájemnou výpomoc. Budeme se v učení našich dcer střídat. Každý den si je vezme na starost jedna z nás – online, samozřejmě. A ty ostatní budou mít volno. Ehm, čas na svou vlastní práci. Celé tři dny v týdnu!“ chlubí se Kateřina skvělou myšlenkou. Nadšené byly i oslovené maminky, a tak to hned následující den realizovaly.

Spojily jsme se přes Skype a já si jako první vyzkoušela, jaké to je, být paní učitelkou na dálku. Zpočátku u toho byly i ostatní maminky, ale když viděly, že jejich děti vyučování respektují, a dělají, co mají, šly si v klidu řešit svou práci. A docházely jen na skok, když bylo opravdu potřeba jejich pomoci,“ popisuje svůj úspěšný projekt Kateřina. Ta v tomto způsobu vyučování našla i jinou výhodu, než jen možnost v klidu pracovat většinu dní v týdnu.

„Když učíte své vlastní dítě, snaží se vykrucovat, nemá z vás jako z kantora takový respekt. Jakmile ho ale učí cizí paní, je to o něčem jiném, vůbec nediskutuje,“ usmívá se Kateřina a říká, že už o takový způsob domácí výuky projevily zájem i další zoufalí rodiče dceřiných spolužáků.

Čtěte také:

Reklama