„Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Toto známé přísloví platí dnes více než kdy dřív. Minimálně s angličtinou jsme konfrontování v podstatě každodenně.

rec

Chceme-li se intenzivně věnovat studiu nějakého cizího jazyka, máme hned několik možností, jak tak učinit. Asi tou nejčastější volbou je pro mnohého některý z jazykových kurzů. Jejich nabídka je široká a pokrývají většinu pro našince prakticky využitelných jazyků. Trochu jiná situace je s jazykem, který je rodným jazykem některých našich sluchově handicapovaných spoluobčanů.

Mluvím o českém znakovém jazyku, označovaném zkráceně ČZJ. Pokud jste se s tímto bezesporu zajímavým jazykem dosud setkali jen nahodile, např. v rámci tlumočeného TV vysílání, a rádi byste se o něm dozvěděli více, je tento článek určen právě vám.

Je tomu přibližně rok a půl, co jsem se v rámci nového pracovního poměru začala takřka každodenně setkávat s českým znakovým jazykem a jeho mluvčími. Přestože jsem sama sebe považovala za poučenou, mnohé mne překvapilo a do značné míry to změnilo můj pohled nejen na komunitu sluchově handicapovaných, ale i na roli jazyka vůbec.

Častým omylem těch, kteří se s ČZJ dosud nesetkali, je představa, že znaky jen nahrazují slova mluveného jazyka a že vše ostatní (např. stavba věty) zůstává. Není tomu tak. Pokud bychom provedli zpětný „otrocký" překlad z ČZJ do češtiny, dostali bychom česky psaný zápis takzvaného znakosledu. Tedy posloupnosti znaků, jejichž pořadí české větě typicky neodpovídá. A nejde jen o pořadí přeložených znaků. Ve znakosledu také samozřejmě schází jakékoliv skloňování nebo časování. To vše překladem mluveného jazyka do jazyka znakového buď zcela zaniká, nebo je jiným prostředkem jen v jisté míře nahrazeno. Příkladem takového jiného prostředku může být například mimika obličeje mluvčího nebo tzv. pomocná „slovíčka", jako brr, uuu, ... Ta svůj význam nabývají až podle kontextu a často zkracují či nahrazují to, co by jinak bylo nutné vyjádřit více znaky. Dalším charakteristickým rysem znakového jazyka je praktická absence jeho psané formy, bez které si už asi běžně užívané mluvené jazyky nelze představit. Zájemcům o problematiku zápisu znakových jazyků mohu doporučit stránky http://ruce.cz/znakopis či http://www.signwriting.org/.

Už z mála výše uvedeného je asi zřejmé, jak propastné rozdíly jsou mezi jazyky mluvenými a znakovými. Z tohoto faktu pak vyplývá řada problémů postihujících komunikaci mezi většinovou společností a sluchově handicapovanými, zvláště pak těmi, pro které je znakový jazyk jejich rodným jazykem a jazyk mluvený jazykem cizím.

To vše byste ideálně měli vědět před tím, než nastoupíte do některého z kurzů českého znakového jazyka určeného veřejnosti.
Kurz, do kterého jsem nyní nastoupila, vede rodilý mluvčí ČZJ, pro kterého je znakosled samozřejmostí, a zřejmě proto nás s ním neseznámil. Řada studentek při znakování artikuluje slova v češtině, ne ve znakosledu. Říkají například Jmenuji se Míša, jak se jmenuješ ty?, ač by správně měly říct Jméno já „Míša", jméno ty co?.

Pokud nad kurzem uvažujete, zvažte také, kde a za jakých podmínek jej budete dělat. Stejně jako v češtině existuje mnoho nářečí, tak i ČZJ se dle regionu do jisté míry odlišuje (o odlišnostech na úrovni jednotlivých států ani nemluvě). Některé znaky jsou např. v pražském ČZJ jiné než znaky moravské. Plánujete-li se v brzké době přestěhovat na druhý konec republiky, raději s kurzem vyčkejte do nového bydliště. :)

Jedna spolustudentka zná pár znaků díky praxi s neslyšícím dítětem. Ovšem znaky, které zná, jsou pražskou formou, zatímco my se učíme moravskou. Přeučování zažitých znaků je pro ni těžší než pro nás učení se zcela novým znakům.

Další věc, se kterou byste měli počítat, je ta, že některé znaky se i v rámci pražské či moravské znakovky ukazují různě. Záleží jen na osobě mluvčího. Je to podobné jako náš styl mluvy - někdo mluví zásadně spisovně, někdo používá „svá" nespisovná slovíčka, někdo slova protahuje... Stejně tak i mluvčí znakového jazyka v běžné komunikaci ukazují znaky každý trošku jinak. U některých znaků hned poznáte, co vyjadřují, u jiných je to těžší.

V kurzu jsme se učili i dny v týdnu a měsíce v roce. Během své práce jsem se ale setkala s tím, že neslyšící kolegové některé znaky ukazují jinak. Ptala jsem se jich na to, proč to neukazují tak, jak nás učí, a oni se zase velmi divili, proč neumím jiný znak, který se přeci má správně používat. Co člověk, to názor.

Během kurzů znakovky se můžete setkat s jedním velkým problémem, který např. u angličtiny či němčiny vůbec řešit nemusíte. U cizích jazyků si nová slovíčka většinou jednoduše zapíšete, případně si je dohledáte v jednom z tisíců slovníků (ať už tištěném či psaném). Ovšem jak si zapsat znak? Když si napíšete jen slovo, co znak vyjadřuje, za týden nebudete vědět, jak se znak ukáže. Popsat znak tak, abyste jej i po delším čase znovu dokázali ukázat, je náročné a zdlouhavé. Je proto dobré mít k dispozici buď nějaké výukové CD, nebo neslyšícího známého, který vám znak znovu předvede.

Další zajímavou zkušeností z kurzů ČZJ je neobvyklé ticho, pokud vás učí rodilý neslyšící. Během celé výuky držíte bobříka mlčení. Chcete-li se na něco zeptat, je to zejména ze začátku problém, protože ještě nevíte, jak pomocí znaků svou otázku vyjádřit. Jedinou možností je napsat velmi stručnou a jasnou otázku na papír či na tabuli. Ta se ale většinou týká jen toho, jak se ukáže ten či onen znak. Chcete-li vědět, proč se znak ukazuje právě takto, od rodilého mluvčího se to nemusíte dozvědět.

Když jsem se svými neslyšícími kolegy probírala znak pro měsíc leden, řekli mi, že oni to ukazují jinak, protože znak má naznačovat bruslení. U jiných měsíců si lze podtext znaku snadno domyslet, např. znak pro měsíc květen připomíná rozevírající se květinu, ke které čicháte.

Ono zmíněné ticho během výuky není absolutní. Součástí ČZJ je i používání různých zvuků, které jsou jakýmsi vedlejším produktem znakování. Jde hlavně o artikulaci, která znaky doprovází. Některé zvuky vám napoprvé mohou přijít zvláštní až směšné. Je potřeba odhodit stud a „upejpání“, protože neslyšící nezajímá zvuk, který při artikulaci vydáte, nýbrž samotná artikulace.

Český znakový jazyk je opravdu specifickým a nesmírně zajímavým jazykem. Pokud se i vy rozhodnete naučit se tomuto jazyku, přeji vám mnoho úspěchů.

Reklama