Syn třicetileté Kamily je v první třídě. Učí se dobře, ale za chování dostává jeden černý puntík za druhým a na třídních schůzkách na něj slyší jen samé stížnosti. Pro svou nesoustředěnost se stává u učitelky neoblíbeným, i když je jinak velmi inteligentní a bystrý.
Vždycky byl hyperaktivní a na svůj věk poněkud „přemoudřelý“. Už ve školce poučoval ostatní děti, a někdy dokonce učitelky, když udělaly nebo řekly něco, co se mu „nezdálo“. Zkrátka s chlapečkem nebylo snadné pořízení, ale učitelky už věděly, jak na něj, a dokázaly si s ním poradit.
„Tak co, jak to jde Kubíkovi ve škole?“ zeptala jsem se Kamily, protože jsem věděla o jejích obavách, až její syn nastoupí do první třídy. Kamila mě zahrnula obavami...
Kuba je jak z hadích ocásků a nová učitelka zase „ze staré školy“
„Kuba se učí dobře, o to jsem se strach ani neměla, ale bojím se, že si na něj učitelka zasedne kvůli chování. Znáš ho, chvilku neposedí a nedokáže se dlouho soustředit. Silou se s ním tuplem nic nezmůže a na nějakou taktiku, jak ho zvládnout, tyhle učitelky nemají čas.
Ještě to s ním šlo, když měl mladou učitelku. Ta si s ním věděla rady a dokázala jeho energii zpacifikovat. Navíc oceňovala spíš jeho aktivitu a znalosti než vzorné chování. Dokonce ho chválila, že na svůj věk má úžasný přehled a sebevědomí a že se nebojí před celou třídou obhájit svůj názor. Byla jsem ráda, a říkala si, že se to v našem školství konečně pohnulo dopředu.
Jenomže tahle učitelka v pololetí odešla do jiné školy a „vyfasoval“ jinou. A v tom je ten kámen úrazu. Nechci jí nijak křivdit, vím, že to s Kubou není zrovna jednoduché, ale je to taková ta „stará škola“, co chce, aby bylo ve třídě ticho, všichni dávali pozor, spořádaně se hlásili a během vyučování ani nepípli. A to je něco na něj.
Tuhle učitelku vůbec nerespektuje, na hodinách se nudí, a tak začal zlobit. Věčně nosí domů poznámky a na rodičáku na něj slyším jenom samé stížnosti, že je nepozorný, roztěkaný a že vyrušuje. To, že se dobře učí, ji skoro nezajímá. Já vím, že můj kluk je jak z myších ocásků a možná se to časem poddá. Ale co když se mu bude učitelka mstít a hůř ho klasifikovat? Pak ztratí motivaci úplně a půjde to s ním z kopce.
Nevím, co mám dělat. Změnit školu? Promluvit s učitelkou? Zajít za psychologem? Tam už jsme byli několikrát. Dala jsem ho na fotbal, aby vybil přebytečnou energii. Docela to pomohlo, ale s tou školou si fakt nevím rady.“
Nový komentář
Komentáře
pajda — #14 Však sama víš, že to chce zlatou střední cestu. V osmnácti by už vejlupek měl vědět, jak se má chovat. Ale když se jedná o menší dítě, je to hodně na učiteli, vím o čem mluvím. Když učitelka řekne, že dítě "má vědět, jak se má chovat", pak podle mého názoru nemá pravdu. Je to opravdu na ní. Samozřejmě, že je takové dítě na zabití! Ale nikdo jiný jí s tím nepomůže, domluvy nezabírají, dítě všechno odkýve, ale v tu chvíli si pak nemůže pomoci. Není to žádná zanedbaná výchova, prostě je to tak. Proto je dobré, když pedagog vysvětlí, že má být dotyčný (ať už chytrý nebo chytrolín) ticho, nerušit ostatní a věnovat se jiné smysluplné činnosti. Nikdo jiný než učitel totiž v tu chvíli na hodině není.
Lukáš Čejka — #15 Karo Líná — #16 zhusta nejde o zanedbanou výchovu, ale prostě stačí dát aktivitu navíc. Ostatní viz výše
promluvit si s potomkem a usměrnit ho.
Moje dcera je od malička hyperaktivní a přesto až na jednu paní učitelku,která jak mi sama řekla,že nemá ráda příliš aktivní děti,si s ní paní učitelky poradily.Ale nevím čím to je, mám taky Kubu a taky jsou s ním problémy,ale je už v osmé třídě a bylo i hůř,po změně třídní učitelky se to trochu zlepšilo
Tvůj syn je velmi inteligentní, rychle přijímá nové informace, výuka je na něho pomalá, proto se nudí a vyrušuje. Je třeba si s učitelkou promluvit a požádat ji, aby ho více zaměstnala.
Tvůj syn je velmi inteligentní, rychle přijímá nové informace, výuka je na něho pomalá, proto se nudí a vyrušuje. Je třeba si s učitelkou promluvit a požádat ji, aby ho více zaměstnala.
Karo Líná — #16 Přesně- naprosto souhlasím. Děti zlobí a svádí se to na učitelku a na to, že si nedokáže zjednat autoritu. A nebo se to taky svede na to, že je holt moc živý. Nechtěla bych dnes být učitelka - lituji je...
Karo Líná — #16 To nejsou výmluvy, ale chlubení
Lukáš Čejka — #15 Ano, tak nějak.
Za mýho dětství když jsme přinesli domů poznámku za vyrušování, dostali jsme doma takovou čočku, že jsme si víckrát otravovat nedovolili. Bez ohledu na to, jaká byla soudružka učitelka - o tom se prostě nepolemizovalo, učí tam, my jsme tam žáci, je určitý nastavený kodex slušného chování, tak ho budeme dodržovat, tečka. Nedodržuješ, trojka z chování a zapomeň na střední školu, půjdeš pěkně do učení, tam už tě srovnají.
Dneska jsou ty parchanti tak nevycválaný a nedělají si z nikoho nic, že je to až k pláči. Výchova začíná a převážně se odehrává doma. Ty výmluvy na hyperaktivitu a genialitu jsou opravdu úsměvný
Změnit školu? Promluvit s učitelkou? Zajít za psychologem? - co treba dohnat zanedbanou vychovu
A co dělají rodiče pro to, aby chlapec ve škole četl nebo si kreslil a nevyrušoval? Nosí si s sebou knížku, učebnici angličtiny nebo něco jiného?
Taky mám ve třídě jednoho, který ani v 18 nepochopil, že slušné chování platí i pro ty "chytřejší" - psáno úmyslně v uvozovkách, protože ten můj vejlupek rozhodně k těm chytrým nepatří. Spíš k těm protivným a neustále na sebe upozorňujícícm - příklad: stoupnu si před třídu, abych jim oznámila, že pojedeme na výstavu. Začnu mluvit, mládenec zvedne ruku. Ne, že by chtěl něco k programu nebo tak, ale chce mi sdělit, že on na té výstavě už byl a v ten den, kdy tam jedeme, zrovna by chtěl jet někam jinam...prostě chce být vidět za každou cenu. To je zapotřebí odlišit od "je tak chytrý, že se nudí". Mě se jako učitelce moc nelíbí to vychvalování předešlé učitelky ve stylu "chválila ho, když si prosadil svůj názor" - protěžování jednoho dítěte, byť i chytrého, na úkor ostatních, je vždycky problém. Jestli se kluk naučil, že je nejchytřejší a s učitelkou vytrvale polemizuje a v hodinách vykřikuje (i kdyby měl pravdu), těžko se pak divit, že ho má plné zuby.
Lilinka — #5
jednapani — #9 Proč se mu má věnovat? Přece proto, že je její žák. Stejně tak, jako se má věnovat průměrně nadaným dětem, tohle dítě leccos pochopí za kratší dobu, zbytek mu může milá pančelka vynahradit jinak. Třeba tak, že dá úkol navíc, vymyslí aktivitu. Od toho tam totiž je. Stejně tak se bude zabývat i slabším žákem, kterého zhusta paní učitelky musí doučovat i po běžných hodinách. Tedy opakuji, musí se mu věnovat proto, že je její žák. Je na ní, aby našla cestu, jakou se k němu může dostat. Ber to, prosím, jako vysvětlení pedagoga.
jednapani — #9 to ano, ale vše má své hranice. Není normální, že mi syn doma brečí, že za hodinu matematiky vypracovali 2 příklady ! Syn začal chodit na doučování a doučuje tam své spolužáky, protože ho matika baví. Když ve škole probírají nějakou novou látku, tak dostal poznámku za to, že se zeptal na nějakou podrobnost k probírané látce. Syn rozhodně geniální není, je jen lehce nadprůměrně nadaný a ta škola byla výběrová jazyková. Starší syn na ní neměl problémy žádné. Po odebrání statusu jazykové školy (i když jazyky v rozšířené formě za úplatu dále vyučují) se do školy dostaly i děti, které jsou nyní často nuceny školu opustit, protože ji nezvládají. Učitelé místo s 20 dětmi ve třídě nyní pracují více jak s 30 dětmi.. takže se jim na druhou stranu nedivím a neviním je z toho. Je to problém zřizovatele školy, který bohužel nereflektoval na petice rodičů.. Hlavně aby měly i ostatní školy dostatek žáků (což se stejně nepovedlo).
ellienka — #8 Dcera měla učitelku, která nadanějším dětem dovolila, aby si po splnění úkolů četly. ( Nebyla to žádná mladice, v té době měla už dospělého syna. Líbilo se mi na ní i to, že na třídní schůzce pochválila čtyřkaře, který se zlepšil na trojky.) Děti je třeba vést nejen k tomu, aby se uměly prosadit, ale i k tomu, aby respektovaly ostatní, tedy i méně nadané spolužáky. Je radost, když pak v dospělosti takové bývalé hyperaktivní dítě rozbourá každou poradu, protože vyrostlo v tom, že jen jeho názory jsou ty správné a na ty pomalejší netřeba čekat. Pak s ním nikdo nechce pracovat a střídá zaměstnání častěji než ponožky.
Nechápu, proč se má učitelka přizpůsobovat jednomu dítěti ze třídy a vymýšlet mu extra program, aby nezlobilo a nevyrušovalo ostatní. Pokud je z psychologického pohledu "normální", snad může i dítě být vedeno k tomu, že je součástí nějakého celku, jehož pravidla má respektovat. Učitel se opravdu potřebuje víc věnovat průměrným a méně nadaným dětem, a ne věnovat čas a energii na krocení jednoho génia.
Altamora — #4 bohužel, ne vždy se toto řešení setká s pochopením. Syna jsme dali na dříve výběrovou školu, kterou naše město "potopilo" a nyní je z ní pouze obyčejná spádová škola. Žádná lepší v našem krajském městě už není. A když jsem požádala paní učitelku, zda by mu nepřidala úkoly, tak mi řekla, že na to nemá čas :-( Takže nejlepší situace je, když je syn nemocný, nebo na pár dní uvolněn, když cestuje s pěveckým sborem. Když si alespoň na pár dní paní učitelka od syna oddychne, syn se po návratu věnuje i zameškané látce a je skoro týden klid od poznámek. Jinak syn ani hyperaktivní není.. je pouze aktivnější, má zájem o učivo a paní učitelce to vadí, protože se musí věnovat hlavně dětem, kterým učení nejde.
Lilinka — #5 na to jsem si při čtení nadpisu hned taky vzpomněla!
Moje 10letá dcera je přesně to samé.Ve druhé třídě měla problémy s chováním i prospěchem.Taktak jsme to uhráli na dvojky.Zachránila nás nová učitelka.Teď je ve třetí třídě,má samé jedničky.Učitelka,když vidí,že má hotové zadání,dá ji jiný úkol.Taky mají ve třídě tzv.odpočívárnu.Je to koberec s polštářky,kde se můžou protáhnout a každé po si tam vyprávějí své víkendové zážitky.Tak si procvičí slovní zásobu a sloh.A nezaostávají za ostatními školami,právě naopak.Toho jsem se totiž bála.Byli jsme i za psychologem,ten nám doporučil,co nejvíce pohybu.Určitě jste udělala,co jste mohla.Myslím,že vše závisí na učitelce.
Učí se dobře, to nemohu říct.
Promluvit s učitelkou, ať místo poznámek zadá synovi další úkol, aby neměl čas otravovat. Nebo ať mu dovolí si číst. Ve třídě jsou i jiné děti, a takový rušivý element brání ve vzdělání i jim. Nebo mu najít takovou školu, ve které nebude nejchytřejší, ale stejně chytrý jako ti ostatní, aby neměl čas se nudit.