Syn třicetileté Kamily je v první třídě. Učí se dobře, ale za chování dostává jeden černý puntík za druhým a na třídních schůzkách na něj slyší jen samé stížnosti. Pro svou nesoustředěnost se stává u učitelky neoblíbeným, i když je jinak velmi inteligentní a bystrý.

hyperactive

Vždycky byl hyperaktivní a na svůj věk poněkud „přemoudřelý“. Už ve školce poučoval ostatní děti, a někdy dokonce učitelky, když udělaly nebo řekly něco, co se mu „nezdálo“. Zkrátka s chlapečkem nebylo snadné pořízení, ale učitelky už věděly, jak na něj, a dokázaly si s ním poradit.

„Tak co, jak to jde Kubíkovi ve škole?“ zeptala jsem se Kamily, protože jsem věděla o jejích obavách, až její syn nastoupí do první třídy. Kamila mě zahrnula obavami...

Kuba je jak z hadích ocásků a nová učitelka zase „ze staré školy“

„Kuba se učí dobře, o to jsem se strach ani neměla, ale bojím se, že si na něj učitelka zasedne kvůli chování. Znáš ho, chvilku neposedí a nedokáže se dlouho soustředit. Silou se s ním tuplem nic nezmůže a na nějakou taktiku, jak ho zvládnout, tyhle učitelky nemají čas.

Ještě to s ním šlo, když měl mladou učitelku. Ta si s ním věděla rady a dokázala jeho energii zpacifikovat. Navíc oceňovala spíš jeho aktivitu a znalosti než vzorné chování. Dokonce ho chválila, že na svůj věk má úžasný přehled a sebevědomí a že se nebojí před celou třídou obhájit svůj názor. Byla jsem ráda, a říkala si, že se to v našem školství konečně pohnulo dopředu.

Jenomže tahle učitelka v pololetí odešla do jiné školy a „vyfasoval“ jinou. A v tom je ten kámen úrazu. Nechci jí nijak křivdit, vím, že to s Kubou není zrovna jednoduché, ale je to taková ta „stará škola“, co chce, aby bylo ve třídě ticho, všichni dávali pozor, spořádaně se hlásili a během vyučování ani nepípli. A to je něco na něj.

Tuhle učitelku vůbec nerespektuje, na hodinách se nudí, a tak začal zlobit. Věčně nosí domů poznámky a na rodičáku na něj slyším jenom samé stížnosti, že je nepozorný, roztěkaný a že vyrušuje. To, že se dobře učí, ji skoro nezajímá. Já vím, že můj kluk je jak z myších ocásků a možná se to časem poddá. Ale co když se mu bude učitelka mstít a hůř ho klasifikovat? Pak ztratí motivaci úplně a půjde to s ním z kopce.

Nevím, co mám dělat. Změnit školu? Promluvit s učitelkou? Zajít za psychologem? Tam už jsme byli několikrát. Dala jsem ho na fotbal, aby vybil přebytečnou energii. Docela to pomohlo, ale s tou školou si fakt nevím rady.“

Čtěte také

Reklama