Úchylka naší maminky

Moje maminka má roztomilou úchylku. Nikdy bych se o ní nedozvěděla nebýt mého nedávného pracovního pobytu v rodném městě, který mi umožnil vrátit se zase na pár týdnů do útrob bytu, kde jsem vyrůstala.

Moje maminka schovává boty. Všechny boty, které jsem kdy nosila. Nejen ty první miminkovské a ne pouze ty výjimečně luxusní a už vůbec ne ty, které by se ještě daly nosit. Všechny boty…

Přišla jsem na to náhodou, když jsem hledala jakousi nutnou obouvací proprietu a otevřela starý botník v předsíni. Nevěřila jsem vlastním očím. Nikdy jsem nepatřila mezi maniačky závislé na obuvi, jež jsou schopny koupit si na jeden zátah pět párů bot, přesto mně množství škrpálů vyrazilo dech. Vzápětí jsem se obrátila na maminku s logickým dotazem: proč? Je jí líto to vyhodit? Nenašla si čas na úklid starého haraburdí? Pěstuje nějaký tajný rituál, při kterém starou obuv využívá?

Máma pokrčila rameny a usmála se. Neřekla nic.
Odpověď jsem našla já sama jen pár chvil poté, co jsem si k rozevřené tlamě botníku sedla.

Brala jsem do rukou jeden pár po druhém a docházelo mi, že právě listuji deníkem svého života. A pozor, na rozdíl od mého psaného deníku je tenhle o poznání objektivnější.
Moje první botky. Bílé batolecí ošlapané capáčky. Evidentně jediné období mého života, kdy jsem si mohla říct, že mám malou nohu. Jé! - růžové botky na malém klínku, které jsem na mámě vydyndala ve čtrnácti. Byly to moje první boty na podpatku a naši se kvůli nim hrozně pohádali, táta si myslel, že mám na něco takového ještě dost času. A hele, bílé kristusky, jak já po nich toužila a jak dlouho jsem je sháněla! Typické předrevoluční podpultovky.  

Překvapuje mě, jak jsou ošklivé, to jsem vážně nosila? Při té vzpomínce se směju - měla je každá, tak já musela taky.  Hm a tyhle o číslo menší kozačky pro mě představují období mých komplexů z velkých nohou, kupovala jsem si malé boty, následky čehož jsou dodnes patrné na mých palcích. Jak jsem mohla být tak blbá, vždyť jsem v nich trpěla jako pes! A proč? Protože jste-li žena nosící boty osmatřicítky, jste drobná a muži vás chtějí, obouváte-li ale čtyřicítky a výš, jste odepsaná. Věděly jsme to všechny…

A potom už kožené letní sandálky s kamínky, které se zavazovaly pomocí tenkých tkanic vysoko kolem lýtka. Mám je spojené se svým prvním klukem, bylo mi sedmnáct, on mi je rozvazoval a já poprvé v životě slyšela, že krásné mám nohy.
A jéje, černé Martensky, hned se mi vybavila Británie, jako au pair jsem tam strávila rok, našetřila si na ně a pak si je minimálně dalších dvanáct měsíců nezula. Málem jsem v nich i spala, tak jsem je milovala.

Po černých bufách beru do ruky dokonalou krásu. Moje první opravdové dámské lodičky. S  jedenácticentimetrovým podpatkem, černé, luxusní a -jak jinak- o dvě čísla menší, což značí, že moje velikostní komplexy ještě doznívaly. Dala jsem za ně svůj první plat a pak byla zbytek měsíce na suché rýži.

Nakonec beru do ruky velkou kapitolu svého života a všechno se ve mně stáhne. Semišové střevíčky z Francie. Kotníkové, šněrovací, s podpatkem, který  -jak jsem se dozvěděla- se odborně nazývá Ludvíkův francouzský. Botičky skutečně vypadají jako z doby Ludvíka XIV. Nechala jsem si je ušít na míru ve vyhlášené obuvnické dílně  v Paříži, kde jsem nějakou dobu žila. Majitel podniku, vysoký šarmantní Francouz, mi nejdřív ušil tyhle boty a vzápětí mi zlomil srdce…

Kdyby si nějaký cizí člověk vyrovnal všechny moje boty do řady, leccos by se o mně dozvěděl. Na několika místech by se stoprocentně zarazil a zřejmě by se ptal: Proč nosila tyhle asexuální tenisky? Co mohla mít v tomhle období za strašné trápení, že se odbývala odpudivými důchodkami?!?!? A helemese, mokasíny, nic moc, ale jsou pohodlné, buď byla těhotná, nebo jí spadla klenba, nejspíš obojí. A tady boty z tržnice, asi neměla prachy, byla na podpoře? Nebo už to definitivně vzdala?

I já se nad tou řadou musím ptát. Kam se podělo nadšení, díky kterému jsem dokázala celý měsíc hladovět, jen abych se mohla blýsknout něčím novým? Ten oheň, který ve mně plápolal, ta chuť žít a radovat se? Nezanedbávat se a nedovolit to ani svému okolí? Zmizelo to po prvním dítěti? Ztratilo se to v dlouhém manželství? Nechalo se to nahradit prvními problémy v práci?

Naše boty o nás vypovídají víc, než si myslíme. Ty, které nosíme, stejně jako ty, které jsme už odložily. Zahanbeně se dívám na tmavě modré křusky, které tahám už třetí zimu. Kozačky mi připadají drahé a podpatky nepohodlné. Manžel přejetý rutinou a srdce okoralé životem. A nohy stále dvaačtyřicítky. Nač tedy krásné boty?

Když jsem se po týdnu chystala na cestu domů, podstrčila mi máma do tašky ony střevíce z Paříže. 

„Ještě to s nimi zkus,“ řekla jenom.

Vytáhla jsem ty krasavice ze sáčku a převalovala je v dlaních. Možná se přece jenom dá v životě vstoupit do stejné řeky dvakrát. Váhavě jsem si boty obula a prošla se v nich před zrcadlem. Byly jako papučky a já jako modelka. Třeba bych si k nim mohla vzít ty černé šaty s výstřihem, možná by to chtělo nové vlasy. Někde hluboko uvnitř mého těla doutnal plamínek nadšení. A co takhle si poprvé v životě koupit klobouk? Věk už na to mám! Po týdnech zimy se to kdesi ve mně zatěšilo. Muž bude koukat! A co kdybych zase po letech začala cvičit? Kdybych dala dolů sedm kilo… zatěšila jsem se znovu, teď už pořádně. A co kdybych si takhle na jaro dopřála ty nejkrásnější boty, které potkám???!!!

Od té doby mě moje rodina považuje za neškodného blázna. Mám prý takovou úsměvnou úchylku: schovávám boty. Všechny boty. Svoje i své dcery. Jednou se v nich bude třeba přehrabovat a před očima jí poběží její život. A já se čas od času zadívám na tmavě modré křusky a zeptám se, co se mi stalo, že jsem rezignovala tak moc? A pak přejedu očima ty krásné boty z Paříže a mé srdce se zatetelí. Teď už to vím. Vždy je lepší mít zlomené srdce plné krásných vzpomínek než důchodky na nohách a v duši pusto.

Natahuji si své pařížské boty a šněruju až nahoru.
Ještě to s nimi zkusím…

Desáté slovo soutěže: vědí

A co vy? Má někdo z rodiny podobnou roztomilou „úchylku"? Napište nám do diskuse pod článek krátkou příhodu, nejlepší zveřejníme a odměníme exkluzivním balíčkem přírodní kosmetiky The Body Shop.