Jak s vlasy bojovala čtenářka Lenulazlubiny a jak jako dítě záviděla všem necopatým spolužačkám, to si můžete přečíst v jejím příspěvku k dnešnímu tématu...

Další „copatý“ příspěvek k dnešnímu tématu zaslala čtenářka Lenulazlubiny. Sama copy neměla ráda a te´d je plete dcerce...

Jako malá holka jsem musela mít dlouhé vlasy, protože se to líbilo mamce. Zaplétala mi je do copů, ty mi někdy nechala jen tak, jindy mi z nich ještě udělala slzičky nebo košíček, no hrůza. A já jsem přitom toužila po krátkých vlasech, až se mi to jednoho dne konečně splnilo.

Hlídala mě babička a já jsem si sama udělala culík, pár vlasů mi ale neposlušně z gumičky vypadlo, tak jsem je ustřihla. Dopoledne a část odpoledne jsme v klidu strávili s babičkou a dědou, odpoledne přišla mamka z práce a její radostný výraz se změnil ve výraz hrůzy, když si všimla mých vlasů. A že je to hrůza a že se musím nechat ostříhat (hurá). Zavedla mě do pánského holičství, kde se nemuselo objednávat, a vlasy šly dolů. Byla jsem tak pyšná na moje nové vlasy, než mi sestřenice řekly, že vypadám jako Jack Holborn ze seriálu, který právě běžel v televizi a který jsme sledovaly. Po čase mi vlasy zase dorostly a v pubertě jsem byla ráda, že je mám dlouhé.

Záviděla jsem ale spolužačkám a kamarádkám, které měly vlasy krásně vlnité. Nakonec jsem se rozhodla pro trvalou. Nebudu ani popisovat, jak hrozně jsem nakonec vypadala, od kadeřnice jsem přišla s vyfoukanými, téměř rovnými vlasy, jen tak lehce nadlehčenými, po prvním umytí se ze mě stala ovce, jen zabečet. Naštěstí ta hrůza rychle odrostla a já začala vymýšlet zase něco nového.

Vlasy jsem několikrát ostříhala a zase nechala dorůst, zkoušela jsem všelijaké odstíny barev, no však to určitě samy znáte. Nakonec jsem se rozhodla, že se svěřím do rukou profesionálů a zkoušela jsem soutěže o proměnu vzhledu. Bohužel jsem vyhrála, sotva jsem se nechala ostříhat a z deseti výherkyň, ze kterých se mělo ještě vybírat, mě nevybrali.

Má dcerka nosí culíčky. Ráda jí je pletu, ale nedělám žádné extravagantní a složité účesy. Prostě, obyčejné culíčky zakončené gumičkou s dnes tak krásnými doplňky, sponečkami atd., které si může dcerka sama vybrat.

Lenulazlubiny

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 11. července 2011: Copy a copánky

Po tomto tématu jste před nějakou dobou samy volaly, milé čtenářky. Uzrál čas a téma je zde!

  • Jaký je váš vztah k copům a copánkům?
  • Umíte si uplést francouzský, rybí nebo extra kreativní cop?
  • Přijdou vám copánky dětinské, nebo naopak in i v dospělém věku?

Pište mi své příspěvky na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Můžete k nim přiložit i fotku svých copatých výtvorů. Nezapomeňte, že chcete-li vyhrát dárek, respektive mít šanci na výhru dárku, musí váš příspěvek být dlouhý alespoň jako tento odstavec textu. A jaký že dárek můžete získat? Pro jednu z vás tu máme připravený krásný vlasový balíček od firem GARNIER a SCHWARZKOPF!

Reklama