Vychovávám třetí dítě školou povinné a každé se učí podle jiných učebnic a jiných postupů. Znáte například indické násobení?
Když se podíváte do současných učebnic a váš ročník narození je pod 1980, nebudete se stačit divit. I vyjmenovaná slova se učí jinak než za naší docházky do školy. Vychovával jsem prvního syna ročník narození ´89, druhého ´93 a nyní na základní školu chodí třetí syn ročník ´01. Ten první se učil v podstatě podle stejného modelu jako já a rozuměl jsem téměř všemu. Druhý měl v učebnicích již pro mne neznámé pojmy, ale dalo se to většinou odvodit, a u toho třetího jsem často na tom tak, že k tomu, abych pochopil, co má za domácí úkol, musím hledat a učit se to jako on.
Třeba matematika byla můj oblíbený předmět. Ale domácí úkol: Vynásobte číslo 435 x12 indickým způsobem. A k tomu podivná tabulka s úhlopříčkami. To je výzva. A to se učí ve třetí třídě. Vy, ročníky 1980 a níže, potkali jste se něčím takovým?
Když kliknete na obrázek – dostanete se na stránku, která vám ukáže, jak tohle násobení funguje…
Nebo například povinné cizí jazyky. V dnešních učebnicích nenajdete stejnou strukturu jako za mého mládí. Na úvod nová slovíčka, něco gramatiky a pak pár cvičení. V učebnicích mého syna již žádná slovíčka nenajdete, jen hromadu konverzace, obrázků a popisků v angličtině. Rodič, který nevládne tímto jazykem, je bez šance pomáhat s domácími úkoly.
Ne, nehořekuju nad tím, jak se svět a vzdělávání mění, a nemyslím si že k horšímu. Já zatím na učení žáka páté třídy základní školy stačím intelektuálně i vědomostně, ale říkám si, že pokud vychovávají děti rodiče, kteří nebyli matematičtí nebo jazykoví premianti, musí mít velký problém pomáhat s úkoly dětem již na prvním stupni.
Někdy si až říkám, zda by škola neměla vzdělávat a nechtít po nás rodičích, abychom část její práce odváděli my.
Dnes máme denní téma, jestli zvládáte učení se svými dětmi. Nejen že se těším na vaše příspěvky, ale také v 8 hodin vám zadám pár úkolů z učebnic pro žáky prvního stupně. Jsem zvědav, zda je bez cizí pomoci zvládnete…
Nový komentář
Komentáře
Ahoj, moje dcera nemohla pochopit malou násobilku ve škole. Tak jsem začala hledat na internetu, kde najít něco, díky čemu by to pochopila. Narazila jsem na stránku http://malanasobilka.cz kde je vše skvěle vysvětleno :)
zrovna včera jsem vysvětlovala synovi lineární rovnice a nerovnice, byl nemocný, já mu to vysvětlila po svém, příklady zvládá a výsledky má ok, ale učitelka mu to neuznává, chce svůj šílený postup.
u dcery to učitelka respektuje a je ráda,že ji to jde, protože je v matice velmi pomalá, spočítá,ale potřebuje více času
Mě čeká od příštího týdne rekvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách (http://www.seduca.cz/rekvalifikacni-kurzy/kvalifikacni-rekvalifikacni-kurz-pro-pracovniky-v-socialnich-sluzbach). Podle paní z pracáku by mi to mohlo pomoci při hledání práce, já se spíše bojím, jestli mi to vůbec půjde, už jsem ze školy dlouho.
Tenhle způsob se mi moc líbí a přijde mi názornější než to, co učili na základce nás. Ale vadilo mi, když se děti učily násobilku tak, že nahlas říkaly jen výsledky, to mi přišlo postavené na hlavu. Co bylo platné, že syn uměl odrecitovat násobky např. 8, když na dotaz kolik je 8x7 si musel nejprve v duchu odříkat celou řadu a odpočítat si sedmé pořadí, aby zjistil výsledek. Jazyky mi nikdy nevadily, hodně čtu a, když si nejsem jistá, prostě si slovo napíšu, na pohled poznám, co je správně. V práci musím psát denně a s kolegyní se občas radíme, kam dát čárku ve větě, přeci jen je to už od školy daleko.
Trefa:ja jsem jeste dceri nekdy z matematiky pomahala,ale cesky jazyk byl pro me spanelska vesnice.a dela mi problem do dneska.
vyjmenovaná slova se měnila několikrát (mamka se učila jiná než já, a to jsem se narodila dřív než v osmdesátém), zrovna tak pravidla pravopisu, sama si pamatuji obrovskou změnu někdy kolem naší maturity, nastal značný zmatek například v používání velkých písmen, patřím k těm, co například Vánoce psávali správně s malým :-) a matematika? za nás byla moderní jiná vychytávka - množiny, ty také slušně zamotaly mým rodičům hlavu :-)
Tak tohle fakt neznám,a jsem ráda,že už studuje poslední dítě,jenže ta chce studovat až do 26,to mne omyjou asi....
tak já sledovala úkoly syna jen do pátý třídy, od tý doby se jen ptám, jaký jsou známky, u dcery ve třetí třídě dohlížím a trochu zápasíme s češtinou, ale omluvou je diagnosa dislektik, takže nám to trvá o chvíli dýl, cizí jazyk jsem se nenaučila ani s jedním ze svých 4 dětí, jen něco málo jsem pochytila
no tedy to jsou věci, stejně nechápu poslední krok toho indiálského násobení
ty ostatní? zaujalo mě násobení s pomocí prstů.
Vidím to poprvé, a je to docela zajímavé. Jen pro mě zbytečně složitější než tradiční postup.
Hanyna — #29 mám stejně starého syna a také neznám
Zajímavé,ráda se poučím
zajímavý odkaz...ani jsem nevěděla, že jde násobit na prstech...a to jsem maturovala z matematiky za 1
To teda neznám
Dcera je v sedmičce a občas nad jejími úkoly taky žasnu a pátrám v učebnicích, co to po nich vlastně chtějí (a kolikrát si případám jako naprostý analfabet). No a na třídní schůzce jsem se jednou zeptala, podle čeho se mají děti učit anglická slovíčka, když u jednotlivých lekcí žádná nejsou, a učitelka pravila, že slovíčka jsou úplně vzadu v učebnici a že to všichni žáci dobře vědí. Dcera to netušila...
Jsem ročník nad 1980 a toto taky neznám
Neznám, ale je to zajímavé.
Pro některé děti je určitě lepší, když se s nimi rodiče neučí. Protože jim akorát předávají svoji neznalost. Tady v diskuzích je to vidět stále. Znalost pravopisu je skutečně velmi bídná a to je hodně smutné
V jedné diskuzi jsem si například dnes přečetla, že "děti chodili do školy dávno". Aha.
lenzden — #22 Ty jsi chodila do výhradně dívčí školy? Pokud ne, je pro dceru dobré, že si úkoly píše sama.
Vlastka — #13 Děti neklesali? Skutečně?
A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Hrozné
delfi.na — #16 Cikánskou násobilku se mě pokoušela naučit mamka (učitelka matiky) už před mnohal lety, ale zdá se mi jednodušší se naučit klasickou násobilku.
delfi.na — #17 Já právě taky ne