Hezký den, milé ženy-in,

k tématu, které jste vyhlásily na dnešní den, mám dost blízko. Jsem švadlenka. Ovšem švadlenka, která nikdy švadlenkou býti nechtěla! Nedostala jsem se na vytouženou školu, a tak mně nezbývalo nic jiného než se zařadit mezi švadlenky. Pamatuji si na svá učňovská léta. Přísloví - učeň, mučeň je opravdu pravdivé! V prvním ročníku jsem vyfasovala mistra, který byl přísný jako pes. Byl to cholerik a na nás švadlenkách si vyléval zlost v jednom kuse. Vzpomínám si, že já jsem mu padla obzvláště do oka, protože před vstupem na učňovskou školu jsem šicí stroj nikdy nepoužila. Moje první pokusy, kdy jsme se učily šít na papíře, byly katastrofální.

Neměla jsem cit, nevěděla jsem, jak se se šicím strojem zachází. Moje výtvory, tehdy ještě šití na papíře, podle toho taky vypadaly :-). Můj první kontakt se strojem byl velmi zajímavý. Šlápla jsem na šlapku a jehla místo aby šila po rovné čáře pravidelné stehy, tancovala na papíře jako tanečnice a posléze papír roztrhla! Pan mistr Mojžíš se ke mně přiřítil s plamenem v očích, skřípal zubama a po prstech mne mlátil pravítkem, které se mu dostalo právě do ruky. Bohužel jsem nebyla sama, kdo byl tělesně potrestán a pokárán.

Další studium na škole bylo řekla bych fajn, až na zmiňovaného pána, který mě nesnášel až do třetího ročníku a dával mně to hezky najevo a já jsem ani necekla a snažila jsem se, jak nejlépe to šlo, mít rovné švy, vypracované výpustkové kapsičky jako ze žurnálu. Všechno bylo málo. Nikdy jsem se mu nezavděčila.

Ve třetím ročníku jsme my dámské krejčové musely ušít tři kabáty, které hodnotil u zkoušek zmiňovaný pan mistr. Dala jsem si záležet, kabáty neměly snad ani jednu vadu a jeho zástupkyně mi je ohodnotila výborně. Moje radost neznala mezí, avšak zasáhl zmiňovaný pán. Nechal si mé mistrovské dílo předvést. Prohledal kabáty od límců po švy, od švů po vsazené rukávy a podšívky. Nenašel sice nic, ale s tím, aby mně dal tři jedničky, by snad nemohl v klidu umřít, proto na jednom ze tří kabátů nějakou mouchu našel a dal mně dvojku.

Všechno se to stalo před mnoha lety, panu Mojžíšovi jsem odpustila. Ušila jsem v té době hodně věcí, protože v obchodech nic nebylo a já jsem byla parádnice. Dceru jsem taky roky obšívala, vymýšlela různé modely a moc mě to tehdy bavilo. Protože jsem mohla vymýšlet svá dílka. Bývalý pan mistr ovšem ve mně vypěstoval nechuť k šití, ale to jsem si tehdy ještě neuvědomovala. Naučil mě takovému perfekcionismu, že se mně postupem a s dovozem cizích značkových věcí mé šití nezdálo dost IN. Viděla jsem každý svůj křivý steh a ušitá dílka jsem srovnávala s dovozovými bundami. Nikdy se moje šití nedalo porovnávát s mistrovky provedenou tovární výrobou, a to mně vadilo.

Dostala jsem se s mou profesí i k šití krojů. Šila jsem je dva roky. Byla to zajímavá práce, ale velmi náročná a přesná. Člověk měl od řasení spodniček úplně zničené prsty, a to nevzpomínám na našívání různých mašliček na kroje z různých regionů, řasení čepců, rukávů a kordulek. Po dvou letech šití krojů jsem se dostala náhodně k úplně jiné práci, která mne moc bavila, a na šití jsem zcela zanevřela.

Přiznám se bez mučení, že ponožky neštupuji, když mám přišít knoflík, odkládám to a přišívám, až je to nezbytně nutné. Dnes už neušiji vůbec nic, a když náhodou potřebuji, nechám si šaty ušít. Nejraději ale kupuji perfektně zpracovanou konfekci. Jediné, co opravím, jsou kalhoty dcer a další malé opravy. Musím uznat, že jsem se prostě švadlenkou nenarodila, a můj ukvapený výběr povolání nebyl vůbec šťastný.

Přeji krásný den všem šikovným švadlenkám a přeji, nechť jim šije nit ! :-)

Zdravi Borbolleta

Děkujeme za krásný příspěvek :)

To já absolvovalo povinné šití jenom na základce a na šlapacím stroji jsem si tenkrát málem přišila k látce ruku :). Ale jakž takž mi snad to šití jde, akorát nemám trpělivost, takže je to všechno vždycky hrozně halabala a „horkou jehlou" :).

A jak jste na tom se šitím Vy, ženy-in? Zkoušely jste někdy něco ušít? A šlo Vám to? A co zašívání roztrhaného oblečení? Nebo raději koupíte nové?

Napište nám o svých zážitcích se šitím na redakce@zena-in.cz!

 

 

Reklama