I moje "miminka" jsou již téměř rok víkendové děti. Exmanžel odešel za hlasem svého srdce (jen o pár let starším než jeho děti) a mně doma zůstali dva pubošové - 14 a 15,5 let.
Dosáhla jsem toho, že jezdí k otci relativně pravidelně jednou za 14 dní - on zpočátku nejevil zájem, ale já nechtěla jejich vztahy přetrhat. Podařilo se mi to a všichni tři jsou spokojení.
Nejdříve byly dny bez kluků noční můrou - nemohla jsem myslet na nic jiného než na to, jak se mají. Postupem času jsem to přijmula jako fakt. Chybí mi, ale dovedu se už věnovat sobě, kamarádům a koníčkům. Problém je v tom, že jsou s kluky problémy plynoucí z puberty. Občas lžou (a naivně si myslí, že se na to nepřijde), občas místo tréninku jdou jinam, občas udělají průser jako barák (třeba protelefonují hodně peněz), občas se jim nechce vůbec nic (snad ani dýchat a mluvit) a někdy pro ně existuje jen PC a hlasitá hudba.
Snažím se je vychovat tak, aby z nich byli chlapíci, co budou připraveni do života. A tak po nich požaduji občasné úklidy, občasné společné výlety, trochu přípravy do školy, trochu respektu a dodržování pravidel... Někdy se to neobejde bez trestů (nejvíc zabírá zakázání PC) a často mám pocit marnosti.
Ten mě nejvíc přepadá, když se děti vrátí od otce. Tam totiž nemusí NIC - nikdo je do ničeho nenutí, nikdo nic nepřikazuje a nikdo neřeší žádné problémy. Tatínek jim splní, co jim na očích vidí, a jeho přítelkyně se drží mimo. Co víc si můžou děti přát. I na moje prosby, aby se exmanžel při největších problémech zapojil do jejich řešení, se uděje pravý opak. Je dovoleno, co je doma zakázáno, je nakoupeno i to, co není potřeba. A tak mně nezbývá než čekat, až mi děti dospějí a pochopí, že na jejich dobro myslím a že nejsem jen despotická matinka ničící jim život, která neocení snahy tatínka dopřát dětičkám modré z nebe.
Je to pro mě situace, ze které není úniku. Vysvětlováním jen přilévám olej do ohně, a tak čekám, kdo dostane rozum dřív - děti, nebo jejich otec. Jen nechápu, jak se po odchodu exmanžela od rodiny změnil jeho pohled na výchovu dětí. Já už se to nesnažím pochopit a asi se začnu brzy řídit radou mých zlatíček a ta zní: TO NEŘEŠ.
MOOOOOC ráda bych si přečetla radu, jak se nad to povznést.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
hezky clanek
Vašim klukům je možno jen přát, aby jim vztahy s tátou vydržely,taky myslím, že výchova není jen 1x za 14 dní, ale stále a všude...a co se z nich vyklube, bude i jejich vlastní život, který je poučí (doučí)...!
) Protože už jsem to znala, měla jsem navaříno-napečíno. Výchovné trucování se nám myslím vyhnulo, jistotu měli vždycky "doma", že o ně otec nejeví zájem mnohé ulehčilo...
Naši kluci jezdívali k babičce a dědovi, někdy se tam milostivě vyskytoval i bejvalý - který měl zájem jenom kdo dá co jemu. Domů se vraceli vždycky tak šíleně hladoví, že jsem se v duchu divila, jestli tam dostali vůbec najíst???(
Poznala jsem i opak, když můj přítel míval syna na občasné návštěvy a prázdniny. Naopak to byl on, kdo vychovával a důsledně vyžadoval domácí pomoc, doučování ap. - a později i přesto (právě proto?) dostal syna do péče a nadále dcera (tu už měl hned od rozvodu) i syn vyrůstali u něho. DĚTI ASI VYCÍTÍ, ŽE ZÁJEM A ZÁZEMÍ není u toho, kdo dovolí nejít do školy, bavit se do noci s rodiči v hospodě, nemuset uklízet a pomáhat...Takže, držím palce!!!
stastna.G: já si nemyslím, že otec takhle chce bývalé ubližovat. Jen je prostě nechá růst jak dříví v lese, výchova (jakákoliv, i ta volnější), přemýšlení (a práce) prostě bolí
(z práce i koně chcípají 
) A to nejen chlapy, ale i některé ženské 
Vypadalo by to úplně stejně, kdyby žil pořád s nimi, to mi věř
Konikolec (52-3): nemyslím si, že bych byla nadřazená a věděla o životě víc, než ty, jenom jsem hledala logiku v tvých příspěvcích, bohužel marně - zkus si to po sobě přečíst a pak se zamysli. Přeji ti v životě hodně štěstí a dobře umetený chodníček.
Bába Bára: Potíž je v tom,že oni s tím přišli sami,víš
Protože už se pro bordel nemohli v pokojíku ani hnout.NA lyžích byli týden před tím i týden potom a nikam ani nechtěli,měli toho plný zuby. Jde o to,že do toho,jak tráví kluci víkendy se mnou, bejvalýmu nic není.
Jaštěrička: No já bych taky radši jela na lyže. Krámy počkají - sluníčko a sníh ne. A tvoje děti to ocení a možná tím pro jejich výchovu uděláš víc, než když je budeš nutit k vyklízení.
Bába Bára: To ano,s tím,že by neměla absolutně řešit,co dělají u táty,souhlasím, jenže to jí chvíli potrvá než se k tomu nadhledu dopracuje.To jsem psala níž nějaké slečně "z druhé strany břehu",která apelovala na matky,že se mají domluvit s macechami...to mě docela pobavilo, co mě je po tom
.Ale jaký si stanoví pravidla doma,to už si myslím,že je její věc. Já zas třeba řeším opačný problém, s klukama se tři neděle dopředu domluvíme,že o víkendu společnýma silama zlikvidujeme a ostěhujeme haldu starejch krámů u nich v pokoji a ex mi vyvolává,že on by na mým místě jel na lyže,když svítí sluníčko...
Jaštěrička: Já to myslím takhle: Neuklidíš si svůj pokoj - fajn, tvůj problém, já ti to dělat nebudu. Ale nebudu kvůli tomu dělat ani žádný dusno. Ono to dítko - pokud není úplně blbý - samo přijde na to, že líp se žije v uklizeným obýváku než v zabordeleným pokojíku. A navíc - proč by mi mělo vadit, že u tátu neuklízejí? To je snad jehoi problém. Pokud si většinu času "vychovávám", tedy působím na děti já, tak občasný víkend nemůže na jejich chování zas tak moc změnit.
Bába Bára: Anai:
"Snažím se je vychovat tak, aby z nich byli chlapíci, co budou připraveni do života. A tak po nich požaduji občasné úklidy, občasné společné výlety, trochu přípravy do školy, trochu respektu a dodržování pravidel... "
Hele,nekřivdíte jí trochu? Snad až na ty společný výlety si myslím,že žádný nepřiměřený požadavky na děti nemá...U vás doma neplatí vůbec žádný pravidla? To přeci není o drilu,ale o docela normálním vzájemným respektování...máma taky není povinná všechno snášet.
Anai: Muvíš mi z duše. Mám pocit, že většina matek se snaží svá dítka tak dlouho a intenzivně "vychovávat" - že po pár letech spláčí nad výdělkem. Nejlepší výchova je volnost a současně dobrý vlastní příklad. Takhle jsem vychovala dvě dnes už dospělé děti - a myslím že se mi to povedlo. A to navzdory tatínkovi, ke kterému chodily 1X za 14 dní a se kterým nebyla domluva o jednotné výchově možná - spíš naopak. Prčo ty děti pořád do něčeho nutíte?
Fiona: Nojo,mě je jen líto autorky,páč z tohoto důvodu sem asi nepsala,aby vyvolala rozbouřené vášně
Moc se toho z té debaty nedozví - že se má povznést,to ví,neví JAK - jenže na to je každá rada drahá,každému taky není shůry dáno,puberťáci jsou často na zabití i v úplný rodině a výchovný rozpory se úplným rodinám taky nevyýbají 
.Chce to čas 
Mě se moc líbí,jak o tom píše Betty McDonaldová - jak závidí anglánům internátní školy.Posílám vám Imogenu,vraťte mi ji,až jí bude třicet 
Markýza: Konikolec: Tady se to řeže
Anai: No,já myslím,že v článku nebyla řeč o nějakých zákazech,trestech a drilu,ale o docela normálním požadavku,aby se děťátka podílely na chodu domácnosti.Třeba já holt děťátka v týdnu nemůžu nechávat vzhůru do jedné do rána,když mají jít ráno do školy - tak jako to funguje o víkendu u tatínka.U sraršího na to kašlu,aˇsi chodí spát třeba ve tři ráno ,je mu už 17 - ale pod podmínkou,že do té školy odejde,odmítám mu pak psát omluvenky.Ale mladšího desetiletýho holt do tý postele zaženu .To je dril? Já se tím netrápím jak pisatelka,v klidu mu to vysvětlím a neustupuju,ale řeči o tom,že u tatínka nemusí,taky pak poslouchám.
chvályhodné
Konikolec: ne jen jsem chtěla, aby ses zamyslela nad tím co říkáš. Omlouváš drahý dárek od tatínka tím, že potřebuje odvést do nemocnice, což je chválihodné, že mu pomůžeš. Prostě jsi od táty dostala k 18-tinám auto a co je na tom, táta na to měl a tak ti ho dal. Ale v případě, že jsi ho dostala a on odešel až potom, pak to není drahý dárek k tomuto příběhu, ale k jinému. A vo to go.
Jinak samozřejmě, že mám auto a používám ho, jezdím s ním každý den do práce.
A ještě jsem toho názoru, proč by vlastně, když dítě dlí o víkendu a ne ještě každém u svého druhého rodiče, kterého vidí méně, nemohlo mít trošku tu "havaj"? Takovou "dovolenou" od domácích prací, od povinností? Já jsem vůbec přesvědčena, že drilem, zákazy, tresty a neustálým "vychováváním" se toho moc nedocílí, někdy pravý opak toho, čeho docílit chceme! Já své děti nikdy nebuzerovala a jednala s nimi jako rovný s rovnými (s výjimkou toho, kdy se rvali a šlo o život
) a "vychované" jsou opravdu hodně dobře a jak známo, opravdová výchova je možná jen tak do 5-let, pak už toho moc nenavychováváš, to spíš uškodíš.... 
Konikolec: Ono to s těmi drahými dárky není zas tak 100% uplácení.Jsem sice již za vodami těch náctiletých,ale můj tatínek taktéž před léty odešel za hlasem svého srdce a hlavně hlasem klidu.K 18-ti nám jsem od něj dostala auto.Nové,krásné a drahé.V té době se mu hodně dařilo a prostě mi ho koupil.Nechtěl za to víc lásky,víc oddanosti nebo poslušnosti.Nechtěl vůbec nic.Jen mi řekl,že když si s mamkou vybrali bydlet za Prahou a on autem jezdí a mamka pracuje pět minut od domku,musí se taky postarat o mně.Jenže mamce ani okolí to nevysvětlíte.Je to úplatek a dost.Ale jinak jsou rádi,když je odvezu na nákup nebo z kina.Chjo! - tolik citace.
Podle registrace je ti 22, takže to mám chápat tak, že tatínek ti koupil auto, nechal se v něm odvéz těsně před záchvatem do nemocnice, protože v okolí Prahy jsou tak nesjízdné silnice, že tam sanitka neprojede, a pak od manželky odešel.
Takže ty jsi vlastně dostala od tatínka náplastičku na rozchodnou bolístku ještě před jeho odchodem.
Taky dobrý.
Konikolec 33: právě, že vím, jak vypadá záchvat, tak si nedovedu představit, jak chceš v takovém stavu epileptika narvat do auta - až odezní pak už je to lepší. Ale ty jsi mluvila o tom, že otec měl epileptický záchvat a ty jsi ho s matkou musela odvést do nemocnice. Proto mě zajímalo, jak epileptika v akutním záchvatu narveš do auta.
MMCH to je ten samý otec, který odešel od matky a proto ti dal to auto?
... Majjo! Tobě bych doporučila,se nad to opravdu trochu povznést a jak by řekli tví kluci NEŘEŠIT TO! Vyrostou a uvědomí si jak se věci mají, možna si to už uvědomujou, jen jsou zatím pohodlní... Pokud se nemůžeš domluvit se svém bývalým (aby tam byli k něčemu vedeni)Nemůže to být náhodou taky tak, že páni kluci řekli, že nemusí pomáhat doma, tak proč by měli u něj? A macecha je může mít za rozmazlené fracky a divit se proč je do něčeho nedonutíš!
Ale já jen tak spekuluju, to víš, DĚTI!!!
Machilka: Ne,jen,že debata už téměř nesouvisí s původním článkem
Jaštěrička:
tebe se to něak dotklo? 
