cl.jpg
Foto: Veronika Tůmová

Na myšlenku pořídit si vlastní statek přivedly Veroniku s maminkou před osmnácti lety parkurové závody, které jezdily. Koně už nechtěly mít dál ustájené v jezdeckých oddílech, a tak jim hledaly vlastní útočiště. Zpětně mladá žena přiznává, že neměly absolutně ponětí o tom, co život mimo město obnáší. Přesun z paneláku na statek byl poněkud krušný.
 
„Začátky byly kruté. Nebyly jsme připravené na to, že když nám v zimě zapadá uhlí sněhem, tak si prostě nezatopíme. Nebo, že když v noci vyhasnou kamna a venku je minus dvacet, tak se ráno probudíme s omrzlou peřinou,“ vzpomíná Veronika.
 
Původními obyvateli statku byli kromě dvou žen dva koně, tři malí pejsci a jedna koza. Během let se zvířecí arzenál ale pořádně rozrostl. Jeden čas bylo na statku přes 150 zvířat, ale Veronika přiznává, že tento počet už s maminkou nedokázaly zvládat. Nyní je zvířecích obyvatel kolem stovky. „Máme 6 koní, 1 krávu, 1 osla, 2 poníky, asi 20 koček, 25 koz, 5 psů, 5 zakrslých prasátek, kachny, slepice, králíky, morče i pštrosa, a to jsem určitě na někoho zapomněla,“ vyjmenovává.

 2.jpg
Foto: Veronika Tůmová

Veronika byla zpočátku proti tomu, aby se počet zvířat na statku stále navyšoval. Její maminka to ale viděla trochu jinak. „Začala jsem od ní zvířata dostávat darem k jakékoli příležitosti. Udělala jsem maturitu a šup měla jsem prase, k narozeninám jsem dostala kozu nebo dvě. Teď už to mamka naštěstí nedělá,“ komentuje.
 
Další zvířata se na statek dostala tak nějak náhodou. Z žen se staly zvířecí záchranářky. Začaly pomáhat zvířatům v nouzi. Některá měla být na statku jen na hlídání, ale jejich majitelé už si je po dovolené nikdy nevyzvedli.

3.jpg
Foto: Veronika Tůmová

„Jednou nám zavolala známá, že našla v pytli na stromě uvázaná koťata, tak jestli bychom si je prý nevzaly. Kamarádka zase narazila na oslici, kterou chtěli utratit, takže skončila u nás. Mamka se vydala koupit dojící stroj a vrátila se s kozou, kterou chtěli ti lidé sníst. Taky byla paní, která si k nám dala na hlídání pejska, a už si ho nevyzvedla. Takových příběhů máme spoustu,“ tvrdí Veronika.
 
Momentálně už se ale snaží žádná další zvířata nepřijímat. Nedovolují jim to fyzické síly ani finance. Ke vší této starosti chodí Veronika ještě do práce.

4.jpg
Foto: Veronika Tůmová

Nic jiného jí nezbývá, protože statek ženy financují z vlastních zdrojů za občasné pomoci (finanční i psychické) přátel. „Několik let po sobě nám naši kamarádi uspořádali benefiční koncertyChtěla bych moc poděkovat herečce Petře Špalkové, která nám před 17 lety zaklepala na dveře. Bez úžasných lidí kolem nás bychom to nezvládly a už dávno bychom to zabalily. Hodně nám teď pomohla i sbírka na Doniu, jejíž tváří je moje kamarádka a holka se srdcem na pravém místě herečka Veronika Čermák Macková. Díky ní a lidem, kteří přispěli, máme na nějaký čas o krmení postaráno,“ říká Veronika.
 
Statek nefunguje jako zoo nebo podobná organizace, takže nemá žádné finance z návštěv. Podle Veroniky by uzpůsobení statku veřejnosti nezvládly s maminkou zajistit. 

Zdroj: Veronika Tůmová, redakce

Čtěte také:

Reklama