Dokáži v domácnosti mnoho věcí „ošidit“, nebo je prostě nechat udělat někoho jiného za sebe, ale jediné, co si neodpustím, i kdybych měla diář narvaný do posledního místečka, je pečení vánočního pečiva. A stejně tak si myslím, že rodina by kupované pečivo nesla s velkým nevděkem...
I v době, kdy jsem o Vánocích byla těsně před porodem (první termín byl tuším 27.12), navíc s cukrovkou, která mi nedovolovala ani uždibnout (já jsem prostě byla vzorná matka a moje miminko bylo vymodlené, a tak jsem neriskovala ani trošku) jsem prostě neodolala a původní rozhodnutí, že upeču jen symbolicky dva druhy, nakonec skončilo na mé oblíbené desítce...

Moje rodina a zejména můj muž a tchán tvrdí, že lepší pečivo nikde nejedli, a já jim to ráda věřím... A v čem spočívá mé „kouzlo“?
Netuším, snad v té lásce, se kterou vše připravuji. Za ty roky mám dokonce svůj rituál...

Možná vás to překvapí, ale peču velice brzy, buď poslední víkend v listopadu nebo první v prosinci.
V pátek si připravím veškeré suroviny pro výrobu a postupně v robotu zadělám všechna těsta.
Podotýkám, že ho ani jednou za tu dobu nemyji, a tak ušetřím spoustu času.
Postupuji od světlých těst, přes oříšková (ořechy nasekám také ve stejné míse v robotu, jen přidám nástavec) a končím u kakaových.
Tuk si hromadně rozpustím v míse v mikrovlnce a postupně ho do jednotlivých těst přilévám. Nesmí být horký, ale musí být úplně tekutý.
Nijak se nepářu s postupným přidáváním surovin, vždy je tam „naházím“ všechny tak, jak jsou v receptu, a zapnu robot.
Jakmile je těsto kompaktní, vyklopím ho na potravinářskou fólii a pečlivě zabalím a označím názvem.
Takto zpracuji všechny druhy.
Robot rozeberu a naskládám do myčky. Nechci přehánět, ale do hodinky je hotovo...

Sobotu si vyhradím na pečení téměř celou.
Dopoledne uvařím sníh na kokosky, které pomocí mikrotenového sáčku nastříkám na pečící papír.
Ten používám vždy, už si vlastně neumím vůbec pečení bez něj představit.
Kokosky peču docela zprudka, žádné vysušování, máme je rádi uprostřed maličko vlhké. Podle počtu hromádek (ten závisí na množství bílků, ze kterých se uvařil sníh), nejdříve z lineckého těsta vykrájím stejný počet koleček.
Potom postupně vyválím a vykrájím ostatní těsta, a kromě perníčků se snažím, aby každý druh měl svůj tvar.

Milenčino pečivo jsou vždy srdíčka, linecké jsou hvězdičky, ledovci malé kytičky apod. Mám prostě ráda, když pečivo ladí i na talíři. Při vykrajování mi rády pomáhají děti a já se nebráním...
K obědu mezi tím upeču pizzu, když už máme rozpálenou troubu...

Plnění pečiva se provádí třetí večer, který tomu určím.
Protože nemám zastřešený balkón a před několika lety byla zima teplá a hodně pršelo, zkusila jsem pečivo naskládat do plastových krabic a dát do mrazáku.
A od té doby to nedělám jinak. Většinou hned den po pečení připravím všechny krémy – opět, jak jinak, v jedné míse mixéru bez průběžného omývání, a naplním.
Při plnění mám malý trik, který jsem okoukala v cukrářské výrobně – ani krémy ani marmeládu nemažu nožem – je to za prvé pracné a za druhé si tím „zamatláte“ jeden bok pečiva...

Krémy i marmeládu plním do mikrotenových sáčků, kterým ustříhnu růžek a malé množství nastříknu doprostřed každého kousku a druhým přiklopím, a tím stejnoměrně krém rozmažu. Práce jde rychle od ruky a za pomoci dětí to zvládnu za večer komplet i s úklidem.

Pokud budete zkoušet pečivo podle mých receptů, tak začněte krémem do Kadaňských rohlíčků, ten naplňte do cukrářského sáčku s ozdobným nástavcem a po nastříkání na rohlíčky dejte pečivo do mrazáku.

Po naplnění krémem přichází čas čokolády.
Opět se vyplatí, dělat vše najednou.
Ve vodní lázni rozpustím pět čokolád na vaření, přidám půl bílého tuku a míchám, než se rozpustí.
Míchejte opravdu důkladně, protože dobré promíchání (nejlépe ručním mixérem) je důležité pro krásnou hladkost polevy.
Pro jednoduchost pečivo čokoládou nepotírám, ale do čokolády ho namáčím obrácené vzhůru „nohama“ (opět dobrá zkušenost ze školních brigád v cukrářské výrobně aneb co se v mládí naučíš...).
Vše naplněné, nazdobené nechám ztuhnout.
Zbylou polevu, krémy a drobky zužitkuji do tatrankových koulí, jediného nepečeného cukroví, kterým zakončím svou estrádu v kuchyni... :-)))

Do plastikových krabic již „namixuji“ všechny druhy a vytahuji postupně jednu za druhou. Stačí půl hodiny před podáváním.
A když se občas stane, že některou zapomeneme v mrazáku, chutná skvěle i o Velikonocích.      

         
Reklama