„Hodně jsem dřela, abych nyní byla tam, kde jsem. Už od svých přibližně patnácti let jsem byla velice cílevědomá a šla si tvrdě za svým. Mým snem bylo sklidit jednou velký kariérní úspěch. Hodně času jsem proto trávila učením a moji rodiče byli moc rádi, že jsem tak pilná studentka. Nenutili mě proto ani k tomu, abych doma nějak zvlášť pomáhala s vařením nebo úklidem. Není tedy divu, že k domácím pracím nemám vztah,“ svěřuje se Šárka.
Foto: Shutterstock
Ještě na vysoké škole potkala Tomáše, se kterým nejprve bydlela na kolejích a po dokončení studia ve společném bytě. „Tomáš byl můj spolužák, se kterým jsem se v posledním ročníku dala dohromady. Že nejsem žádná kuchařka ani uklízečka, zjistil hned, protože jsme spolu záhy začali sdílet pokoj na kolejích. Nejčastěji jsme si vařili jídla z pytlíku nebo chodili do menzy a o víkendech jsme pak jezdili za mými rodiči. Moje mamka, na rozdíl ode mě, vaří dokonale. Ještě aby ne, když je to její práce – je totiž kuchařka v jedné vyhlášené restauraci.“
Na každém víkendovém obědě se Tomáš doslova rozplýval a jídlo chválil do nebes. Postupně začal Šárku ponoukat k tomu, aby se od své mámy naučila vařit. „Když jsme spolu zakončili výšku a přestěhovali jsme se do společného bytu, Tomáš začal čím dál tím více naznačovat, že by rád abych mu sem tam něco podstrojila. Protože ho mám ráda, naučila jsem se několik základních jídel a tak jsme večeře v restauraci čas od času vyměnili za domácí špagety nebo zapečené brambory. Byla jsem na sebe pyšná za to, jak zvládám novou práci i domácnost.“
Když se Šárka naučila vařit, byla připravená stát se manželkou. A žádost o ruku na sebe skutečně nenechala dlouho čekat. „Mnozí byli překvapení tím, jak rychle jsme do toho praštili, ale já už se na vdávání popravdě cítila. Přišlo mi, že se kariéra slibně rozjíždí a pod palcem mám i domácnost. Myslela jsem, že to Tomáš vidí a bere si mě kvůli tomu. Jenže týden po naší svatbě jsme byli opět na obědě u našich a mamka připravila jako naschvál Tomášovo oblíbené jídlo, na které já si zatím netroufám – kachnu s červeným zelím a dvěma druhy knedlíků. Tomáš se olizoval až za ušima a po jídle mým směrem prohlásil: „Jídlo tvojí mámy je důvod, proč jsem si tě bral!“. Všichni se tomu smáli, ale já jsem byla pěkně naštvaná za to, že moje jídlo, ani mou snahu nikdy takhle nedocenil. Takže si mě možná vážně bral jen z tohohle důvodu,“ zakončuje Šárka.
Zdroj info: Respondentka Šárka
Čtěte také:
- Potkala jsem na dovolené svého ex. K našemu překvapení jsme to po několika letech znovu dali dohromady (Kristýna, 33)
- Kvůli vadě na kráse jsem měla roky komplexy. Mému současnému příteli ale můj nedostatek přijde roztomilý, svěřuje se Dominika (25)
Nový komentář
Komentáře
V tomhle věku jsem toho uměla uvařit taky málo. Samozřejmě by žena měla umět vařit, těžko má běžná rodina peníze na každodenní jídlo v restauraci. Nikdo přece neříká, že musí stát denně u plotny. Co člověk umí, je pro něj bonus do života. Ať je to cokoliv. Takže místo urážení a psaní do diskusí je namístě otevřít si na osvědčené internetové stránky s recepty a zapracovat na sobě. Musím říct, že v posledních letech jsem si hodně rozšířila repertoár právě diky nově nalezeným jídlům, která rodině chutnala....
Někdo prostě vtip nepochopí ...
Ve škole jsme měli vaření. Myslim že jen jeden rok, ale nepamatuji si,co jsem se tam naučila. Doma jsem nevařila, ale byla sem vždy k ruce. Hlavně jsem hodně smažila. A když jsem se vdala,tak sem vařit začla,když něco nevěděla brnkla mámě,.. V pohodě. Teď ve školce děti pekly koláče. Takže asi jak kde.
Šárka je určitě cílevědomá a vzdělaná, jinak se má ale ještě hodně co učit. Byl jsem zvědavý, jaký podtrh na ni Tomáš nachystal a vypadne z toho tohle. Já jsem třeba prohlásil, že jsem si vzal ženu, protože má chatu. Samozřejmě je to taková hloupost, že to nevzala vážně. Ale rád tam jezdím a je ráda, že to tak máme oba. Ona mi zase řekla, že si mě vzala kvůli škodovce, protože oni měli jenom trabanta. Jednou jsem byl do něčeho zabraný, ona mi řekla, že mě miluje a já jí na to odpověděl, že to nevadí. Stala se z toho rodinná hláška. S tchýní je nutné dobře vycházet a taková věta jí udělá dobře. Se Šárkou neměla nic společného. A jestli Šárka nevaří, ať je v klidu. Určitě má jiné přednosti. U nás taky vařím já.
Ty jo, já čekala kdo ví co (měl tajné dluhy, chtěl levné spolubydlení, je gay a chtěl to tajit apod). Tohle by mne teda nenapadlo, že kvůli tomuhle bude někdo psát na internet
beztak to řekl z legrace a aby pochválil kuchařské umění své tchyně. Ať je Šárka ráda, že si její manžel s rodiči rozumi a nehledá problémy tam, kde nejsou.
Tak mě napadá - ono se už ve škole neučí vaření? Jako dítě na ZŠ jsem měla v osmé a deváté třídě vaření, jednou týdně jsme vařily (jen holky, kluci měli v tu dobu buď dílny nebo práce na pozemku), byly jsme rozděleny na čtyřčlenná družstva, ta si vymyslela jídelníček, nakoupily se suroviny, a pak jsme si to ve školní kuchyni uvařily a snědly. Samozřejmě vše pod dozorem učitelky. Pokud se pamatuju, dělaly jsme napřed jednodušší jídla, ale třeba ovocné knedlíky jsme na konci osmičky zvládly. V devítce třeba sekanou, nebo kuře s rýží. Netvrdím, že mě to bavilo, v těch 14 -15 letech má člověk tak nějak jiné zájmy, ale základy jsme tam dostaly a později se mi to celkem hodilo. Myslím si, že to nebyl špatný nápad. Ovšem to bylo dávno. Mí synové vaření neměli, protože měli ty dílny. Vnučka je ještě malá. Ale soudě podle článku se asi dnes nic takového neučí, jinak by snad Šárka uměla víc než jen špagety.
Zase jedna, co hledá a vytváří problémy tam, kde nejsou.
Šárka zapomněla včera v práci svůj smysl pro humor. :) Nicméně, kačena se zelím a knedlíkem fakt není jídlo, které vyžaduje dva roky učení se vařit. Ještě jsem se vrátila na začátek článku, abych zkontrolovala, kolik je mladé paní let. Mohu s klidným vědomím konstatovat, že v 26 jsem neuměla o moc více, než ty špagety a zapečené brambory. Ještě tak květák. O pár let později jsem dělala na oběd s rodiči a tchány a všemi švagry snad 20 jednotlivých steaků wellington, jindy mega hrnec bouillabaisse. Jinak, potřeba vařit většinou přichází až s dětmi. Je fajn, umět to, a nechodit věčně utrácet nehorázně moc peněz do restaurace, ale je ok, že mladá paní se nevidí jako zasloužilá hospodyňka a jestli fakt dobře vydělává, a nemají zatím děti, tak klidně může chodit dat vydělat restauratérům. Její muž dobře ví, jak na tom je, a kachna u tchýně byl vtip, to Šárka nějak nepochopila. Spíš bych řekla, že sama cítí, že by to chtělo už trochu více než špagety, proto se jí to tak dotklo. Ale článek překvapivě dobrý, ten zvrat na konci jsem nečekala, čekala jsem nějaký podraz od manžela. Respekt, Nelly, nachytala jsem se. :))
Tak Šárka asi bude pěkná trubka, když se urazila ??
To mně kdyby tohle partner (shodou okolností taky Tomáš ??) řekl, tak se zasmějeme všichni. Ten můj nedá dopustit na svíčkovou od mojí mamky, ale já mu prý vařím taky skvěle - u několika jídel mi dokonce řekl, že zatím nikdy lepší nejedl ?? A je to znát na tom, že když něco uvařím, tak to zmizí raz dva ??
Při čtení článku jsem byla zvědavá co vedlo Tomáše k tomu že si Šárku vzal, že je z toho tak nešťastná. A ono za to může kuchařské umění její maminky. Šárka tedy smysl pro humor asi mít nebude a aby se dočkala ocenění svého vaření, bude se muset naučit i něco víc než jen špagety a zapečené brambory.
Všichni se tomu smáli, jen Šárka byla načuřená. To mluví za vše. Všichni pochopili, že je to neškodný fórek a svým způsobem kompliment kuchařce. Jen Šárka se nafrněla, chudinka nedoceněná. Ona přece už umí uvařit ty špagety a zapéct brambory! A nikdo ji za to dosud nepochválil!
Ale to je směšné. To jsou prostě vtípky, které muži dělají. Taková poznámka by mě vůbec nerozhodila. Mezi námi, děvčaty, já bych taky byla nadšená kachnou s červeným zelím a dvěma druhy knedlíků, než nějakými nudlemi.