Ptáte se, kam zmizel Maxipes Fík? Patrně ho sežrali Pokémoni. Kdyby vás zajímalo, co se stalo v vílou Amálkou, tak s největší pravděpodobností zmorfovala (nebo co), a teď je z ní pterodaktyl s laserem ve skafandru…

Je libo pohádku na dětském kanálu?

Proč ne? Račte se posadit, vybavte se patřičnou dávkou sedativ, případně si něco píchněte, čichněte, vypijte nebo vykuřte, a přejeme hezkou zábavu!
Nebojte se, scénárista i výtvarník díla, na které u vytržení bude zírat vaše dítě, to udělali také před tím, než vytvořili pořad!

Vzhledem k mamutímu pracovnímu vytížení jsme s Radkem ani jeden nestihli zajistit Johance na letošní jarní prázdniny program. Jeho práce, moje práce, do toho Matylda a přípravy na otevření. Po večerech ještě běhám pomáhat s jeho fakturami, aby se vyspal alespoň pár hodin. Lituji toho, protože mě nenapadlo, že své dítě svěřuji do rukou nesvéprávných šílenců, kteří se zabývají tvorbou televizní zábavy pro děti!

První den prázdnin

„Johanko, nechceš jít ven? Je hezky...“
„Ne, maminko, budu se koukat na televizi.“
Vyhledala si dětský program a zobala slunečnicová semínka v jogurtu. Byla příkladně hodná. Já pracovala.

Během tří hodin jsem se šla několikrát podívat, jestli sleduje opravdu dětský kanál, protože to, co se ozývalo z kuchyně, mi spíš připadlo jako zvuky dokumentu z druhé světové války.

„Zabiju tě! Zabijeme je, zabijou nás, zabili ho... ji, je, VŠECHNY!“
„Morfujeme! Ooo, bože, umírám, pomozte! Jsem rozdrcená, rozpadám se! HURÁ, VŠICHNI UMŘELI!“


Průběžně jsem se chodila přesvědčovat, jestli i obrázky odpovídají tomu, co slyším, a pomalu mi docházela trpělivost.

Poprvé – Jakási obrovská zelená rozžvýkaná hmota odtrhává kousky svého rosolovitého těla a hází je na hranaté postavičky, které se pomalu za úpění rozpouštějí. Jiné postavičky střílí z laserových zbraní po hmotě. Řev a střelba.

Podruhé – Hmota se ve smrtelné křeči zmítá na fialové zemi. Ještě se zvedá, aby se v zápětí rozplizla a zasáhla rozteklým tělem některé postavičky s lasery. Přichází (snad) nějaký chlapeček, který v sekundě zelená v obličeji a zvrací. Řev a sténání.

„Johanko, já to přepnu, ne?“
„Prosím nééé, mě to baví!“

Potřetí – Holčička s hlavou šestkrát větší než tělo, očima nápadně připomínajícíma člověka stiženého Basedovou chorobou a ústy tak obřími, že by bez problému zhltla sama sebe, střílí jakési plivance po učiteli, který visí nalepen chodidly na stropě. Později on střílí po holčičce jiné plivance – pro změnu modré. Řev a zvuky střelby.

„Johanko, to tam není jiná pohádka?“
„Ne – tahle je dobrá.“


Počtvrté – Několik „lidí“ skáče do vzduchu a vykřikuje názvy pravěkých zvířat. Následně procházejí jakousi přeměnou. Různobarevné skafandry a zbraně, které doposavad nikdo nevynalezl.
Zastřelili člověka v převleku krokodýla… radují se. Chaos. Morfujeme!!! Řev a střelba.

„Johanko, co to je morfovat?“
„Nevim, prosim tě, to je jedno!“
„To není jedno, herdek – víš, co je šavlozubý tygr?“
 
„Ne.“
„To je pravěký zvíře, předchůdce dnešního tygra...“

„Hmm – mami, když je někdo ozářenej, tak umře?“

Popáté – Jakýsi živočich, snad bobr, visí svázán nad červenou tekutinou v jakési laboratoři. Tekutina bublá. Možná jde o kyselinu. Postavička s brýlemi… spíše s dalekohledem upevněným na megaočích, jejíž hlava připomíná dýni, mačká fialový čudlík s nápisem nebezpečí.
„Ty jsi zapnul autodestrukční systém?"
„Jo."
„Co jsi to udělal? Zemřeme tady," říká postavička vzdáleně připomínající ženu. (Soudím jen podle sukně. Podle těla bych spíše identifikovala harfu.)
Odpočítávání. Bobr prchá. Řev, výbuch a oheň.

Pošesté – Jakýsi šílenec v modré kombinéze skáče a zpívá. Bez komentáře. Musí se vidět. (Asi debil.)

Posedmé – Malá holčička visí a křičí na jakési kře. Nad ní chlapeček s hlavou připomínající hybrid mezi frézou a pulcem se hlasitě směje. Pouští lano. Holčička se řítí dolů. Náhle se vše kolem mění na horkou čokoládu…

„A VEN!!“
Vypínám televizor.

„Maminko, co to děláš? Teď budou strážci vesmíru!“
„Máš na mysli partu chovanců z Bohnic s laserovými zbraněmi, kteří létají vzduchem a střílí kolem sebe na všechno, co se hýbe? Víš, co je pterodaktyl? Nebo se snad chceš koukat, kterak modrorůžový učitel nalepený vedle lampy zastřelil vyšinutou holčičku se samopalem plným hlenů? Johanko, copak tam nedávají třeba vílu Amálku, nebo Makovou panenku? Je tam kanál s Maxipsem Fíkem?“
„Cože?“


Hned zítra odhlašuji dětské kanály!

Nechci dítě s vygumovanou hlavou, které bude mít v reálu problém rozpoznat zebru od kovadliny. Dítě, pro které bude normální rozleptat někoho jedovatým slizem, případě rozstřílet na kaši laserem s vědomím, že se pak stejně změní na jedlé žužu!

Možná by bylo dobré, kdyby tvůrci animovaných pořadů pro děti přestali fetovat, případně by měli být ve svých pavilonech lépe hlídáni. Leptání skla, navlékání korálků nebo vyšívání lidových motivů je také tvůrčí činnost vhodná pro maniodepresivní psychózu kombinovanou s halucinacemi, způsobenými těžkým deliriem tremens, provázeným nekontrolovanými záchvaty agrese.
V krajním případě je klecové lůžko dobrou volbou. 

Kdo tohle pouští ven?

Rovněž by nebylo od věci, ač to zní nedemokraticky, v zájmu zachování duševní svěžesti nastupující generace, cenzurovat tyto nebezpečné slátaniny. Protože v opačném případě budeme brzy své děti navštěvovat v léčebnách, a to v tom nejlepším případě!

                                                  

 

 

Libo ochutnávku?

Hezké, že?

Vskutku zajímavé...

 ...už se nedivím, že to končí takhle!

A kde je Maxipes Fík? Nejspíš ho sežralo Pikaču!