Narozeniny nebo Vánoce. Co vybrat babičce jako dárek? Levandulové mýdlo. Papírová nebo plechová krabička, kde byly ladně vedle sebe uloženy v saténu tři kousky mýdla. Připadalo mi to krásné a takový dárek jsem si tiše přála i pro sebe. Někdy k tomu přibyl i flakonek s levandulovou voňavkou, pokud se ho podařilo sehnat. Štěstím bylo, že babička měla levandulovou vůni ráda. Nebo to aspoň tvrdila. Jenže ani ty levandulové vůně nebyly vždy k mání - nahradil je šeřík.

Když jsem trochu vyrostla, podobné dárky jsem vybírala i své mamince. Ne že bych chtěla, ale tehdy jaksi nic jiného nebylo. Drogerie na náměstí byla sice velká prostorem, ale regály zely prázdnotou. A tak jsem vybírala z toho mála. Vybírala je asi špatný výraz, mohla jsem zvolit z několika málo variant. A tak má maminka dostávala živé květy (nejčastěji konvalinky nebo karafiát) - malou lahvičku s kousky květin uvnitř, voňavku Chat Noir („černou kočku" - žlutá krabička s kočkou) anebo intimsprej. Maminka se vždy radovala, i když předem musela vědět, co v tom balíčku bude. A ač voněla, byla připravená na to, že ty zázračné květy budou dělat fleky na oblečení. Některé ženy měly v oblibě intenzivnější vůně - ruské „duchy" způsobovaly mnoha lidem v okolí navoněné dámy bolesti hlavy. Musím říci, že duchy mi, slušně řečeno, voněly velmi nelibě.

Ale muži byli oproti ženám na tom hůře. Měli na výběr dvě vody po holení - Pitralon a Barbus. Všichni pánové voněli stejně. Jenže na trhu tenkrát nic nebylo. Mladíci, co chtěli okouzlit lepé dívčiny, se jimi polévali a vtírali si je i do vlasů. K Pitralonu se mi váže ještě malá příhoda. Bratr byl čerstvě na vojně a po pár dnech mi psal zoufalý dopis, ať mu do balíku s jídlem přibalím i pár lahviček Pitralonu. Bylo mi divné, že ho za tak krátkou dobu spotřeboval. Důvod uvedl na konci dopisu - jeden mazák, kterému se nedostávalo alkoholu, mu jeho zásobu vody po holení vypil. I tak se dal Pitralon využít.

Zlomem byla osmdesátá léta, kdy ke květům přibyly spreje Impuls. Několik vůní - nejvíce se mí líbila ta z „hnědého" obalu. A „zvenku" se občas propašovalo fáčko. Ten nebo spíš ta, kdo ho vlastnili, byli zdrojem závisti. Jak jsme tehdy mohli tušit, že si za nějakou dobu budeme moci vybírat z nepřeberného množství parfémů nebo toaletních vod světových značek?

Ale stejně si občas tu vcelku nedávnou dobu připomenu a vyvolá mi na tváři úsměv.


Živé květy nebo Chat Noir?
Pitralon nebo Barbus?
Nebo duchy?
Voněly vám?
Pamatuje si na ně?
Reklama