Pokud si muž najde milenku a nechce se takzvaně trhnout od rodiny, musí vědět sám,jak daleko může zajít. Měl by počítat s rizikem, že ženy uvažují jinak než muži a nevyzpytatelná milenka může veškerou představu a plány záletníkovi dokonale zhatit. Souhlasím s názorem, že v některých případech je lepší odpustit (pokud se nejedná o chronického sukničkáře) a v klidu přejít nevěru. Znám případy, kdy taková nevěra utužila manželství. Chlap stejně časem přijde na to, že si potrpí na léta zaběhaný systém a rodinné rituály, které byť u např. mladší nebo atraktivnější milenky nenajde. Ne nadarmo se říká, že "to, co mám doma, je to nejlepší". Manžel nakonec zjistí, že není všechno zlato, co se třpytí a pokorně se vrátí k rodině. Netřeba ho již trestat výčitkami. Možná jej do smrti budou trápit výčitky svědomí a to si myslím, že stačí. (Takhle s panem doktorem Danešem souhlasila čtenářka Gabriela.)


Zajímavé je, že znám ze svého okolí docela dost případů, kdy se muž rozvedl se svou ženou a jako důvod udal její nevěru /téměř vždy jednorázovou záležitost/ a ztrátu důvěry, prostě KONEC lásky... Když musí odpouštět ženy /a z článku vyplývá, že jim opravdu často nic jiného nezbývá/, měli by i muži být tolerantní ke svým ženám.... Měla jsem také přítele, který žárlil tak nesnesitelně, že mě kontroloval takřka na každém kroku, třeba i mobilem, a pokud jsem se včas "neohlásila", byl oheň na střeše. Tím se chci opravdu podivovat, jak si muži vždy dokáží věci vysvětlit ve svůj prospěch. Já nevěrný ano /je to přirozené/, ty ne, protože jsi ženská... asi jsem skutečně feministka, ale opravdu to takhle cítím!! (Takhle s panem doktorem Danešem nesouhlasila čtenářka Vlaďka.)


Poslední reakci nám napsala čtenářka, jež si nepřeje být uvedena, ale je to pohled jaksi z druhého břehu – ona JE totiž milenkou.
Seznámili jsme se přes internet, chtěla jsem totiž dostávat nejen nudné pracovní, ale i osobní hřejivé dopisy. On se přiznal, že jeho vztah se ženou není právě nejžhavější a že udržuje milostnou korespondenci s několika ženami po internetu. Vlastně jsme spolu ze začátku jenom kamarádili – on mi dělal vrbu a já jemu. Když jsme se pak potkali, ani jsme si moc nepadli do oka, ale kamarádili jsme spolu dál. Svěřoval se mi dokonce, že má známost, od které jsem ho zrazovala a obhajovala jsem jeho ženu. Svou známost nakonec ukončil, ale najednou nám oběma došlo, že náš vztah už přerostl přátelské meze a ze mne najednou byla milenka ženáče. Píšeme si, voláme a občas se setkáváme – já si teď masochisticky předčítám články o nevěrách a marně sbírám síly k ukončení našeho vztahu, vím, že by to stejně k ničemu nevedlo, on na našem vztahu velmi lpí, ale chce jej udržet jen jako vedlejší. Nevím, co mám dělat. Píšu vám proto, že by mne zajímal i názor ostatních, ale mé jméno prosím nezveřejňujte, protože celá záležitost je velmi čerstvá a já se asi hodně bojím možného odhalení.
NAPIŠTE NÁM I NAŠÍ ČTENÁŘCE, CO SI O TÉTO SITUACI MYSLÍTE, JAK BY JI MĚLA ŘEŠIT A JAK BYSTE JI ŘEŠILI VY?