Řekni mi, čím píšeš, a já ti řeknu, abys to vyměnil.
A tak v jedné první třídě dostanou děti od svých rodičů výbavu do penálu dvakrát. Je to poprvé, co jsem slyšela, že trojhranný program tužek a pastelek může ničit úchop, ale jiný kraj, jiný mrav. Když Perun dopustí, i sukovice spustí.
O pár let dříve:
Ještě teď vidím, jak přísně zkoumá paní učitelka Kalátová mé dva řádky kliček v písance. A pak… slavnostně kývne. Ano! Od této chvíle smím psát plnicím perem a ne obyčejnou tužkou jako… co?… nikdo další už nepíše obyčejnou tužkou? No nic. Hned ten den jsem si opatřila nové růžové manžestráky slušivou skvrnou velikosti mexického dolaru.
Nějakou dobu jsme ještě psali něčím, čemu se říkalo ČÍNA, a taky to tak fungovalo. Linka příjemně tenká, ale závit se obvykle začal protáčet do konce týdne. Jistě to bylo celé plné ftalátů. Mohlo to ale vadit lidem, kteří vyrůstali v domech z radioaktivních tvárnic? Kdepak. Husákovy děti zabije jen vysoké procento biopotravin, protože na to jejich organismus není uvyklý.
Zpět k tématu! Druhé poutko v penále vyplňovala versatilka se zásobou papírových kuliček za účelem teambuildingu, a samozřejmě nezbytná guma se slonem. Čas od času se někdo odvázal a přivezl si pryž voňavou jako jahody nebo propisovací tužku s Mickey Mousem, který se vágně pohyboval uvnitř průhledné nádržky. Odlišit jednu čínu od druhé jste mohli také miniaturním šmoulou. Krásné. Zvlášť když se kolem posunuté samolepky nabalily chlupy a drobky.
Ovšem dnes… dnes už stojí za to omrknout, čím píší vaši přátelé! Vždyť si můžeme vybrat tužku přesně vystihující naši osobnost. Kdopak u vás v kanceláři píše vzkazy s chvějivým úsměvem žabáka připevněného pružinou na konec dřívka? A čí je ta osmibarevná pastelka vedle hrnku s kávou? Znáte taky někoho, kdo si zatvrzele chodí kupovat pořád to svoje školní pero, tak jako před lety? Někdo si přes internet objednává limitované edice „parkerů“. Jiný si své pastelky ořezává vždy osobně a jen nožem. Jsou lidé, co psací potřeby získávají výhradně „půjčováním“ od kolegů nebo v IKEA. Někdo si dodnes schovává svůj tříposchoďový penál s Fíkem.
A čím píšete vy?
Nový komentář
Komentáře
Pisu obycejnou propiskou
gentiana: akvarelky bych raději používala k tomu, k čemu jsou určené. Stačí pořádně kýchnout a nestihnout si zakrýt pusu a je vymalováno!!!!
(1) Waterman Audace Night in Paris. A ještě si příležitostně pořídím Urban Nomade. (fialový inkoust)
(2) Parker Vector, stříbrný se zlatým klipem (tmavě červený inkoust s příchutí růžiček od Mont Blanc)
(3) Waterman úplněobyč, bledě modrý. (taky fialový inkoust)
(4) InoxCrom s kytičkama (tyrkysový inkoust)
(5) Monte Verde mi upadl na špičku, musím nechat opravit, ale nevím, kdy se dostanu do toho obchodu, kde jsem ho koupila (taky tyrkysový inkoust, zvláště široká stopa)
Ne, že bych občas nepoužila reklamní propisku, ale nemám je ráda. Pastelek mám hodně, mám je v krabici v kanclu na stole a tluču přes ruce ty, kdo si je půjčujou, protože podtrhávat ve výkazech si můžou kohinorkama pro prvňáky, 18 korun za 6 kusů a ne kurva mýma akvarelkama, 78 za jednu. I když ty akvarelky mají objektivně hezčí barvy. Na pero si mi někdo dovolil sáhnout jednou. Jednou, řikám. Ať si jdou do Ikey, mrchy zlodějský.
Ťapina: http://pro.corbis.com/images/42-17200555.jpg?size=572&uid=%7B3EFF6E67-6261-45B8-9D64-3E0993988F57%7D
Vivian: Jsem si tu nádhernou atmosféru představila a došlo mi, že bych si na to nejdřív musela koupit stůl
Josephine: kdybych psala klasické dopisy, taky jdu do Parkera
Jj, čína... sem tam s tím píšu. Jen ty tuhy jsou nějaké světlé,nic moc barva. To mám pak pocit, že mi to nepíše. Nejpěknější barvu mají tuhy jednorázovek, ty náplně už jsou pak úplně jiné. Ale jednorázovky nemám ráda, nechci aby to u mě doma bylo jak ve vzorkovně. Všude plast a reklama.
Ovšem Parker, to je jiné kafe. Většinou s ním píšu dopisy apod. Nahodím Parker inkoust, který tolik nesvětlá a píšu. Skvěle se mi s ním píše a mám už ho deset let.
Poslední dobou uvažuju i Parker propisce. Je to prostě obřad.
kde vsichni berete ty cinske propisky? myslim ty original "ciny"? a kde do nich shanite naplne?
ale heč, ja mam jeste jednu propisku z kuponove privatizace, co byla prilozena ke kuponove knizce v plastovem obalu a nemela vicko :-) a jeste furt pise
bjelka: 2001, tu jsme donedávna měli taky, ta byla naprosto skvělá
Příští sčítání bude tuším 2010 (?), už se těším
píšu černou nebo modrou gelovkou. Co je ještě dobrý je mikrofixa ze sčítání lidu z roku 2002(?), s tou se píše taky skvěle.
Už léta píšu reklamními propiskami a tím píše i můj syn a dcerka si je půjčuje na svoje kreslení a "psaní". Ta má ale velkou spotřebu pastelek a fixek a nedávno dítka dostala nějakou sadu jednorázových barevných propisek s metalízou - jsou dokonalé, občas jim je kradu a pak zas vracím.
také jsem ráda, když najdu cokoliv píšícího. Za totality dělala maminka v papírnictví vedoucí, to byly tak úžasné propisky, voňavý gumy a nedostatkové mikrotužky.
Gabi: Taky píšu nejraději a hlavně nejrychleji na klávesnici
Nedávno jsem si koupila čínu. A do týdne praskl závit
Rukou psát neumím, takže abych svému klínovému písmu dodala aspoň trochu estetična, píšu výhradně červenou pastelkou
Léta píšu čímkoliv (nejčastěji takovými šedými či černými kostičkami - myslím, že se jim říká klávesy), ale podepisuji se pouze perem
Píšu jedině plnícím perem..jinak by to po mě nikdo nepřečetl
Co se namane
jo a pamatujete na tu gumu, která byla hrozně měkká, skoro jako žvejka? Taky hit, kdo ji měl - byl king!
S propiskama taky hrůza, už je kupuju na jednorázový použití, ačkoliv se v nich možná tuha vyměnit dá, ale hrůza. Vydrží psát měsíc dva, když dřív nevyschnou...A to jsem na tužky docela maniak, dnešní nabídka je zklamání hadr a souhlasím s tím, že ty reklamní jsou většinou nejlepší a nejdýl vydrží...
Manžel mi jednou koupil parádní průhlednou, psala jsem s ní víc jak rok v práci denně stokrát a pak dva roky doma občas a pak teprve došla tuha. škoda, že nová není k sehnání...
Já milovala průhledný penál s nějakou tekutinou a rybičkami
. Dovezli mi ho známí z Jugoslávie
.
Propiska s plovoucím Mickey Mousem se mi na škole v přírodě vylila do postele. Kdo ví, co to vlastně bylo za sloučeniny
Dneska píšu reklamníma propiskama, co bych s těma kvantama taky jiného dělala