Turecko je velké a rozmanité. Na severu ho chrání pohoří Ararat, cestou na syrské hranice potkáte poušť, a omývá ho hned několik moří – Středozemní, Egejské, Marmarské a Černé. Malá část Turecka (Thrákie) leží ještě v Evropě. Je to část u bulharských hranic oddělená od Asie průlivem Bospor Dardanely přes Černé moře. Dnes se už do Turecka víceméně jenom létá, ale my jsme jeli autobusem, takže jsme přepluli na trajektu.

První překvapení pro mě byla velká komunikativnost místních lidí. Pokud jste se jen tak procházeli po městečku, každou chvíli vás někdo pozval na čaj nebo pivo. Nejdřív jsme s kamarádem mysleli, že je to nějaký trik, jak zvýšit prodej, ale delegát nás ubezpečil, že ne. Je to prý zvykem, a když je Turkům někdo sympatický, rádi se s ním baví. Vzhledem k tomu, že znalosti cizích jazyků jsou u místních dost vzácné, vypadala běžná konverzace  dost zajímavě, spíš jako nějaká šarvátka a prudkým šermováním rukou a kreslením na papír či do písku. Nicméně nestalo se, že bychom se nedomluvili …

Bydleli jsme v malém hotýlku v malebném Edremitském zálivu na břehu Egejského moře. Bylo to docela klidné místo a vzhledem k tomu, že jsme tu byli v druhé polovině září, i klima bylo velmi příjemné. V letních měsících tady ale teploty běžně dosahují až 40 stupňů.

Turci patří k těm liberálnějším muslimům. Je to dílo Mustafa Kemaly, jehož zásluhou se v Turecku začalo s celou řadou reforem. Například si každý občan musel zvolit příjmení, sám Kemal přijal jméno Atatürk (otec Turků). Jeho památku Turci dodnes ctí, v každém větším městě najdete několik jeho soch a jeho jméno nesou také mnohé turecké ulici, náměstí apod.

V malém přístavním městečku Ayvalik kotví množství lodí, na kterých můžete vyrazit na celodenní výlet. Provezou vás kolem miniaturních terakotově hnědých ostrůvků, které omývá průzračná voda Egejského moře. I z paluby lodi můžete pozorovat krásně barevné ryby. V průběhu plavby se několikrát staví, takže se můžete koupat, nebo chcete-li zatančit si na palubě s některým z členů posádky. Turci tančí rádi a hodně, zapomeňte na ostych a hurá do kola! Na některých lodích vám nabídnou i oběd – většinou mořské ryby, ochutnali jsme a bylo to výborné.

Turecká kuchyně je poměrně rozmanitá a chutná. Mimo ryb se hodně jí jehněčí, kebaby, a z pochopitelných důvodů se nic nedělá z vepřového. Pro nás se stal ale nejlepší pochoutkou lilek, ten se tu hodně jí a my jsme zpočátku ohrnovali nosy. V podání tureckých kuchařů je to opravdu lahůdka! Nezbytnou součástí každé tabule bývá meloun, slaný ovčí sýr a olivy – velké, černé, nakládané v soli. Sladkosti jsou v Turecku opravdu hodně sladké, na můj vkus až moc. Ale to je záležitost téměř jakýchkoli orientálních cukrovinek – dělají se hodně z medu, oříšků. I obyčejnou zmrzlinu vám (samozřejmě když neprotestujete) ještě obalí ve směsi pražených oříšků s cukrem… Neměli byste vynechat také posezení u tureckého čaje, je hodně silný, pije se ze skleniček ve tvaru tulipánu, a místní si ho mohutně přislazují.

S kamarádem jsme se rozhodli vyrazit na výlet stopem. Cíl jsme neměli jasný, ale nakonec jsme skončili v Izmiru (Smyrna). Stopování můžeme doporučit, zastaví vám okamžitě a ještě vás většinou pozvou minimálně na čaj. Izmir je třetí největší turecké město, ale kvůli válce z roku 1922 se tady příliš památek k vidění nezachovalo. Asi nejhezčí je Sametová pevnost (Kadifekale), odsud se můžete pokochat pohledem na město a Izmirský záliv.

Zvědavci by neměli vynechat návštěvu tureckých lázní. Muži a ženy mají oddělené prostory. U vchodu vám dají osušky a jednoduché dřeváčky. Když si odložíte, můžete vejít do lázní. Je tu několik místností s různou teplotou. Když se řádně rozehřejete, místo sprchy vás lázeňská polije vědrem vody a pak velmi důkladně vydrhne osuškou. Skoro máte pocit, že má za úkol z vás sedřít kůži. Pak si vás vezmou na masáž, ale pozor – budou vás všelijak ohýbat a stlačovat, div nevypustíte duši z těla. Je to trochu nezvyk, ale musím říct, že vám to dodá nebývalou energii. Jen si nejsem jistá, jestli to nebyla spíš radost, že jsem to nakonec přežila ...

Nejkrásnější a nejzachovalejší antické památky se dochovaly právě v téhle zemi, a to navíc paradoxně v její asijské části. V Pergamonu můžete navštívit třeba nádherně zachovalý antický amfiteátr pro deset tisíc lidí, kde se dodnes pořádají koncerty. Akustika je podle tvrzení místních úžasná. Takže nezbývá než v duchu pogratulovat starověkým architektům. Působivý je i Trajánův chrám. Můžete navštívit i Asklepieon. Jak název napovídá, právě tady existovala slavná lékařská škola. Kdo nechce nic ponechat náhodě, může se umýt nebo napít vody ze studánky, která prý má blahodárný vliv na zdraví a ochrání vás před nemocemi…  

Reklama