Nesmí chybět na žádné pouti a vedle cukrové vaty patří k nejsladším dobrotám široko daleko. Turecký med míváme často spojený s dětstvím, zábavou na kolotočích, upatlanou pusou a lepkavými prsty. A přestože je název sladkosti jasně lokalizován, v Turecku s největší pravděpodobností nevznikla.
Původ není jednoznačný
Existuje řada verzí o původu této pochoutky, stačí si vybrat. Jedna z nich vypráví, že turecký med vznikl jako výsledek soutěže na téma nejvýživnější jídlo, které by se nekazilo a uchovalo se stále v relativně dobrém stavu i během dlouhých cest arabských armád. Jiný příběh zase tvrdí, že jde o vynález cukráře z Barcelony jménem Turro. Existují však také zmínky o velmi vydatné pastě připravené na bázi medu a mandlí, kterou konzumovali řečtí sportovci, účastníci olympiády. Souvislost lze najít také s vysoce energetickým jídlem, které bylo podáváno vojákům římských legií, a jehož složení bylo s tureckým medem zčásti shodné.
U nás pouťová pochoutka, ve Španělsku vánoční dezert
Ať to s tureckým medem bylo jakkoli, většina historiků se shoduje na tom, že původ pochoutky lze vystopovat nejspíše na Arabském poloostrově; tato teorie se opírá o pojednání De medicinis et cibis semplicibus z 11. století, sepsané arabským lékařem, v němž zmiňuje tzv. turun. Arabové podle dostupných zdrojů přinesli tento dezert ke břehům Středozemního moře, především do Španělska a Itálie, kde slavil v různých modifikacích značný úspěch. Španělská verze tureckého medu zvaná turrón se následně zrodila v Alicante v 15. století, v Itálii jej najdete pod názvem torrone.
Přestože v Česku bývá turecký med nedílnou součástí zábavních poutí, ve Španělsku, Portugalsku a Itálii a také v dalších zemích se španělským a portugalským vlivem se cukrovinka nejčastěji konzumuje jako tradiční vánoční dezert. Jeho podoba se však značně liší od nám známé verze, kdy na poutích leží vystavený velký blok velice tuhé hmoty, která se na jednotlivé porce odděluje sekáčkem. V Itálii či Španělsku se jedná o jednotný obdélníkový tvar uzavřený mezi jedlý papír či oplatku.
V Turecku jde o velmi sladké želé
V Turecku pořídíte cukrovinku s názvem lokum, která má podobný základ jako náš turecký med, ale namísto bílků je zde použitý škrob; konzistence pochoutky je pak podobná klasickému sladkému želé. Zajímavostí v tomto smyslu je, že právě na tureckém lokumu se v knize Lev, čarodějnice a skříň autora C. S. Lewise z roku 1950 (jedna ze sedmi knih legendárních Letopisů Narnie) stal závislým Edmund, jeden z hlavních hrdinů příběhu. V českém překladu byla pochoutka nesprávně pojmenovaná právě jako turecký med.
V knize receptů a nejrůznějších rad Manual de Mujeres (Příručka pro ženy) z 16. století byl nalezen pravděpodobně nejstarší dochovaný španělský recept na turrón s následujícím postupem: Med a vaječné bílky se spolu uvaří do podoby husté pasty. Jakmile je med zkaramelizován, recept doporučuje přidat piniové oříšky, mandle nebo lískové ořechy, oloupané a pražené. Následně by se směs měla ještě krátce povařit, poté odstavit, nalít do forem a nechat vychladnout. |
I na českém internetu naleznete spoustu receptů, jejichž základem je cukr, med, vaječný bílek, voda a oříšky či sušené ovoce. Nejlépe však stejně chutná na pouti u sladce vonícího stánku, odseknutý z velkého tuhého bloku.
Čtěte také:
- Cukrovou vatu vymyslel zubař aneb Nejsladší paradox světa
- Sloužila proti hadímu uštknutí, černé magii i ke zvýšení sexuálního apetitu: Co možná nevíte o čokoládě
Zdroje: wikipedia.org/wiki/Turrón, wikipedia.org/wiki/Turkish_delight
Nový komentář
Komentáře
Nad touto šmakuládou zajásá každý zubař
U nás na Podluží je to na hodech spíš cukrová vata. Byla vždy co pamatuju, ještě jsme jako malí chtěli žvýkačky s Kačerem Donaldem s obrázkem, ze střelnice. Teď se prodává kdeco, pendreky, oříšky, perníčky, trdelník. Turecký med jsem milovala, ale teď se dělá nějaký měkký a už je pro mě přeslazený.