Olina, 32 let
Jako aktivitu pro jedno z našich prvních rande jsme zvolili procházku v přírodě. Jenže já jsem přesně nevěděla, kam půjdeme a taky jsem netušila, že to nebude procházka, ale desetikilometrová túra, takže jsem si vyrazila v žabkách. Bez sebemenšího odmlouvání jsem poslušně prošla všechny lesní cesty a prodírala se vysokou trávou. Ani jednou jsem si nepostěžovala, že se mi udělaly bolestivé puchýře a bolí mě ploska nohy. Teď už by taková procházka příteli tak snadno neprošla, určitě bych si pořádně zanadávala a pro sprosté slovo nešla daleko.
Kamila, 38 let
V začátcích jsem se snažila vypadat jako nejvíc aktivní člověk, který nezkazí žádnou legraci. Sama jsem řadu akcí i organizovala a nechtěla jsem přiznat, že si několikrát týdně taky ráda poležím na gauči u televize. Kdykoli mi tedy přítel zavolal, ať s ním někam jdu, neváhala jsem ani pozdě večer vstát z postele, upravit se a dorazit na místo. Teď po dvou letech, co jsme spolu, už nepředstírám. Neříkám, že jsme pořád jenom doma, ale rozhodně umím říct ne, když se mi nechce.
Denisa, 55 let
S manželem teď oslavíme dvacetileté výročí manželství a já už dávno nepředstírám, že mám ráda jeho kamarády. Několik let jsem s nimi podnikala společné akce, ale teď už naštěstí nemusím. Manželovi jsem se přiznala, že mi prostě nesedli a jsem ráda, že si užívají pánské jízdy beze mě.
Iveta, 33 let
Když jsme spolu s přítelem začali bydlet, chtěla jsem se blýsknout v tom nejlepším světle. Několikrát týdně jsem šůrovala celou domácnost, každý večer byla připravená teplá večeře, minimálně nejdou týdně jsem napekla. On nemusel v naší domácnosti hnout ani brvou a velmi rychle si na to zvykl. Jenže já zjistila, že tak přicházím o veškerý volný čas, který mám i pro svoje aktivity. Takže dneska už mě smítko na podlaze nevykolejí a nechám ho tam i dva dny, k večeři občas servíruju lahůdku v podobě uvař si sám a troubu k upečení nějaké dobroty ke kávě jsem nezapnula už ani nepamatuju. Proč taky, když za mě obstojně napeče supermarket.
Dominika, 46 let
Moje prvotní přetvářka se týká chrápání. Partner mě už dopředu ujišťoval, že to s ním není v noci žádný med, ale já dělala, že mi to nevadí. Říkala jsem mu, že za to nemůže a že mám tvrdý spánek. Jenže postupem času mi to začalo docela dost vadit. A teď po pěti letech společné domácnosti chytám nervy, protože se nemůžu pořádně vyspat. Trochu se stydím, ale v noci na něj řvu, mlaskám jako o život a občas do něj i v záchvatu zuřivosti strčím.
Čtěte také:
- Manžela nemiluji, ani on mě ne, proto nám to klape, vypráví Šárka
- Rady od vás aneb drobnosti, kterými můžete svůj vztah vylepšit
Nový komentář