Když jsem šel do práce, potkal jsem sympatického kominíka. Podržel jsem mu dveře, a tím vznikl i důvod ke konverzaci. Co si kominík myslí o tom, že nosí štěstí?
„Jé, to jste hodnej!“ usmál se na mě vlídně sympatický kominík, kterému jsem podržel dveře do domu.
„Pomoct kominíkovi, to jsem si nemohl nechat ujít,“ odvětil jsem a navázal tradičním: „Můžu si na vás sáhnout?“
„To víte, že můžete - když myslíte, že to pomáhá...“
Sáhl jsem si, poděkoval, ale tím náš hovor neskončil: „Vy myslíte, že to nepomáhá?“
„No, já nevím, říká se, že ano, tak na tom snad bude něco pravdy...“ odpověděl mi.
„A jak jste na tom se štěstím vy?“ vyzvídal jsem dál, „vy ho přece musíte mít pořád spoustu.“
„Nevím, nevím...“
„Co třeba, když potká kominík kominíka?“
„Tak se jdou ožrat!“ ukončil kominík náš rozhovor s hurónským smíchem.
Kdy jste naposledy potkali kominíka? Přineslo vám to štěstí?
Nový komentář
Komentáře
Já jsem si to svoje štěstí pojistila tím, že jsem si kominíka vzala za mužíčka.
kominíka jsem neviděla už pár roků
Kominíka jsem viděla dnes, jel kolem mne na kole.
delfi.na — #2 souhlas, kominíka viděti, pro štěstí na svém oděvu knoflík uchopiti.
Ovšem taky jsem už léta žádného kominíka neviděla. Ten, co nám vymetal komín na chalupě, tak činil za naší nepřítomnosti a následně účet za službu hodil do kastlíku. 
Kominíka jsem nepotkala ani nepamatuji, snad ještě jako dítě, ale to jsme se chytali za knoflík.