Při letmém pohledu na mapu Tunisu  hranice této severoafrické země vypadají  jako narýsované podle pravítka. To je  důsledek velmocenské politiky Anglie a Francie v 19. století. Tunis tehdy připadl pod správu Francouzů, což se projevuje dodnes – např. francouzština zůstala  úředním jazykem.

 

Při své první návštěvě jsem skončila právě v jednom z hotýlků ve městě Sousse. Fascinovalo mne především množství rozestavěného, na každém rohu člověk narazil na betonové panely a stavby v rozličné fázi budování. To se samozřejmě týkalo okrajových částí města,  ty jsou určeny koneckonců především jako útočiště turistů. Příjmy z turistického ruchu jsou pro tuhle zemi zásadní. Tamní vláda také rozvoj turismu všemožně podporuje, po celé zemi jsou stovky hotelových škol, jenž připravují budoucí kvalifikované, recepční, číšníky apod.

 

Sousse má samozřejmě i své historické centrum – tomu se tady říká medina. A nechybí v ní pochopitelně bazar. Tady koupíte prakticky cokoli  od pouštních růží (krystalické slepence soli a písku - oblíbený suvenýr), přes zlaté šperky, voňavé koření  až po miniaturní živé želvičky. Jako ve všech arabských zemích – vyplatí se smlouvat. A nemusíte umět ani cizí řeči. Obchodníci ovládají latinku, takže stačí kreslit čísla na kus papíru. Strategie je asi taková, že na jejich cenu proneste něco jako „Panebože, to je drahý!" a chytněte se  za hlavu či srdce. Zamítavě vrťte hlavou. Bude následovat otázka, kolik byla vaše cena - řekněte polovinu jeho nabídky. Když u toho budete patřičně přehrávat zděšení nad jejich drahotou a dopřejete jim radost z téhle hry, můžete dostat vyhlédnuté zboží za vynikající cenu .

 

Za návštěvu  stojí také  městečko Tabarka. Tunisané mu prý přezdívají   malé Švýcarsko. To proto, že ti movitější  si v této oblasti rádi staví svá rekreační sídla. Má ho zde i současný tuniský prezident Ben Ali. Na rozdíl od vyprahlého vnitrozemí  tady příroda srážkami nešetří,  takže se zde setkáte na tuniské poměry s neobvyklým množstvím zeleně. Tabarka má i vlastní  golfové hřiště, což  milovníci tohoto sportu jistě ocení. Pro nás ostatní to je přinejmenším luxusní podívaná – vzorně zastřižený smaragdový trávník zarámovaný  blankytnou oblohou, průzračným mořem a palmovými háji. Tak hezky se na to dívá, že máte skoro chuť  přelézt plot a jít si na ten zelený koberec alespoň sáhnout…

 

Francouzské dědictví se projevuje i jinak - kolonizátoři tu vysadili například eukalypty, kterým se dobře daří a roste jich tady hned několik druhů. Rovněž se v této oblasti pěstují korkové duby,  jejich kůra se používá na výrobu zátek. Tabarka leží pouhých šestnáct kilometrů od alžírských hranic, má malý přístav se zachovalou Janovskou pevností  ze 16. století. Tam se ale nepodíváte,  kvůli své strategické poloze stále  slouží jako vojenská základna. Při procházce městem vás hlavní cesta zavede až k malebným skalním útvarům – těm se říká Les Aiguilles (franc. Jehly) a vypínají se do výšky až 25 metrů. Pro parádnice a samozřejmě také pro potápěče nesmím zapomenout dodat, že u tabarského pobřeží jsou krásné korálové útesy. Asi vás proto nepřekvapí, že na nejrůznější korálové šperky a ozdoby  natrefíte všude a určitě usmlouváte slušnou cenu. Tabarka zatím patří ke komornějším letoviskům, ale budovatelské nadšení dorazilo i sem a za pár let se zřejmě změní k nepoznání. 

 

Ve městech na vás doslova na každém rohu číhají vozy TAXI, ačkoli Tunis nepatří ke zrovna levným zemím, tahle služba je cenově přijatelná a musím říci, že se nás žádný taxikář nepokusil nikdy okrást. Celkem vehementně vás místní lákají i na posezení do restaurací, ale odmítnutí snáší stoicky. Nemusíte chodit na drahé večeře, ale skleničku jejich mátového čaje si určitě dopřejte, je to neuvěřitelně dobré a osvěžující.

 

Budete-li mít příležitost, nenechte si ujít vystoupení  tuniských tanečnic. Nejedná se ovšem o klasický břišní tanec, spíše o jeho svéráznou  dynamickou variantu.  Hlavní rozdíl je, dle mého laického názoru, v  tom,  že se tančí na špičkách a nejvýraznější  pohyby  dělá pánev. Tu pak následuje zbytek těla včetně paží. Tanečnice jsou docela dost oblečené (žádná nahá bříška!), mají na sobě většinou zlatem zdobený kostým s velkým množstvím nařasené látky kolem boků, na kotnících pak duté náramky s kamínky. Tradiční tuniský tanec, který vám s obrovským nasazením předvedou, je tak  divoký a zvláštní jako ostatně celá tahle sluncem rozpálená země…

   

 

 
Reklama