Nadáváte na ni. Nic tam nedávají, samé blbosti, zlaté Televarieté, jo to když běželi Chalupáři. Ale stejně se na ni díváte a plníte tak koláče sledovanosti. Sice často sledujete díla nevalné úrovně, přeskakujete ze seriálu do reality show a říkáte si, že tomu, co dřív „běželo“,  tato dílka nesahají ani po palce na nohou.

Podle průzkumu agentury Median si tři pětiny našich obyvatel ve věku 12 – 80 let nedovedou představit život bez televize. Přiznejme si, jsme na tom jinak?

Vždyť mnoho lidí přizpůsobilo svůj režim dne televiznímu vysílání. Lidé si zvykli v sedm sednout ke zprávám, před sebou večeři, ve čtvrt na osm přepnout, to už dojídají a kolem třičtvrtě si dávají pivečko. A pak už se dohadují kvůli ovladači, přepínají, pokud běží hollywoodský trhák, tak si uvaří v deset kafe, aby neusnuli. Stejně se to občas stane, klíží se oči, a jak dopadl ten film? To je jedno, zítra mi to v práci řekne kolegyně.

A naše děti? Pokud jim to dovolíme, začnou hned ráno. Odpoledne, jak kdo, ale pozor večer a reality show! Jak by vypadaly ve škole, kdyby nevěděly, že Vladko měl hysterický záchvat a Lena se zase opila? Nebyly by v obraze. A co teprve akční filmy! K těm rodiče většinou pustí ty starší. Pak vidím hochy, jak vykopávají proti sobě nohama a snaží se napodobit, co viděli ve filmu. O shlédnutém násilí, které se vpisuje do jejich citového života a někdy ovlivní i psychiku a jednání mladého člověka nemluvě.

Kde hledat příčinu? Jsme víc konzumní, někteří mají problém vytvořit si vlastní program, jak naplnit volný čas – místo knihy, sportu, divadla - televizi. Ovšem i často reprízované filmy, které  vidíme po x-té dovedou přibít naše oči na obrazovku. Výjimkou jsou starší opuštění lidé. Těm televize nahrazuje partnera, někoho s kým by mohli komunikovat.

Nevyhazujme tu bednu z okna – ona za to nemůže. Jen ty pořady. A záleží jen a jen na nás, na co se budeme dívat a jestli se vůbec budeme dívat.

Reklama