Čtenářka TTT s mým názorem, že je česká kuchyně omezená v pestrosti chutí, zásadně nesouhlasí a podává prostest prostřednictvím zajímavého kulinářského textu.

Tedy, Radku,
právě jste mi hnul žlučí. Že je naše česká kuchyň „příšerně omezená v pestrosti chutí,“ to bylo takhle před obědem i na mě moc. Mimochodem, kdyby Vás bolela hlava, tak se omlouvám, ale Vaše woodoo panenka mi spadla do skartovačky zcela ale zcela náhodně:)
To tedy neberu. Mám též nevalné zkušenosti. Z hospod, jídelen, ale i domácí kuchyně. Jenže zprasit jídlo umí asi každý. Ať je to Ital, Španěl, Asiat nebo Čech. Jeden se to pokusí zamaskovat o třídu pálivějším tabascem, druhý sojovkou a jiný to zapeče s eidamem. Každý národ zplodil nějakého Babicu a Pohlreicha.
I přesto tvrdím, že naše kuchyně je bohatá na paletu chutí, jen se na ně nesmí zapomínat. K stereotypu se dá sklouznout snadněji, než se z něho vymanit. A protože jsem hrdá na místo, kde žiji, jen tak se nedám.
Uplně živě si totiž představuji francouze jak by změnili názor na předražené lanýže, kdyby ochutnali něco tak báječného jako naši liškovou kulajdu, bedly na kmíně, klouzky v octovém nálevu, čerstvou smaženici nebo hříbkovou omáčku. Ovšem poté, co by se proběhli nikoliv supermarketem, ale lesem po ránu.
Miluji tiramisu. Štrůdl ale jasně vede. Když si dám práci a vyberu aromatičtější odrůdu jablek, nebo je smíchám s oříšky, skořicí a vanilkou... A viděl jste valašské frgály, na které se dle tradice malují náplní znaky vesnic či rodů? To je umělecké dílo. A makovou nádivku nebo naše povidla bych za mascarpone s espressem tedy nedala. Od povidel už je jen krůček k zavařeninám dalším. Zkoušel jste někdy na linecké místo rybízové zavařeniny jeřabinovou? Tedy vlastně aroniovou, z černých jeřabin. Temně rubínová barva je jen předzvěstí báječné sladko kyselé chutě. Těším se jak malá na první mrazík, po němž se začínají sbírat. Rykytník je proti aronii slabý odvar. A co teprve borůvky, měsíční jahody, šípky, karlátka nebo milovaná i proklínaná rebarbora.
Jak hořkou pilulku polykáme vše, co k nám přichází od Němec, ale brambory? Na tisíc podob dostávají na našem talíři. Tak i náš česnek voní a má říz. Neberu nikomu ovocnou trávu a bambusové výhonky, ale nebudu se stydět za pažitku. Utržená v truhlíku za kuchyňským oknem je excelentní korunou mnoha pokrmů.Tradiční odrůdy zeleniny a ovoce dostávají opět slovo. Jsou totiž mnohdy chutnější a odolnější.
A co zvěřina? To není jen divočák nebo jelen. To je i daněk, perlička, bažant, muflon. S divokým kořením a špekovými knedlíky ... to se můžou jít cvrčci klouzat  i s červími bonbony.
Ochutnala jsem za svůj život ledacos. Žáby, šneky, klokana, žraloka, pštrosa, chobotnici, mušle, psa... jsem gurmet, zvědavá a život prožívám všemi smysly. Ale kdybych měla zavzpomínat, co mne hodně oslovilo, byla by to štika. Z rybníka kousek od Jaroměře. Pečená na másle s troškou slaniny a šťouchanými bramborami. A dvojmocné koláče na potom ke kávě.
Ráda poznám cizí země krom pohledu i vůní a chutí. Neošklíbám se nad ničím. Člověk má zkusit a pak soudit. Ale nikdy, nikdy se nesmířím s tím, že naše kuchyň je chudší sestřičkou těch zahraničních.
Možná budete mít pocit, že na vás něco leze. Zbytek panenky se nějakým podivným způsobem ocitl v mikrovlnce. :)
TTT
text nebyl redakčně upraven

Ani nevíte TTT jak jsem rád za váš názor. A budete se divit, že ačkoliv trvám na svém, souhlasím s vaším textem.  Ano, i u nás jde nalézt úžasné chutě. Jdou z našich surovin uvařit božská jídla. Jen si troufám tvrdit, že tak 90 % Čechů a Češek nevaří. A ani po tom netouží. A to jsem měl na mysli. Znám spoustu lidí, co si za celý život vystačí se solí, pepřem, cibulí, česnekem, paprikou, kmínem, majoránkou, novým kořením, bobkovým listem, hořčicí, octem a olejem. Ti, co to mají rádi ostré, znají ještě chilli a tabasco. Je mi mdlo, když slyším obchodníky, že dovážet sem kvalitní suroviny nejde, protože je kupuje málo lidí, většina chce velké množství, za malou cenu. A když přijdu do 90 % českých restaurací, najdu variaci na hnědou omáčku 3x, pak smažený sýr a řízek. Protože to mají Češi rádi a nic jiného nejedí.

Tvrdím, že to, co 90 % Čechů a Češek požívá, je příšerně omezené v pestrosti chutí.

Dnes jsme měli téma: Já a exotická jídla!

Za chvíli dojde k ukončení dnešního tématu.

Reklama