Sport? Líbí se mi heslo Žij a nechej žít. Nikomu jsem nikdy nic neudělala zlého, tak nevím, proč bych se měla věnovat sportu. A také se říká, že tělocvikáři mají místo mozku stočené švihadlo.
Tedy ten náš měl spíš místo mozku z piva kostku. nám to nevadilo. Zmožen výpary a pivní snídaní zpravidla usínal opřen o volejbalovou síť a nemohl si tak všimnout, že se již dávno míči nevěnujeme.
Děsil mne spíš konec druhého pololetí , kdy se v jeho rukách zpravidla objevili prapodivné desky s výkonostními tabulkami a my je měli plnit. Nejhorší byl běh. Nějakých šedesát metrů ještě šlo. Cokoliv delšího byla má smrt. již tenkrát jsem měla postavu slovanské bohyně plodnosti a kousek na východ by za mne jistě někdo stádečkem velbloudů zaplatil. Jenže barbaři byli daleko a tělocvikářka s pověstí důstojníka SS proklatě blízko. Mé vyvinuté plíce obdivovali chlapci od šesté třídy výš, ale na dlouhé tratě to nebylo. Ani s těmi chlapci. Nikdy si nepamatuji, jak jsem doběhla. A nikdy se můj čas nevešel do do tabulky.
Jestli jsem nenáviděla běh, pak šplh na tyč, hrazda a skok přes jakékoliv atletické zvíře nebylo o moc lepší. Pravidelně jsem při závanu pachu z tělocvičny toužila být co nejmenší a ještě a ještě, až bych byla uplně neviditelná. Neumím šplhat, výmyk, hvězdu, salto a bradla jsou jen lepší sušák na propocené tričko. Má spolužačka Gábina s postavou kyrysara a silou zápasníka střední váhy mě naučila nenávidět míčové hry. Zvlášť vybíjenou. Neměla mě ráda, zato mě měla neustále na mušce.
Snad po těchto všech zkušenostech jsem o to více lnula později na střední k našemu alkoholikovi, jehož vášeň zajišťovala nám méně nadaným dvě hodinky týdně klidu.
A můj vztah ke sportu dnes? Pokud by mi někdo na hlavu mířil nabitou zbraní, možná bychom mohli o nějakém kotrmelci mluvit. Později i nějaký vyzkoušet...
TTT
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
:):)
Dnešním tématem dne je sport a váš vztah k němu. Ale nebojte se, zkusíme to tentokrát bez úrazů!
Pište mi na redakce@zena-in.cz
předmět: sport
- Jak jste na tom se sportováním vy?
- Vedli vás ke sportu rodiče?
- Je to vaše černá můra nebo se této zábavě oddáváte často a rádi?
- Sportujete pravidelně?
- Jaký sport vám jde?
- Věnujete se nějakému sportu od malička nebo dokonce závodně?
- Máte snad nějaké medaile, diplomy?
- Který sport milujete, přesto na něj nestačíte?
- Který sport se chystáte teprve zkusit?
Jeden z příspěvků bude odměněn, vybraná čtenářka dostane perličky pro rozjasnění tváří a oční stíny od Avonu.
Nový komentář
Komentáře
No jo, sport bývá někdy kámenem úrazu
Má nedostatečná z TV na pololetním vysvědčení by si s tebou moc hezky rozuměla
Mám hódně podobné zážitky, a to ještě ze základní školy, na gymplu už to bylo horší. V naivní představě, že budu mít z tělocviku aspoň dvojku, jsem nacvičovala i spartakiádu, nepomohlo .
TTT, nedavno jsem s kamoskou zkousela udelat kotrmelec. Nikdy bych netusila, ze to bude tak truchlivy zazitek. Proste se nesvinu a neodkotoulim, nejde to. Mam pocit, ze kdybych se jeste o chlup vic zalomila, tak se v lepsim pripade rozpulim, v horsim se zabiju. Ja, dorostenecka atleticka prebornice
když jsem se odpoledne dusila smíchy nad tvým příspěvkem holka (6 let) se mě ptala čemu se tak směju, tak jsem jí to také přečetla a její komentář? Maminko tož ta je fakt hustáááá
neměly jsme stejného tělocvikáře na střední?
átéčko — #6 my jsme behali dlouhe trate v parku, ktery byl chvili do kopce a chvili z kopce a moje obezni spoluzacka Zuzana si na gymplu pri preskoku prez kozu nadel, sedla na vlastni palec a zlomila si ho
Ty ale nevypadáš, že jsi odpůrcem sportu!
ToraToraTora — #2
byla jsem na tom dost podobně. jen chyběl tělocvikář - alkoholik.
TTT opět nezklamala! Tyhle články by chtělo posbírat a vydat knižně!
vodfon — #1 Ještě chvíli a třeba mě začne hradit pojišťovna
Tak jsem si tě zas naordinovala místo pupečníku