Sport? Líbí se mi heslo Žij a nechej žít. Nikomu jsem nikdy nic neudělala zlého, tak nevím, proč bych se měla věnovat sportu. A také se říká, že tělocvikáři mají místo mozku stočené švihadlo.
Tedy ten náš měl spíš místo mozku z piva kostku. nám to nevadilo. Zmožen výpary a pivní snídaní zpravidla usínal opřen o volejbalovou síť a nemohl si tak všimnout, že se již dávno míči nevěnujeme.
Děsil mne spíš konec druhého pololetí , kdy se v jeho rukách zpravidla objevili prapodivné desky s výkonostními tabulkami a my je měli plnit. Nejhorší byl běh. Nějakých šedesát metrů ještě šlo. Cokoliv delšího byla má smrt. již tenkrát jsem měla postavu slovanské bohyně plodnosti a kousek na východ by za mne jistě někdo stádečkem velbloudů zaplatil. Jenže barbaři byli daleko a tělocvikářka s pověstí důstojníka SS proklatě blízko. Mé vyvinuté plíce obdivovali chlapci od šesté třídy výš, ale na dlouhé tratě to nebylo. Ani s těmi chlapci. Nikdy si nepamatuji, jak jsem doběhla. A nikdy se můj čas nevešel do do tabulky.
Jestli jsem nenáviděla běh, pak šplh na tyč, hrazda a skok přes jakékoliv atletické zvíře nebylo o moc lepší. Pravidelně jsem při závanu pachu z tělocvičny toužila být co nejmenší a ještě a ještě, až bych byla uplně neviditelná. Neumím šplhat, výmyk, hvězdu, salto a bradla jsou jen lepší sušák na propocené tričko. Má spolužačka Gábina s postavou kyrysara a silou zápasníka střední váhy mě naučila nenávidět míčové hry. Zvlášť vybíjenou. Neměla mě ráda, zato mě měla neustále na mušce.
Snad po těchto všech zkušenostech jsem o to více lnula později na střední k našemu alkoholikovi, jehož vášeň zajišťovala nám méně nadaným dvě hodinky týdně klidu.
A můj vztah ke sportu dnes? Pokud by mi někdo na hlavu mířil nabitou zbraní, možná bychom mohli o nějakém kotrmelci mluvit. Později i nějaký vyzkoušet...
TTT
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
:):)
Dnešním tématem dne je sport a váš vztah k němu. Ale nebojte se, zkusíme to tentokrát bez úrazů!
Pište mi na redakce@zena-in.cz
předmět: sport
- Jak jste na tom se sportováním vy?
- Vedli vás ke sportu rodiče?
- Je to vaše černá můra nebo se této zábavě oddáváte často a rádi?
- Sportujete pravidelně?
- Jaký sport vám jde?
- Věnujete se nějakému sportu od malička nebo dokonce závodně?
- Máte snad nějaké medaile, diplomy?
- Který sport milujete, přesto na něj nestačíte?
- Který sport se chystáte teprve zkusit?
Jeden z příspěvků bude odměněn, vybraná čtenářka dostane perličky pro rozjasnění tváří a oční stíny od Avonu.
Nový komentář
Komentáře
No jo, sport bývá někdy kámenem úrazu
Má nedostatečná z TV na pololetním vysvědčení by si s tebou moc hezky rozuměla
Mám hódně podobné zážitky, a to ještě ze základní školy, na gymplu už to bylo horší. V naivní představě, že budu mít z tělocviku aspoň dvojku, jsem nacvičovala i spartakiádu, nepomohlo
.
TTT, nedavno jsem s kamoskou zkousela udelat kotrmelec. Nikdy bych netusila, ze to bude tak truchlivy zazitek. Proste se nesvinu a neodkotoulim, nejde to. Mam pocit, ze kdybych se jeste o chlup vic zalomila, tak se v lepsim pripade rozpulim, v horsim se zabiju. Ja, dorostenecka atleticka prebornice
neměly jsme stejného tělocvikáře na střední?
átéčko — #6 my jsme behali dlouhe trate v parku, ktery byl chvili do kopce a chvili z kopce a moje obezni spoluzacka Zuzana si na gymplu pri preskoku prez kozu nadel, sedla na vlastni palec a zlomila si ho
Ty ale nevypadáš, že jsi odpůrcem sportu!
ToraToraTora — #2
vodfon — #1
Ještě chvíli a třeba mě začne hradit pojišťovna