tam se může zamknout, listovat si svými katalogy a mít chvilku svatý pokoj. I když i to je relativní, v pětičlenné rodině je kousek soukromí prostě luxus a vyhmátnou vás všude. Více v příspěvku od čtenářky s nickem TTT
Samotu miluji. O to víc, čím je mi vzácnější.
V pětičlené rodině je to zkrátka luxus. Zvlášť, když junior nevyrostl z opičího komplexu a nejraději by v mém náručí strávil veškerý čas do dospělosti. Manžel za sebou nikdy nezavírá dveře kanceláře a tak i doma nad kouřící polévkou touží řešit dodávku materiálu. Zbylí dva členové pak už jen dozvukují, hádáním, překřikováním nebo obvyklým mámováním: „mamííí tohle, mamííí tamhle to, mamííí...“
Jenže to bychom museli bydlet v lese Řáholci a ne v 3+1. Vyhmátnou mě všude. Jen na záchodě se můžu zamknout a kašlat na to. Mám tam sbírku katalogů květin a oblečení. Rodinka se mohla vzteknout, když jsem si vybírala z letošní kolekce lilií. Na bušení, prosby či vyhrožování nereaguji a nabádám ke křesťanské pokoře a svaté trpělivosti. Jenže záchod máme jen jeden a chápu, že nejsem sema, kdo tam potřebuje. Užívám si tak samoty v kuchyni.
Napřed mi tam všichni lezou, to jo. Jdou po zvuku a po čuchu. jak vrzne lednice, hned vím, kolik je doma dětí, protože se dostaví všechny. Ale když zjistí, že jde teprve o zdlouhavou výrobu nikoliv servírování, zmizí. Ti otrlejší vyžadují ochutnat, předkrm, svačinku, nebo minimálně koukat pod poklice. V tom případě mám v zásobě báječný návrh na vynešení koše nebo umytí nádobí. Nastává kýžená samota.
Pro tyto okamžiky mám v kuchyni takový malý křáp rádio. Ladí se ručně po vysunutí antény. Retro. Poslouchám zásadně taková ta rádia, kde hrají staré české pecky.
To si pak kuchtím a do toho hulákám s Waldou, Goťákem, Martou nebo Helenkou. Říkám hulákám, protože hudební sluch ani pěvecký talent sebou sudičky nad můj kočárek nevzaly. I proto jsem ráda, že jsem tam sama.
A to si tak řvu do rytmu. Kvedlám, smažím, peču. Všude to voní, nikdo na mne nemluví, pod nohy se nikdo neplete, jen si tak přemýšlím o svých věcech ať už jsou kdovíjaké.
A že se toho u nás hodně sní, mohu si vychutnat takovou kuchyňskou chvilku samoty kdykoliv, kdy je potřeba. A že to nutné je. Jsou dny, kdy prostě nepotřebuji nic jiného, než si tak zakvílet Jóóó třešně zrály....
TTT
Milá TTT, tak to se vaše rodina má báječně. Vaše chvilky samoty jsou vykoupené jistě skvělým jidlem
Text nebyl redakčně upraven
Jste rády občas samy?
- Kam si „zalezete“? Máte svůj kout, kde je vám dobře a můžete si popřemýšlet?
- Je to u vás doma, nebo někde v přírodě?
- Jak často samotu vyhledáváte?
- Je u vás chvilka „jen pro sebe“ vzácností, nebo si ji vždycky musíte prosadit?
- Ve kterých chvílích jste nejraději sama? Jak si dokážete samotu vychutnat?
- Čím si nejlépe pročistíte hlavu?
- Jste spíš introvert, nebo extrovert?
- Byla jste samotářské dítě, nebo spíš společenské, které se samoty bálo?
- Změnila jste se, nebo ve vás kus dítěte zůstalo?
Napište mi. Na vaše příspěvky se moc těším na adrese:redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
pěkný příspěvek
Děti z hnízda přes týden vyletí ale ticho nikde... pod okny mám hlavní křižovatku.
marienka-m1 — #32 akorát mě nenapadlo využít to ve svůj prospěch, když chci chvilku klidu
margot — #7 naše Anička je ještě maličká, ale má skvěle fungující radar, jak zasednu, vezme nočník, sedne naproti mně a podává ty nejlepší výkony...pak se bavíme o h...ě, ale je fajn, že je s výsledky své práce spokojená (kde to jen odkoukala) a že ji nebolívá bříško
evelyn — #28 pamatuji si na to ticho, které najednou všude bylo....dneska jsem už za ticho i ráda, s věkem ho člověk chce více..
užívejte si to dokud jsou děti malé,jednou budete vzpomínat
átéčko — #22 když náhodou zaslechnu dámský klub opravdu se mi ježí chlupy

My máme rozbitou kliku u záchoda.Sme tu sami dva,tak nám to neva.Teda nevadí do chvíle,když tu je některá z malých vnuček.To pak nemám ani tam klid.Když tu byly dvě,tak se mě tam obě nacpaly
.Naposledy sem tam rychle utekla,schovala se za dveře po tmě a čekala.malá nakukovala,koukala,jenže já nevydržela a začla se smát
nevim,co je na tom tak láká,jak jdu já ,nebo holka na záchod,tak je nic nezajímá a ženou se tam taky. Tady nešťastný,že je tam holka nechce pustit
DanaD — #24 V práci neposlouchám nic, ruší mne to. mám tu ticho , zimu a fialky. Jako v hrobečku
ToraToraTora — #23 no my poslouchame v praci Radio Petrov a toje presne podle myho gusta.. a da se naladit i na PC...
átéčko — #22
Tak to bych si radši zpívala do rytmu bublající polévky než F1
Jé to mi připomnělo, když byli kluci malí!!! Na narozeniny jsem dostala klíč od koupelny a trávila odpoledne ve vaně ...
Podobné máme ještě asi to rádio v kuchyni. jenže to moje naladí jen jedinou sranici, To je překlep ale nechám to tam. Frekvence 1. Kdo poslouchal Dámský klub, asi si domyslí, jak mi při něm vře krev. Tyhle dámy mají s dámami společného jen to, že chodí do místnůstky takto označené. Poslochat tlustou nadrženou osobu s chlapským hlasem vydržím do první reklamy.A tak je raději vypnu, protože na tohle skutečně ani nechci mít nervy. Bydlím v místě, kde naladím 150 polských stanic a jedinou českou..naneštěstí tuhle. Ale dnes jsem rádio vyprovodila na chodbu...
lenig — #17 Bude a možná si začnu číst i v obýváku.
lenig — #17 zlatý slova. já ten šrumec doma miluju, až jednou vyletí, bude to takové smutné. škoda, že jsem si neudělala ještě 2-3 navíc
margot — #13






Jé, to je hezký! Úplně vidím juniora, jak ho nosíš v náruči do jeho dospělosti!
jednou, až dětivyletí z hnízda, ti ten ruch bude chybět (jen někdy, ale bude)
Zlaty kocky. ty podstrkujou pod dverma jen pacicky
margot — #13