tam se může zamknout, listovat si svými katalogy a mít chvilku svatý pokoj. I když i to je relativní, v pětičlenné rodině je kousek soukromí prostě luxus a vyhmátnou vás všude. Více v příspěvku od čtenářky s nickem TTT

Samotu miluji. O to víc, čím je mi vzácnější.

V pětičlené rodině je to zkrátka luxus. Zvlášť, když junior nevyrostl z opičího komplexu a nejraději by v mém náručí strávil veškerý čas do dospělosti. Manžel za sebou nikdy nezavírá dveře kanceláře a tak i doma nad kouřící polévkou touží řešit dodávku materiálu. Zbylí dva členové pak už jen dozvukují, hádáním, překřikováním nebo obvyklým mámováním: „mamííí tohle, mamííí tamhle to, mamííí...“

Jenže to bychom museli bydlet v lese Řáholci a ne v 3+1. Vyhmátnou mě všude. Jen na záchodě se můžu zamknout a kašlat na to. Mám tam sbírku katalogů květin a oblečení. Rodinka  se mohla vzteknout, když jsem si vybírala z letošní kolekce lilií. Na bušení, prosby či vyhrožování nereaguji a nabádám ke křesťanské pokoře a svaté trpělivosti. Jenže záchod máme jen jeden a chápu, že nejsem sema, kdo tam potřebuje. Užívám si tak samoty v kuchyni.

Napřed mi tam všichni lezou, to jo. Jdou po zvuku a po čuchu. jak vrzne lednice, hned vím, kolik je doma dětí, protože se dostaví všechny. Ale když zjistí, že jde teprve o zdlouhavou výrobu nikoliv servírování, zmizí. Ti otrlejší vyžadují ochutnat, předkrm, svačinku, nebo minimálně koukat pod poklice. V tom případě mám v zásobě báječný návrh na vynešení koše nebo umytí nádobí.  Nastává kýžená samota.

Pro tyto okamžiky mám v kuchyni takový malý křáp rádio. Ladí se ručně po vysunutí antény. Retro. Poslouchám zásadně taková ta rádia, kde hrají staré české pecky.

To si pak kuchtím a do toho hulákám s Waldou, Goťákem, Martou nebo Helenkou. Říkám hulákám, protože hudební sluch ani pěvecký talent sebou sudičky nad můj kočárek nevzaly. I proto jsem ráda, že jsem tam sama.

A to si tak řvu do rytmu. Kvedlám, smažím, peču. Všude to voní, nikdo na mne nemluví, pod nohy se nikdo neplete, jen si tak přemýšlím o svých věcech ať už jsou kdovíjaké.

A že se toho u nás hodně sní, mohu si vychutnat takovou kuchyňskou chvilku samoty kdykoliv, kdy je potřeba. A že to nutné je. Jsou dny, kdy prostě nepotřebuji nic jiného, než si tak zakvílet Jóóó třešně zrály....

TTT

Milá TTT, tak to se vaše rodina má báječně. Vaše chvilky samoty jsou vykoupené jistě skvělým jidlem

Text nebyl redakčně upraven

Jste rády občas samy?

  • Kam si „zalezete“? Máte svůj kout, kde je vám dobře a můžete si popřemýšlet?
  • Je to u vás doma, nebo někde v přírodě?
  • Jak často samotu vyhledáváte?
  • Je u vás chvilka „jen pro sebe“ vzácností, nebo si ji vždycky musíte prosadit?
  • Ve kterých chvílích jste nejraději sama? Jak si dokážete samotu vychutnat?
  • Čím si nejlépe pročistíte hlavu?
  • Jste spíš introvert, nebo extrovert?
  • Byla jste samotářské dítě, nebo spíš společenské, které se samoty bálo?
  • Změnila jste se, nebo ve vás kus dítěte zůstalo?

Napište mi. Na vaše příspěvky se moc těším na adrese:redakce@zena-in.cz

Reklama