Čtenářské téma o jménech již tu před nedávnem bylo a tak se nebudu trapně opakovat. Podíváme se na to trochu z jiného úhlu. Ne, proč se jmenuji, jak se jmenuji, ale jak k té úhoně přišly naše děti.
My jsme nikdy na žádném jménu nelpěli. Jenže když jsme začali do světa roztrubovat, že budeme zakrátko tři, každý se ptal jestli už máme vybrané jméno. Už jsme byli podezřelí, tak jsme čas od času pár návrhů nadhodili. Babička se nafoukla jako pouťový balonek, protože pravnučka nebude po ní, mámě to bylo šumák a hodila v plén historku, že já, když jsem se narodila vypadala jsem jako Mao Ce tung.
Tchýně přehrála srdceryvný monolog, jak jí nepřízní osudu bylo odepřeno pojmenovat své dítě Barborka.
Hrála to dobře, ale jméno se nám nelíbilo. Babičky z manželovy strany většinou začaly o tom, že už tu dlouho nebudou a že by bylo fajn, kdyby jejich jméno žilo dál.
Nakonec jsme s hrůzou otevřeli kalendář, vyškrtali všechna jména, která se objevují v rodině, všechna, o kterých se mluví v rodině a ta, na která existují šťavnaté nadávky a vtipné zkomoleniny.
Hrozbu rodinné války a uražených pohledů jsme sice zažehnali, ale zbyl nám celkem tristní výběr.
"Jestli to budeme brát takhle, může se TO jmenovat třeba památka zesnulých!" rezignovala jsem já.
A že zrovna hráli písničku od Rottrové, uvědomili jsme si, že v rodě žádná Markéta není a bylo to.
Syn se jmenuje po manželově tragicky zesnulém strýci. Sice to bylo proti našim prvotním zásadám, ale hodně mu o to šlo a mě to jméno přišlo krásné, hrdé, jednoduché a tradiční. Jiří.
Ale je to takový mazlík, tak je to od mala Jiříček, Jurášek. Má moc rád maso a brambory v jakékoliv podobě. Dokonce i ve školce si přidává ty univerzální hnědé omáčky a knedlíky bez chuti a zápachu.Je to znát a když se tulíme, říkám mu z lásky: velrybko.
Posledního jsme nevyráběli z nedočkavosti, pudu záchovy či zamilovanosti ale někdy mi přijde že ze setrvačnosti. Jméno mi bylo šumák od počátku. Říkám manželovi, ať se nepereme, když to bude mít vyřídilku, ať je po mamince a když pinďoura, tak po tatínkovi.
Pak nám plány zkřížil odběr plodové vody. Věděli jsme to tak na tutovku.
"Tak to bude Tomášek."
Podruhé v životě jsem viděla manžela plakat. Poprvé to bylo, když jsem mu stoupla podpatkem na malíček.
Na závěr bych měla jeden apel na pány, i když jste na ženě -in asi v menšině. Porodem se zbavíme oteklých kotníků, kilogramů a návalů nikoliv strií a křestního jména.
Nechte si to vaše :"Mámo," když jsme spolu sami. Vám by na erekci určitě také nepřidalo oslovení:"Tatínku."
Nazdar
TTT
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
:))) „Památka zesnulých“ by ještě šla, ale co taková „Říjnová revoluce“ :)M.
Nový komentář
Komentáře
Tak mí rodiče se opravdu neoslovovali v soukromí "mamko" a "taťko", ovšem ta přízviska, která používali, tady nemůžu prozradit.
Ani to, jak jsme se oslovovali s exmanželem, a dodnes mi to někdy ujede, když s ním hovořím.
Co se týče jmen potomků, byla vybrána se stejným zřetelem, aby to nebylo po nikom z předků, a aby se to hodilo k příjmení, jež je německého původu, a furt aby to člověk hláskoval, protože to lidi neuměj napsat.
Snad byli synci spokojeni, doufám, zatím si nestěžovali...
Tak Pamatkou zesnulych byste urcite udelali radost tem babickam, co horekovaly, ze se vnoucka nedoziji
Milala — #40 Můj vnouček (5 let) říká své mamince, když mu dává užívání Druide a dodá, že ten kouzelný nápoj je blééé.
tomáš — #20 tak asi na Marii nebo Janu ne??
Marcela Jelínková — #25 někteří rodiče teda dokážou být pěkně zákeřní..
jo a s mamkou a taťkou to je vážně někdy síla.. My se tak oslovujem spíš sporadicky, jen před dětmi (našimi) Ta představa dvojice v posteli a mamka prosící: "taťko, přidej"
Na druhou stranu, moji rodiče se tak NIKDY neoslovovali, jen jmény a mě to bylo někdy šíííleně líto
Pajinka — #18 Oni to teď většinou posílají na mail (dobrou zprávu). V případě, že to vyjde špatně, tak telefonují. To čekání 3 týdny na výsledek je šílený a vždy, když se mi na mobilu objevilo cizí číslo, se mi udělalo úplně špatně. Když jsem pak viděla mail a následně ho otevřela, úleva se nedá popsat
.
Milala — #40 ma mou pochvalu, rozhodne to neni vsedni osloveni
Lukáš Čejka — #21 Můj syn mi v návalu velké lásky říká rodičko
Miluju film Bota jménem Melichar. Zvlášť "zlaté hromnice" co byly stříbrné.
Vivian — #35
No to si kuř:)
Alka1 — #26 Původně jsem se měla jmenovat Blanka, ale bratr mého otce byl rychlejší a Blanku si vzal za ženu.
ToraToraTora — #34
Ten závěr
Nedokázala bych souložit s někým, komu říkám "taťko"... smrdí to incestem :D
Lukáš Čejka — #33 Smrt vrtošivá, schody u redakce kluzké, napájecí dráty počítačů neizolované, redaktoři neopatrní, jen tomu lUkáškovi, miláčku národa, přinesli kávu od Žida...no jo, i ve spolku mívají zavřeno
ToraToraTora — #30 Na kazdeho dojde a smrt je dnes vrtosiva
Marcela Jelínková — #25 Taky jsem takovou znala
Marcela Jelínková — #25 Nevzala si Adama?
Lukáš Čejka — #29
A co ti, co budou radši dělat, že se neznáte?
ToraToraTora — #28 a pak mi nahalsis, kdo nevypovidal v souladu s obecne znamou skutecnosti, o zbytek se postaram sam
Lukáš Čejka — #24 Já se zeptám