Čtenářské téma o jménech již tu před nedávnem bylo a tak se nebudu trapně opakovat. Podíváme se na to trochu z jiného úhlu. Ne, proč se jmenuji, jak se jmenuji, ale jak k té úhoně přišly naše děti.

My jsme nikdy na žádném jménu nelpěli. Jenže když jsme začali do světa roztrubovat, že budeme zakrátko tři, každý se ptal jestli už máme vybrané jméno. Už jsme byli podezřelí, tak jsme čas od času pár návrhů nadhodili. Babička se nafoukla jako pouťový balonek, protože pravnučka nebude po ní, mámě to bylo šumák a hodila v plén historku, že já, když jsem se narodila vypadala jsem jako Mao Ce tung.

Tchýně přehrála srdceryvný monolog, jak jí nepřízní osudu bylo odepřeno pojmenovat své dítě Barborka.

Hrála to dobře, ale jméno se nám nelíbilo. Babičky z manželovy strany většinou začaly o tom, že už tu dlouho nebudou a že by bylo fajn, kdyby jejich jméno žilo dál.

Nakonec jsme s hrůzou otevřeli kalendář, vyškrtali všechna jména, která se objevují v rodině, všechna, o kterých se mluví v rodině a ta, na která existují šťavnaté nadávky a vtipné zkomoleniny.

Hrozbu rodinné války a uražených pohledů jsme sice zažehnali, ale zbyl nám celkem tristní výběr.

"Jestli to budeme brát takhle, může se TO jmenovat třeba památka zesnulých!" rezignovala jsem já.

A že zrovna hráli písničku od Rottrové, uvědomili jsme si, že v rodě žádná Markéta není a bylo to.

Syn se jmenuje po manželově tragicky zesnulém strýci. Sice to bylo proti  našim prvotním zásadám, ale hodně mu o to šlo a mě to jméno přišlo krásné, hrdé, jednoduché a tradiční. Jiří.

Ale je to takový mazlík, tak je to od mala Jiříček, Jurášek. Má moc rád maso a brambory v jakékoliv podobě. Dokonce i ve školce si přidává ty univerzální hnědé omáčky a knedlíky bez chuti a zápachu.Je to znát a když se tulíme, říkám mu z lásky: velrybko.

Posledního jsme nevyráběli z nedočkavosti, pudu záchovy či zamilovanosti ale někdy mi přijde že ze setrvačnosti. Jméno mi bylo šumák od počátku. Říkám manželovi, ať se nepereme, když to bude mít vyřídilku, ať je po mamince a když pinďoura, tak po tatínkovi.

Pak nám plány zkřížil odběr plodové vody. Věděli jsme to tak na tutovku.

"Tak to bude Tomášek."

Podruhé v životě jsem viděla manžela plakat. Poprvé to bylo, když jsem mu stoupla podpatkem na malíček.

Na závěr bych měla jeden apel na pány, i když jste na ženě -in asi v menšině. Porodem se zbavíme oteklých kotníků, kilogramů a návalů nikoliv strií a křestního jména.

Nechte si to vaše :"Mámo," když jsme spolu sami. Vám by na erekci určitě také nepřidalo oslovení:"Tatínku."

Nazdar

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

:))) „Památka zesnulých“ by ještě šla, ale co taková „Říjnová revoluce“ :)M.

Reklama