Někdo tvrdí, že náhody neexistují, jiný na ně skálopevně věří. Jenže když už je jich až příliš, začíná to být podezřelé. Petra (29) si už začíná myslet, že je buď paranoidní, nebo ji ten člověk vážně sleduje…
„Někdy si říkám, že trpím stihomamem, jindy jsem ale skálopevně přesvědčená, že rozhodně není náhoda, abych ho potkávala pětkrát do týdne,“ přemítá Petra o svém bývalém obchodním partnerovi. Jako majitelka obchodu od něho odebírala zboží, ale jemu jejich pracovní vztah nestačil. „Často mi naznačoval, že se mu líbím, nešlo si toho nevšimnout. Neustále mi vozil nějakou pozornost. Tu bonboniéru, tu kytku… A i když jsem nijak nadšeně nereagovala, přišel jednoho krásného dne s pozváním na rande. S odmítnutím se ale nesmířil a zkoušel to zas a znovu,“ vypráví Petra, která s ním raději ukončila spolupráci. Jeho nadbíhání jí začalo být velmi nepříjemné. Jenže se ho ale nezbavila, jak čekala.
„Najednou ho všude potkávám! Ráno, když jdu do práce, tak jede kolem a nabízí mi, že mě sveze do krámu. Nakupuje zrovna ve stejném obchoďáku a na oběd začal chodit do mojí oblíbené restaurace. Jenže já mu o ní nikdy neříkala! To ale není všechno,“ vyjmenovává Petra situace, kdy na svého ctitele poslední dobou „čistě náhodou“ natrefí.
„Nevěřila jsem vlastním očím, když se vetřel i mezi mé přátele, s nimiž chodím pravidelně na pivo. Stačilo odejít na chvíli na záchod a on už seděl u našeho stolu a něčemu se společně smáli. Kamarádka mi pak vyprávěla, jak jim řekl, že je můj kamarád a chce mě jen pozdravit. U našeho stolu ale zůstal až do konce večera. Právě tohle mě celkem vyděsilo, protože už zasáhl do mého soukromí. To přece nemohla být náhoda!“ kroutí hlavou Petra s tím, že ho potkala hned další den znovu. Tentokrát v parku, kam chodí se svým psem.
„Byl tam běhat! Zrovna on! Zamrazilo mi, ale odhodlala jsem se k činu. Na otázku, jestli těch náhodných setkání najednou není nějak příliš, se jen zasmál. Prý na sebe jen máme štěstí a já začínám být paranoidní. Možná prý proto, že na něj až příliš často myslím! Úplně to otočil proti mně a vzal mi tak vítr z plachet. Najednou jsem si připadala jako hysterka, která skutečně přehání. Jenže stačilo, aby se druhý den ukázal u mě v obchodě s tím, že jde pro dárek mamince k narozeninám. Zdržel se celou hodinu, protože se nemohl rozhodnout mezi svíčkou a konvičkou! A vůbec mu nevadilo, že jsem na něj nepříjemná,“ rozčiluje se a dodává: „Vážně to není moc dobrý pocit, když máte pocit, že vás někdo sleduje, a nemáte šanci s tím nic udělat. Vím, že existují daleko horší případy a jen doufám, že on se k nim nepropracuje.“
Čtěte také:
- Zazvonil zvonec a pohádky byl konec Aneb nejhorší rozchody různých žen
- „Vztah nám kazí jen peníze. Ale je to důvod k rozchodu?“ ptá se Olga
Nový komentář
Komentáře
Těžko to může být náhoda, když do doby než ho odmítla,ho takto nepotkávala..
Náhody neexistují
To potkávání může být jen náhoda, ale když se takhle vetřel mezi její přátelé, tak je jasný že vyhledává kontakt a chce jí poznat blíž. Bála bych se toho.
to je obtěžování,měla by mu pohrozit
Já potkávám často hodně lidí, ale buď vůbec nekomunikujeme nebo se jen pozdravíme (tedy pokud nevynčíme psy) a už vůbec si nepřisedají v restauracích k mým přátelům, takže bych to neviděla na stihomam, ale stalking. Zkusila bych začít chodit do jiné restaurace a pokud by tam začal chodit také (nebo např. do fitku, bazénu apod), zašla bych na policii a řekla to někomu ze svého okolí, člověk neví co se může stát, resp. z televize ví, tak je lepší se mít na pozoru.
Tohle má krásný anglický výraz "stalking" a jde o trestný čin. Takže by slečna měla minimálně pohrozit policií a pokud by to nepřestalo, skutečně podat trestní oznámení.
Rikina — #10No jo, taky potkávám ty stejné lidi když jdu ven. Ale nemám s nimi oční kontakt, nedávám se do řeči natož abych se cpala ke stolu, kde sedí uzavřená společnost kolem osoby, se kterou se čirou náhodou
denně potkávám
To normální není, to je nadbíhání až pronásledování.
A proto začínám od září chodit na kurzy sebeobrany
Nevím, mě by asi ani nenapadlo, že na tom má být něco divného.
Některé lidi člověk prostě potkává furt, protože chodí stejnýma cestama. Jestliže je v místě jeden obchoďák, všichni se tam sejdou. Oblíbená hospoda může být oblíbená pro půlku města, jestli tam dobře vařej. Park může taky být jeden v širokém okolí, a se psema a běhat tam jistě chodí davy. A že očumoval v obchodě hodinu? Mno, plno ženských dokáže očumovat i déle, když se nemohou rozhodnout. 
Řekla bych, že slečna má velké oči. Kdyby ho brala jako každého jiného z té spousty lidí, co denně potkává, asi by jí to taky nepřišlo divné. 
to bych nepodceňovala .
Přesně s tím mám taky zkušenosti. A to ten dotyčný věděl, že někoho mám, a naopak když nás spolu viděl, otravoval ještě víc. Pořídila jsem si kvůli tomu i pepřák. Nakonec jsem mu pohrozila trestním stíháním pro stalking. Teď mám asi 14 dní klid, ale ty pauzy se opakovaly víckrát (nejdelší trvala měsíc), takže nikdy nevím, jestli to zase nezačne. Nejhorší je, že je to můj kolega (mimochodem o 13 let mladší). Trvá to už 3/4 roku a je to hodně únavné.
Vím, že to není standartní postup, ale já se vždycky takovýhle týpků zbavila tím, že jsem na ně začala ječet sprosté výrazy. (a že jsem měla velkou slovní zásobu) A anžto to nečekali, vysmahli a byl pokoj.
Je vidět, že on to nemá v hlavě v pořádku
Darmovzalova — #4
Určitě to není náhoda .Chtělo by to občas nějaký doprovod atˇsi myslí ,že je zadaná i když není .Třeba pak dá pokoj.
Na to by pomohl urostlý kamarád. Kdyby proti pronásledovateli povstal od stolu v celé výšce i šířce, možná by obchodního partnera přešla chuť otravovat
Ať dá jasně najevo, že do zelí mu nikdo nepoleze - jinak...
Ale stihomanem určitě netrpí - myslím si, že to normální není
Myslím si, že to už by bylo moc náhod najednou - a zvlášť když Petra zmínila, že ji dříve i balil a že mu jen obchodní vztah nestačil. Třeba to je voyaer
. Každopádně je dobře, že mu řekla že je to divné. Možná by šlo i na Policii ČR zažádat o zákaz obtěžování (přibližování se). Na druhou stranu by mohla třeba zjistit, jestli on nepracuje nebo nebydlí někde těsně za rohem-pokud bydlí napříkla do dvě ulice vedle, tak je logické, že by se potkávali skoro každý den.