Už jako malá holka jsem nikdy nezažila, že bych se cítila otrávená, nebo dokonce naštvaná z toho, že musím jít s rodiči nakupovat. Právě naopak. Milovala jsem nákupy všeho druhu. Bylo mi úplně fuk, jestli se nakupovalo pečivo, mýdlo, pumpička na kolo nebo nové gumy na auto.
Milovala jsem ten pocit, že za nějaké papírky dostanu něco nového (byť to nebylo pro mne), něco neokoukaného, něco, co ještě nemáme. A pochopitelně, pokud se vyrazilo na nákup jen pro moje věci, tento můj pocit (nebo snad euforie?) se neuvěřitelnou rychlostí stupňoval.
Například - vyrazím do prodejny jen pro chleba, a vrátím se se dvěma taškami blbin, které nepotřebujeme. A toto není nic výjimečného! Nedokážu prostě jít do obchodu a koupit jen to, co potřebuji, nebo to, pro co jdu. Uvidím tohle, uvidím támhle to a šup!, nákupní košík je vrchovatý.
Další věc: Miluji, zbožňuji frmol a davy v super a hypermarketech. Období, ze kterého všichni šílí, tedy Vánoce, jsou pro mě hotovým rájem. Dokáži v nákupním centru strávit hodiny a hodiny. Když mám jít domů (nebo spíš, když už musím jít domů), tak se k tomu doslova nutím.
Strašně mě baví vybírat zboží, prohlížet si různé věci, zkoušet oblečení a posléze to všechno nakoupit. Neumím ten pocit popsat.... Je to stejné, jako když jsem čtrnáct dní nekouřila, a pak si najednou zapálila.
Myslím, že nakupování není můj koníček, ale je to životní úděl, nebo nemoc.
Před rokem se ode mě odstěhoval manžel se slovy, že na tohle už nemá nervy... Jednalo se pochopitelně o finance.
Já sice mám slušný plat, a i manžel na tom nebyl zle, ale rozhodně naše příjmy nestačily na uspokojení mých nakupovacích tužeb.
Jak jsem to řešila a řeším dodnes? Půjčkou – a nejednou.
Zprvu jsem si půjčovala od kamarádů a známých, jenže ti mi už po několika měsících odmítli nadále vypomáhat.
Tak jsem se obrátila na různé finanční instituce. No co mi zbývalo?
Neumíte si představit, jaký pocit to byl, když mi schválili půjčku na padesát tisíc v hotovosti a já mohla jít do obchodu a nakupovat a nakupovat a nakupovat. No ... to se prostě nedá ani popsat!
Jenže peníze brzy došly a já zažádala o další půjčku u jiné banky (která mi byla opět schválena) a já tak mohla pokračovat ve své oblibě.
Je mi jasné, že takhle to nejde donekonečna, ale zatím to zvládám, i když na nákupy mi zbývá 
Možná si myslíte, že jsem blázen, už několik lidí mi to řeklo, ale já si to o sobě nemyslím. Mám zkrátka jinou zálibu než většina lidí ... a jen proto mám být bláznivá?
Jen si vezměte, kolik peněz utratí za svého koníčka takový filatelista, nebo modelář!
Matka mi vyčítá, že pro to moje bláznivé nakupování mi odešel muž. Ale už třeba nevidí, že mně je to úplně jedno! Odešel? Odešel – no a co? Stejně naše manželství bylo podivné.
Zkrátka si myslím, že lidé, včetně mé rodiny, vůbec můj koníček nechápou. Nechápou mou zálibu, a proto hledají pořád nějaké problémy, vidí ve všem katastrofu a jsou samá výčitka.
Myslím, že to není fér. Jsou to mé peníze, má záliba a můj život.
Nový komentář
Komentáře
7kraska 104 - no to není to samý, zařizovat byt pro pronajímání nebo pro sebe, to je něco úplně jinýho....jinak mě UŽ je taky 37 a začínáme s
zase obměňovat starý zařízení, který jsme si kupovali před 15 lety...a baví mě to víc než tehdy....
nemoc to rozhodne je...ale ja bych ji aspon v omezene mire brala
...ja totiz nesnasim nakupovani v podstate cehokoliv, beru to jako nutne zlo a vetsinou nakupy odkladam jak jen to jde 
...chozeni po obchodech me silene nudi, prebirat veci 
jesteze se ted rozmaha internetove nakupovani 
Jsem si koupila novou kabelku...
Moje švagrová je taky takhle posedlá.Ikdyž si zatím nepůjčuje z banky.Je trošku omezená,pobaví se jen na téma Oblečení,co si koupila,co kde viděla a co si musí koupit.Dřív jak byla na MD,tak chodila aspoň do sekáče,jinak by večer neusla
Teď si vydělává,tak je ve svém živlu,protože si může dovolit značkové věci.Svého 5letého kluka bere na procházku jen do nákupních center 
stejně je zajímavé, že ač mám prům.plat (10 netto), tak si nákupní horečky nemůžu dovolit - po zaplacení nájmu, kuponu MHD, účtu az mobil a žrádla mi zůstanou stěží 2 tis na "utrácení"
tortora:
neboj, tvé Kotě ti rozumí 
kotě:jinak když jsem psala,že většina,tak to není samozřejmě každá,ale dejme tomu 2/3...a za nějakou menšinu se vůbec nemusíš považovat
každej máme nějakou tu "úchylku" ale neberu to,že je někdo divnej nebo vadnej,tak to nemělo rozhodně vyznít 
to máš jako třeba s fotbalem,většina chlapů fandí fotbalu,ale třeba ten můj 
tako toho zrovna moc nezajímá,to o fotbale toho vím mnohem víc já než on 
a neberu to,že je divná menšina 
prostě ho to nebaví a to že je chlap ještě neznamená,že musí mít rád fotbal,tak nějak je to stejný s tím nakupováním,sakra jsem se do toho nějak zamotala 
ale doufám,že mi rozumíš,co jsem ti tím chtěla říct 
kotě:tak to ti závidím
ale myslím,že já na tom ještě nejsem tak moc hrozně,protože když kouknu kolem sebe,tak některý jsou úplný maniačky 
já jsem takovej střed,ale hodně jsem ulítlá na sportovní věci,tam vydržím opravdu dlouho,ale zase jsou vesměs hodně drahý,tak jenom koukám a neutrácím 
ale mačkání v obchodech a hlavně před vánocama mě taky opravdu děsí 
nejraději mám když je obchod poloprázdnej a můžu se podívat na to co mě zajímá,co si chci vyzkoušet,nesnáším prodavačky za prdelí jak se vnucují,to se raději otočím a jdu pryč,netrávím hodiny a hodiny v obchodech 
ale nakupování mě baví,když jsou finance 
tortora: Většina žen? Hm, asi patřím k menšině... nakupování upřímně nesnáším, chodit po obchodech mě otravuje a obtěžuje. Oblečení si většinou objednávám přes internet, nebo mě musí nějaký kousek upoutat už ve výloze, pak jdu, rychle vyzkouším, koupím/nekoupím (většinou koupím, protože mám už tak nějak v oku, co by se na mě hodilo) a běžím rychle pryč... jen tak courání po nákupních centrech a zírání do výloh považuji za největší ztrátu času a když musím jít vysloveně do obchodu něco shánět, jsem napruzelá už předem.
Jsem já vůbec ženská?
Zuzana83: A ty máš jako pocit, že když největší štěstí zažíváš při placení nějakých krámů nebo hadrů, že je to správné a normální?
tuhle mánii má většina žen
jen se to nemá přehánět a utratit jen tolik,kolik mám,půjčkama bych to rozhodně neřešila 
mám sice platební kartu,když potřebuju koupit něco dražšího,ale snažím se ji využívat jen opravdu nezbytně nutně 
jinak nosím v peněžence max.pětistovku a musí mě vydržet hodně dlouho a je mi jasný,že ji tak rychle neutratím 
jen za ty nejdůležitější věci jako je jídlo a taky se obchodům vyhýbám obloukem,vždycky si řeknu jestli to opravdu nezbytně nutně potřebuji nebo se mi to jen líbí a chci to,potom naznám,že tu věc vlastně nepotřebuji a jdu pryč,ale dušička trpí 
člověk si to musí rozumově zdůvodnit a hlavně musí chtít 
Manx: To mi povídej. Zrovna teď se přemlouvám, abych zvedla zadek a zašla aspoń pro chleba. Vůbec se mi do té zimy nechce. Ale občas, když mám čas a náladu a děti hlídá manžel, tak nakupuju jídlo docela ráda. Ale nesnáším fronty - už jsem si od dob socialismu odvykla.
Koukám,že Zuzana už utekla i odsud - asi zas vyrazila nakupovat.
Matiee:
tomu tvýmu taky 
- od tebe..
až teď jsem se dostala ke čtení článku a soudím, že tohle je výpověď nemocné ženy. Měla by se léčit.
Zabina, je mi "uz" 37 a byty jsem zarizovala kompletne uz tri (jeden pro sebe pred 13 lety - to bylo ovsem provizorium omezene malym prostorem a nedostatkem penez - a nedavno dalsi dva, ktere nase rodina zdedila a ted je pronajima - ty jsem i nechavala renovovat vcetne podlah, koupelen atd.), tak si to uz tak neuzivam. A navic ted o zarizeni rozhodujeme dva, coz je mnohem slozitejsi nez kdyz jsem o vsem rozhodovala sama u predchozich bytu. A posledni duvod je, ze tehle byt je konecne pro nas, velky a pekny a uz zadne provizorium, budeme v nem bydlet asi do duchodu, tak kazda vec musi byt peclive vybrana a to je temer neunosna odpovednost.
Tak já mám bohužel tuhle "nemoc" taky
. Ještě to není tak akutní jako u Květuše, ale zhoršuje se to...Hlavně oblečení a kosmetika.Můj 
ze mě šílí, ale zatím se nechystá ode mě odejít.
Manx, ten muj rad nakupuje "namky" jako on rika, pivsony nikdy. Je fakt, ze pritahne domu plno sladkosti, chipsu a podobnych blbosti, ale v zasade donese domu i jogurty, chleba a mineralky, tak je to OK. Oni chlapi vetsinou delaji jen to, co je bavi a ne to, co je potreba, ale na to uz jsem si zvykla.
7kraska: tebe nebaví zařizovat novej byt? to je snad to nejlepší co může být...vždyť v tom co koupíš budeš žít ty a tvoje
, tak to snad stojí za trochu námahy, ne?
Při slově nakupování mi běhá mráz po zádech
Do obchodu jdu jen když je to fakt už nutné a potřebujeme něco koupit. Abych tam chodila jen tak, když nic nepotřebuju a navíc si na nesmyslný nákupy ještě brala úvěr...tak tomu už se říká úchylka a vyžaduje to pomoc 
Souhlasím se 7kráskou a Manx - vydýchaný vzduch, tlačenice a fronty u pokladny v nějakém superhypermega jsou moje noční můra
Nakupování potravin apod. mě taky nebaví, ale oblečení nebo věci do bytu, to jo....