I když se může zdát, že jejich času odzvonilo, pořád se jich mezi námi najde dost. Porodní báby, které v dřívějších dobách pomáhaly rodičkám přivést na svět dítě, když si nemohly dovolit pobyt v nemocnici, ještě stále existují. Sice už jsou to staré babičky, převážně v důchodu, ale i dnes jsou schopny svou profesi vykonávat. Vyprávění o jednom takovém porodu, který odrodila jedna hrozenkovská porodní bába, jsem si pro vás dnes připravila.

Stalo se to na před třemi lety na Štědrý večer o půl deváté. U paní L. někdo zabušil na dveře. Netušila, kdo by po ní v tuto hodinu mohl něco chtít. Když otevřela, za dveřmi stál obrovský chlap. Udělala pár nepatrných krůčků dozadu.
„Co tu chcete?“
„Paní L., prosím vás, musíte mi pomoci. Moje stará rodí a už nemůže ani nastoupit do auta. Musíte ji odrodit vy.“
„Pokolikáté tvoje rodí?“
„Po druhé. Pospěšme si, prosím.“
Porodní bába na nic nečekala, i když už je několik let v důchodu, svoji tašku k porodům má neustále připravenou. Nezapomněla si přibalit občanský průkaz a vyrazila splnit svojí povinnost. Cestou se dozvěděla, že nastávajícího otce odrodila také. Strach ji opustil, ale nervozita začala stoupat.

Rodina bydlela ve vedlejší vesnici v kopci a přes sníh nebylo možné dojet až k domu. Museli tedy nechat auto pod kopcem a poslední část cesty vyjít po svých. Paní L. měla trochu problémy, a tak skončila na zádech ohromného chlapa, který ji až k domu donesl.
Před domem už je vyhlížela matka nastávajícího táty a už zdálky na ně volala:
„Honem, ještě se to nenarodilo.“
Paní L. se dala do práce a do půl hodiny byl na světě zdravý chlapeček. Teď už bylo jen na rodičích, aby se rozhodli, do jaké porodnice rodičku dovezou na ošetření. Jelikož matka měla slovenskou příslušnost, rozhodli se pro porodnici v Trenčíně, i když to jim pak trošku zkomplikovalo papírování na matrice.

Aby však zmatků nebylo málo, těsně před hranicemi porodní bábě došlo, že u nich doma nechala placentu rodičky. Otec se pro ni musel vrátit a paní L. a matka s dítětem na něj počkaly v autě policejní hlídky, která zrovna jela kolem. Nebylo třeba ani příliš moc co vysvětlovat, když viděli matku a malé mimino u paní L. v náručí. Stejně si nedokázala představit, jak by mladým klukům vysvětlovala, co to je placenta a proč se musí táta vracet.
Policajti zatím projevili dobrou vůli i v tom, že jim zařídili bezproblémový průjezd přes celnici. Takže když se obrovský tatík vrátil a vyrazily opět na cestu do porodnice, nic je už nezdržovalo. Během celé jízdy nepotkali na silnici jediné auto. Všude byl pohádkový klid a kouzlo vánočního pokoje.

Z toho je však brzy vytrhnul naprosto opilý vrátný v nemocniční bráně v Trenčíně. Nebyl jim schopen ani popsat cestu k porodnici. Tak se všichni po svých plahočili k jednomu oddělení, kde zazvonili na zvonek.
„Prosím,“ ozval se hlas jakési sestřičky z dveřního reproduktoru.
„Dobrý večer, máme tady čerstvý porod rozený doma.“
„Ježiši...“ sestra práskla telefonem a za chvíli byla dole. „Ale tohle je dětské oddělení. Porodnice je až támhle za rohem.“
Doprovodila promrzlou skupinku až k hlavnímu vchodu do porodnice a předala je tam do rukou velmi nervózní sestřičce z oddělení. Její nervozita se nejvíce projevila ve chvíli, kdy se celá zmatená zeptala na to, kdo je vlastně rodička.

Když čekala porodní bába na chodbě s otcem, připadali si jako v ZOO. Všichni pracovníci porodnice, kteří měli službu, se chodili dívat na ty podivíny, co rodí na Štědrý den a ještě k tomu doma.
Naštěstí paní L. svou práci odvedla precizně, takže matka i dítě byli v pořádku a po 5 dnech je pustili domu. Celá rodina je ještě dodnes hrozenkovské porodní bábě vděčná. Těžko říct, jak by to všechno dopadlo, kdyby ona nepomohla. A paní L. dostala ten nejkrásnější dárek od Ježíška – dostala možnost ještě jednou si odrodit. Jak se sama přiznala, ráda by si zarodila i dnes.

Podle vyprávění hrozenkovské porodní báby.

Rodila byste také doma s asistencí porodní báby? Nebo dáte raději na moderní medicínu a svěříte se do péče nemocnice? Jaké jsou vaše zkušenosti z porodů? Byla jste spokojená s péčí v porodnici?