Foto: Shutterstock

Helena (43): Zpětně se své mámě omlouvám!

V sedmnácti letech jsem zjistila, že moje matka podvádí mého tátu. On nic netušil. Nebo se tak alespoň tvářil. Načapala jsem je za městem v autě toho milence. Bylo mi z ní zle, ale nepráskla jsem to. Jen jsem ji začala nenávidět. Odsuzovala ji za to, že tátovi lže, dělá z něj vola, a chce rozbít rodinu. Dnes je mi čtyřicet pryč a dělám to samé. Mám milence, protože můj muž je stejný, jako kdysi můj táta. Je sice spolehlivý a hodný na děti, ale jeho investice do našeho vztahu jsou nulové. Žádné něžnosti, sex jednou do měsíce, a to ještě z donucení. Nuda, šeď. Ale já nechci zestárnout a nemít na co vzpomínat. Potřebuju vášeň k životu. Stejně jako kdysi nejspíš moje máma. Takže, mami, tam nahoru, promiň!

Tereza (29): Jsem matkou a je mi trapně

Vždycky jsem odsuzovala matky. Za všechno! Když nedokázaly zvládnout své hystericky řvoucí dítě v tramvaji, nechaly ho dovádět v restauraci, dlouze ho uspávaly, běhaly za ním po bytě s krmením, podřizovaly mu až příliš svůj život. Teď jsem matkou i já. A co myslíte? Až na výjimky dělám to samé. Naštěstí jsem si vždy nechávala své soudy jen pro sebe, tak se teď před nikým nemusím cítit trapně.

Hana (32): Svou sestru jsem pochopila, až když se mi stalo to samé

Když mou sestru opustil manžel, nemohla se z toho dlouho vzpamatovat. Pořád jen brečela, nikam nechodila, a dělala svému ex naschvály. Rozvod byl jedno velké bitevní pole. Pořád jsem jí domlouvala, ať se na něj vykašle, má přece i svůj vlastní život. Najde si nového chlapa, ještě lepšího. A nemá zapotřebí ani to, handrkovat se o auto, nebo o blbou napařovací žehličku. Ona ale jen kroutila hlavou a fňukala, že tomu prostě nemůžu rozumět. Já nad ní mávla rukou jako nad ztraceným případem. Bohužel, o patnáct let později postihl stejný osud i mě. Přítel si našel milenku, odešel za ní a já zůstala sama s dvouletým synem. Jsem zoufalá a mám strach. Jak to všechno sama zvládnu? Navenek sice dělám hrdinku, ale večer tajně brečím do polštáře. Naštěstí jsem si toho idiota nevzala, takže jsme nemuseli řešit rozvod. Ale o dítě se taháme fest. Nehodlám mu udělat ani jeden ústupek, nesnesu pomyšlení, že se o Honzíka stará ta mrcha. Možná to je chyba, ale nedokážu své emoce ovládnout. Teprve teď sestru chápu.

Čtěte také:

Reklama