„Tady Mirek.“
Zaraženě jsem mlčela a civěla na mobil.
„Pamatuješ?“
Nezbylo, než se přiznat: „Ne.“
„Z 8.A.“
„Aha.“ Na víc jsem se nezmohla. A takhle pro mě začala akce, která bývá nazývána třídní sraz. V tomto případě poprvé po třinácti letech.
Vlak mě vyklopil na nádraží něco před osmou, dřív jsem to prostě nestihla, takže jsem očekávala, že zábava už bude v plném proudu. Kolik jich už asi bude ženatých? A kolik vdaných? Při představě panděratých tatíků a ustaraných maminek mi trnuly zuby. A navíc prý na sraz dorazí i třídní učitelka. Jaká asi bude, po těch letech? Jako malá jsem ji neměla zrovna ráda, ona byla ten kamarádský, chápající, rozumějící typ, na můj vkus až příliš, a já byla už tenkrát rebel a jediné, co jsem po ní chtěla, bylo, aby mě nechala na pokoji.
„Vzadu je ještě jeden sraz,“ ušetřila mě trapasu pohledná blondýnka.
Uf. Asi jsem nebyla první, kdo tam stál se zmateným výrazem ve tváři. Ponořila jsem se tedy do hlubin baru.
Tentokrát už jsem je poznala. Tedy, rozhodně obě přítomné učitelky a jednoho, dva bývalé spolužáky. A i já jsem byla identifikována. Nejhorší obavy se nesplnily, v chomoutu jich bylo teprve pár, děti prakticky žádné, kolovaly bývalé třídní fotky a mluvilo se hlavně o práci. Kdo, kde, jak se mu tam líbí… A taky jsme vzpomínali. Já jako obvykle, „v první lavici“, u stolu s učitelkami. S odstupem let jsem už mnohé brala jinak…
Zažila jste třídní sraz po letech?
Jaké to bylo? Skvělé, nebo fiasko?
Poznala jste spolužáky?
Zažila jste pátrání po bývalých spolužácích?
Nebo se setkáváte pravidelně?
Se základkou nebo s gymplem?
O čem si povídáte?
Máte si vůbec co říct?
Milujete třídní srazy, nebo je nenávidíte?
Nebo je dokonce pořádáte?
Napište nám o Vašich třídních srazech na redakce@zena-in.cz a vyhrajte!
Nový komentář
Komentáře
Ta skola mi moc moc pripomina Strakonickou skolu, kam jsem chodila do 1 a pulky2hé tridy
Nyotaimori: "Takovýmto akcím se vyhýbám jako muslim vepřovému."I když mě pořád někam zvou..
Moje máti má 70 a schází se každý rok se spolužačkami z "měšťanky", což býval jakýsi vyšší stupeň dívčí základky. Pokecají o nemocech, zjistí, kdo za ten rok umřel, sní zákusek a josu moc spokojené.
Srazy ze ZŠ uskutečňujeme vždy po 5 létech,v dubnu to bylo setkání po 40 létech.Zato z UŠ kde jsme byly sama děvčata se sraz ještě nikdy neuskutečnil,což mě mrzí.
Srazy ze ZŠ uskutečňujeme vždy po 5 létech,v dubnu to bylo setkání po 40 létech.Zato z UŠ kde jsme byly sama děvč
ata se sraz ještě nikdy neuskutečnil,což mě mrzí.
Bajinka:
Myslím,že nikdo nikoho na srazy chodit nenutí,takže kdo nechce,ať si klidně zůstane doma.Stejně většinou nikomu nechybí...Tak je to aspoň u nás.Byli jsme super třída a dodnes se většina z nás ráda " sráží ".
Měli jsme minulý týden sraz po 50 letech.Scházíme se každých 5 let,ale tentokrát jsme si domluvili termín už za 2 roky.Vždycky to bylo a doufám,že ještě bude s u p e r.
Naše třídní srazy ze ZŠ jsou povedené i po 35letech.Samozřejmě,že ty z mladších let bývaly zajímavější a odvázanější.Nic se neřešilo,vzpomínalo se na legraci a průšvihy ve škole.S přibývajícími léty to už tak zajímavé není,někdo řeší děti,vnoučata,práci,ale hlavně nemoci.To mě moc nebere,mám za to,že starosti máme nechat doma a bavit se ,je hlavní.Hodně spolužáků bydlí v zahraničí,ale docela jezdí.Nemám problém spolužáky poznat,naopak,pamatuji si jak seděli ve škole v lavicích. Vždy se na sraz těším ,5let je tak akorát.Tak už aby to bylo
jé není pisatelka z Kralup nad Vltavou?já mám třídní sraz dnes..naštěstí po roce.takže snad se poznáme
Manx: stoprocentní souhlas!!!
Tak já docela ráda chodím na srazy ze základky, byli jsme obzvlášť povedená třída
a pořád je na co vzpomínat. Vzájemně si na sebe pamatujeme a poznáme se všichni. Naopak ze střední školy jsou srazy vždycky tak pro 10 lidí, kteří tvořili to jádro třídy, ostatní nikoho nezajímají a dělají tam jenom křoví. Tak se schází čím dál míň lidí, příště taky nepůjdu.
mutina: taky jsme takovýho lumpa měli ve třídě a pak na srazu jsem nestačila
Srazy ze ZŠ jsem 2x organizovala i já. Bylo to pár roků po škole a já o prázdninách ručně psala pozvánky a objížděla spolužáky na kole....1990 a 1995. Byly jsme tam jen 2 ještě studující, zbytek s dětma nebo už po rozvodu a všichni buď kojili nebo vařili, kluci chlastali. Já na kolejích žila trošku jiným způsobem života. Pak jsem měla podporu v nezaměstnanosti vyšší než moje spolužačky po MD plat...a nepochopily to. A taky jsem dlouho nebyla vdaná a holky měly každá 2-3 děti hned po maturitě a rodinná alba s sebou. Z gymplu jsem na srazu ještě nebyla.
První sraz se základkou jsme měli až po 20 letech. Vypadalo to na pěkný trapas, tak se zdravé jádro rozhodlo, že tam přijde o hodinu dřív a dá si něco na povzbuzení u baru. Chyba lávky, přišly jsme poslední. U baru seděli už všichni a sázeli se, kdo to vešel do dveří. Byla to děsná sranda. Zajímavé bylo, že holky se povahou moc nezměnily, ale kluci byli tenkrát ucha a dospěli až potom. Slyšet kluka, který k nám propadl a který měl v 8. třídě 400 neomluvených hodin, jak vypráví, že zjistil, že školu potřebuje a udělal si dálkově průmku, to bylo něco.
Ema K.: malenina: