Třídní schůzky lidově řečeno rodičáky potkaly určitě každou z nás. Ať už v dobách, kdy jsme samy byly ještě dětmi, nebo teď, když už máme děti vlastní. Pro někoho je to peklo na zemi, pro jiného důvod k pýše. V každém případě je to dobré téma na „pokec“.
Pokud zapátrám hluboko v paměti a vzpomenu si na doby, kdy můj přísný tatínek chodil na rodičáky, měla jsem vlastně výhodu. Byla jsem nejchytřejší ze tří sourozenců a vždycky se řešil někdo přednostně. Většinou bratr, průšvihář nebo sestra flink, já zůstávala na chvostě jako třešnička na dortu. Ne že bych byla nějaký génius, ale v porovnání se svými sourozenci jsem většinou dopadla nejlépe. Znáte to, jednooký mezi slepými král.
Když jsem už jako rodič začala chodit na třídní schůzky, mohla jsem se většinou pyšnit samou chválou, i když se učitelky nemohly vyhnout porovnání. Moje holčičky dvojčata to měly se snahou ve škole a výsledky jako na houpačce. Jednou byla lepší jedna, pak zase druhá. Ale na jeden rodičák opravdu nezapomenu.
Holky byly ve druhé třídě a chodily do družiny. Jenomže si ve svých malých naivních hlavinkách vymyslely, že místo do družiny půjdou za svým tatínkem do práce. Nevím, co nakukaly třídní učitelce, že je pustila, ale stalo se. Neměly to daleko, pěšky asi kilometr, ale musely překonat několik nebezpečných zón. Od rozlehlého parku, kde je mohl kdokoliv přepadnout, přes frekventované silnice, kde je mohlo porazit auto.
Když vítězoslavně dorazily k tatínkovi do kanceláře, vyvalil oči, kde se tam vzaly, když mají být v družině. Popadl holky a odvedl je zpátky do školy. Jenomže učitelka tam už nebyla. Už nevím, proč to neřešil rovnou s ředitelkou, a počkal si na rodičák, který se shodou okolností konal druhý den.
Kupodivu zachoval klid a počkal, až se učitelka vyjádří k prospěchu žáků a zeptá se přítomných rodičů na dotazy. Přihlásil se manžel a já se nenápadně zasunula pod lavici. „Můžete mi vysvětlit, proč jste včera pustila dcery samotné domů a nepředala je družinářce? Víte, co se mohlo stát?“
Učitelka zrudla a začala koktat, že na holky před školou čeká tatínek.
„A vy jste si to neověřila?“ zvyšoval hlas.
„Já se omlouvám, vím, že to je průšvih…“
Nenechal ji domluvit a před udivenými zraky všech rodičů zařval na celou třídu: „Jaký průšvih, průůůůser!“ A to slovo prořízlo ticho, které se dalo krájet.
Byl to strašný trapas. Nakonec jsme to vyřešili domluvou a nechali učitelku. Ta ostuda, kterou jsme jí ztropili, byla dostatečným trestem.
Jak vzpomínáte na rodičáky vy, milé ženy-in? Měly jste z nich jako děti hrůzu? Který z vašich rodičů na ně chodil?Trestali vás za špatné známky nebo poznámky? Stěžovali si na vás učitelé, nebo vás spíš chválili? Jak prožíváte třídní schůzky vlastních dětí? Můžete jim jít příkladem, nebo se raději nechlubíte svými výsledky? Máte nějakou příhodu z rodičáku? Myslíte si, že rodičáky jsou k něčemu dobré, nebo spíš přežitek? Kdy jste byly na třídní schůzce naposledy a jaké z ní máte dojmy? Chodíte na rodičáky pravidelně?
Napište nám na dnešní téma.
Na vaše příspěvky se budeme těšit na adrese: redakce@zena-in.cz
A dárek za příspěvek? Můžete se těšit na exkluzivní krém od Oriflame
Nový komentář