Jé, moje babičky, ty teda byly – obě! Ta starší, babička „dvorská“, byla maličká, ohnutá a bělovlasá, oči jako ostříž a tvrdé kostnaté pařátky, které měly pořádnou sílu! Jídávala černou meltu s nakrájeným chlebem, ale nám dětem, které jsme k ní jezdily na všechny prázdniny, kupovala to nejlepší. Utáhla si šátek na hlavě, popadla tašku a shrbená mazala jak fretka do krámu pro dorty (vozily se ve čtvrtek) nebo pro bílou klobásu – ta bývala v úterý. Doma jsme dostali vždycky malý kousek obalený jako řízek s hromadou brambor, ale babička upekla velkoryse celý pekáč té skvělé klobásy a flákla s ním ztěžka na plotnu, aby to vydrželo teplé. Můj brácha si s klobásou vždycky nejlíp poradil.

 

Babička taky pekla skvělé buchty, nikdo se jí nevyrovnal. Když jsem jako slečna loudila o recept, babička ho neznala – dělala buchty „od oka“, dokonce ani kvásek nerozdělala – droždí nadrobila kostnatým pařátkem rovnou do mouky, a kynulo jako zjednané. Měla jedinou poučku – těsto musí být chudé, ale na pekáč máslem nešetři. A ony ty buchty byly takové jako v másle smažené, no, jen se slejvalo v puse.

Druhá babička, „pražská“ – ó, to byla prvorepubliková dáma! Vysoká a mohutná, mívávala dvě služky, jednu českou a jednu německou, a místo pohádek vyprávěla, co si ty dvě služky prováděly navzájem. Tahle babička skvěle vařila, ona kdysi měla na starosti c.k. filharmonii, kde dědeček býval dirigentem. Největší dojem na nás děti udělalo celé kolo ementálského sýra, které měla babička ve sklepě. A nechyběly historky o obřím pekáči plném guláše, do kterého vlezlo štěně vlčáka, všechno snědlo a zůstalo v tom pekáči ležet celé zmožené, nebo jak chodilo k vrátkům vyhlížet „Fanouška“, mého otce, když se vracel v podvečer ze školy ve vedlejším městě. Přesně pět minut před jeho příchodem se štěně zvedlo a šlo vyhlížet, a babička mohla začít ohřívat večeři.

Tyhle dvě babičky se živě nenáviděly, jako by se třídní nesnášenlivost přenesla i na ně. Každá měla i své oblíbené vnouče, kterému podstrkovala, a jasně že jsme to věděli. Už jsou obě „na pravdě bóží“, ať se tam mají dobře. Často na ně vzpomenu.

„Boženka“

 

----------------

Moc pěkné... je vidět, že přízeň nepřízeň, třídní rozdíly se neodpouštěly :o))) Díky.....

Krásné úterý všem přeje

Reklama