Foto: Shutterstock
Neustálé hodnocení životních rozhodnutí druhých totiž vytváří tlak, který řadě žen bere pocit svobody. Přitom právě schopnost žít podle vlastních představ bývá jedním z nejdůležitějších předpokladů spokojeného života. Představa, že žena kolem třicítky bez partnera automaticky trpí samotou, je navíc stále méně v souladu s realitou. Výzkumy Masarykovy univerzity ukazují, že bez partnera žije v České republice přibližně 18 % lidí. Ve věkové kategorii 21 až 29 let jde o 25 % žen a 38 % mužů. Zajímavé přitom je, že ženy bývají single výrazně častěji dobrovolně a svůj stav hodnotí pozitivněji. Muži naopak častěji uvádějí, že partnerku hledají, ale nedaří se jim navázat vztah.
Přesto mnoho lidí stále považuje bezdětnou nebo nezadanou třicátnici za někoho, kdo se odchyluje od očekávané životní trajektorie. Tradiční představa o tom, že dospělost musí být spojena se svatbou a rodičovstvím, však naráží na svět, který nabízí mnohem širší možnosti než dříve. Studium, kariéra, cestování, podnikání nebo jednoduše potřeba poznat sama sebe, to vše dnes ovlivňuje životní rozhodnutí mladých žen.
Své zkušenosti s podobnými reakcemi má i influencerka Lucie Bittnerová. Dnes je sice čerstvě vdaná, ale na období před svatbou vzpomíná s nadhledem: „S partnerem jsem žila 'na hromádce' už 12 let a pro dost lidí jsem byla divná. Samozřejmě se postupně vyrojily narážky, že si mě chlap nechce vzít a nechce se mnou mít děti. Asi proto se mnou tehdy byl tak dlouho, že jo…“ bere s humorem rýpání okolí a dodává: „Každopádně bezdětné ženy to nemají ve společnosti jednoduché, ať už jsou bez dětí z vlastního rozhodnutí, nebo mít děti nemohou, nebo o dítě přišly... Vždy je to jen jejich věc. Což spousta lidí nerespektuje.“
Zatímco veřejnost často spojuje single život s osamělostí nebo neúspěchem, psychologické studie ukazují jiný trend. Pro mladé dospělé mají stále větší význam autonomie, možnost rozhodovat o svém čase a svoboda při utváření vlastní budoucnosti. To samozřejmě neznamená, že by netoužili po blízkosti nebo partnerském vztahu. Mnozí ale odmítají vstupovat do vztahů pouze proto, aby splnili společenská očekávání. Moderní generace se často pohybuje mezi dvěma důležitými potřebami, touhou po lásce a potřebou seberealizace. Výsledkem bývá větší důraz na kvalitu vztahu než na samotný fakt, že nějaký vztah existuje. Především samostatné a ekonomicky nezávislé ženy již necítí potřebu slevovat ze svých požadavků jen proto, aby mohly okolí oznámit, že nejsou samy.
Ani páry však nejsou před společenským tlakem chráněny. Naopak. Jakmile vztah trvá delší dobu, začínají se objevovat otázky na zásnuby, svatbu nebo dítě. Statistiky českého e-shopu pro zdravou sexualitu YOO.cz přitom ukazují, že právě tento tlak může vztahy výrazně narušovat. Průzkum mezi více než devíti tisíci lidmi odhalil, že 26 % respondentů někdy ukončilo vztah kvůli příliš silnému tlaku na pořízení dítěte. Dalších 24 % uvedlo jako důvod rozchodu neúměrný tlak na uzavření manželství.
Místo přizpůsobování se očekáváním druhých může být užitečnější zaměřit energii na vlastní vztah a psychickou odolnost. „Pokud je na vás ze strany vašich blízkých vyvíjený tlak a jste často pod palbou nepříjemných komentářů, hledejte cesty, jak se v takové situaci posílit a nenechat se zraňovat. I když se většinou jedná o dobře míněné rady, vaši blízcí reagují na své strachy a snaží se vás vměstnat do ‘své’ představy o vašem životě. Zkuste najít cestu, jak tyto tlaky – paradoxně – můžou posílit váš vztah s partnerem. Nejste tady od toho, abyste naplňovala přestavu vašich blízkých. Stejně tak jako oni zde nejsou proto, aby naplňovali vaši představu, jak mají ‘správně’ žít. Protože když se na to podíváte obráceně – ti co na vás tlačí, mají ‘správně’ nastavený život?“ nabízí svůj pohled terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová.
Další oblastí, která bývá terčem nevyžádaných komentářů, je rodičovství. Ženy bez dětí si často vyslechnou, že jejich život nebude úplný nebo že jednou svého rozhodnutí zalitují. Lucie Bittnerová se s podobnými výroky setkávala opakovaně. Na otázku, kdo se o ni postará ve stáří, reaguje s humorem: „A víš ty, že existují domovy pro seniory?“ Přestože je dnes v šestém měsíci těhotenství, na období bez dětí vzpomíná pozitivně a bez potřeby jej zpětně znehodnocovat. Výhody tehdejšího životního stylu shrnuje otevřeně: „V té době to pro mě znamenalo všechen volný čas pro sebe. Méně stresu a starostí. Bezdětné dovolené. Nepřerušovaný dlouhý spánek a ušetření spousty peněz. Jo, a taky žádný porod a žádné nevyžádané rady od ostatních matek. Každý ať si vybere sám.“
Odkládání rodičovství navíc nelze jednoduše vysvětlovat sobectvím nebo neochotou převzít odpovědnost. Reprezentativní průzkum Cesty k rodičovství z podzimu roku 2024 ukázal, že hlavními důvody jsou ekonomické překážky. Mladí lidé zmiňují především finanční nejistotu, nedostupné bydlení a vysoké náklady spojené s péčí o dítě. Vedle ekonomických faktorů hraje roli také fenomén takzvaného intenzivního rodičovství. Na rodiče jsou kladeny stále vyšší nároky a společnost od nich očekává téměř nepřetržitou pozornost, maximální nasazení a bezchybné zvládání všech rodičovských povinností. Není proto překvapivé, že řada žen i mužů chce mít před založením rodiny vytvořené stabilní zázemí.
Jak tedy reagovat ve chvíli, kdy se vás příbuzní opakovaně ptají na stejné věci? Lucie Bittnerová doporučuje humor. „Když se tě někdo zeptá: Proč si už konečně nenajdeš chlapa? Odpověz: Protože nerostou na stromech. Když se někdo ptá: Tak kdy bude druhé dítě? Odpověz: A ty mi ho porodíš, zaplatíš a budeš mu dělat chůvu? A když padne dotaz: Ty jsi těhotná? Odpověz: Měla jsem na oběd pizzu, počítá se to?!,“ popisuje se smíchem svoji neprůstřelnou strategii.
Ne vždy je ale člověk naladěn na vtipkování. V takových situacích přicházejí na řadu jasně nastavené hranice. Odborníci upozorňují, že otázky týkající se plodnosti, těhotenství nebo partnerských vztahů zasahují do velmi intimních oblastí života. Rozhodnutí mít děti, odložit rodičovství nebo se pro něj vůbec nerozhodnout je osobní záležitostí každého jednotlivce, nikoli povinností vůči okolí. Právě proto terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová doporučuje pracovat s takzvanými laskavými hranicemi: „Pokud se potřebujete vůči komentářům okolí vymezit, začněte si nastavovat ‘laskavé hranice’. Váš postoj může být pevný a neoblomný a přesto komunikovaný s laskavostí k druhým, ale i jako projev laskavosti k sobě. Je v pořádku si nastavit váš život podle toho, co vy skutečně chcete, ne co si druzí myslí, že je pro vás dobré. Není to projev sobeckosti – je to přirozený projev zdravé sebeúcty,“ uzavírá terapeutka.
Zdroje: MUNI, Theses, Yoo.cz, terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová, CSU,
Nový komentář
Komentáře
V současnosti, že by bylo někomu divné, že třicítka není vdaná? To se mi nezdá. A pokud vdaná je a někdo z rodiny se jí zeptá, kdy plánuje potomka? Co je na tom divného? Citlivá je tato otázka jen pro tu ženu, kterou mrzí, že ty děti ještě nemá. Pokud má nějaký životní plán bez dětí, tak ji ta otázka nemůže rozhodit a nemusí odpovídat ironicky. Co se týká toho opatrování ve stáří - kolik starých lidí je v nějakém útulku a jejich potomci se o ně nestarají? Na druhé straně - skutečně existují kvalitní domovy důchodců? Ano, ale také dost finančně nákladné. Osamělá žena má sotva cca 35 tisíc měsíčně čistého plus kapesné k úhradě pobytu v domově seniorů. A také nejde jen o pomoc ve stáří. I před vysokým věkem se vám může stát např. úraz - kdo pak o tyto lidi pečuje? A vůbec. Malé děti mají mít mladí lidé a ne nějaké přeštudované manažérské mozky po čtyřicítce. Zkuste mi vyprávět o tom, že ta přestřicítka z toho vašeho příběhu - vystudovaná, s lukrativním zaměstnáním - najednou zůstane doma s malým miminem a bude se věnovat jen jemu. Nevěřím.
Rodit deti ktere nechce, jen aby naplnila ocekavani cizich lidi je cesta do pekla.