Asi jste tu otázku také někdy dostala. Které tři věci byste si vzala na pustý ostrov? Nebo které tři věci byste vynesla z hořícího domu? Také jsem nad tím už párkrát přemýšlela. Odpověď na každou z těch otázek je samozřejmě jiná - zatímco na pustý ostrov si s sebou člověk bere něco, s čím bude tak nějak sám, z hořícího domu vynáší to, s čím bude mezi lidmi...

Vynechám-li ze svých úvah psiska, která bych samozřejmě zachraňovala na prvním místě a také si je s sebou vzala na onen pustý ostrov, dostanu se do zvláštní situace - z hořícího domu bych totiž asi nevynášela nic. Ne že by se nenašly věci, ke kterým mne vážou vzpomínky, věci, které mám ráda, ale těch je víc než tři. A skutečně důležitá není žádná z nich. Takže bych asi pragmaticky popadla disk z počítače (mám ho v takovém tom vyndávacím „šuflíku“) a doklady. A jako třetí asi to, co by mi přišlo pod ruku - taková hra na Tři oříšky pro Popelku. Pokud to vztáhnu na své předchozí prohlášení - abych mohla žít mezi lidmi, nepotřebuju v podstatě nic, ale v kontextu dnešní doby se mi hodí má práce (to, co jsem zatím vykonala - to je totiž z nemalé části uloženo právě na onom disku), má identita (tedy doklady, které mne nějak identifikují) a možná něco, o čem nevím a co bych ponechala náhodě.

S pustým ostrovem je to jiná - tam bych asi úplně pragmatická nebyla. I když v dnešní době vlastně svým způsobem ano - chtěla bych notebook na solární články a mobilní telefon na tytéž s připojením na internet... A pak něco užitečného - pořádný nůž. Kdybych ovšem vynechala moderní technologie, nahradila by je Bible a něco na psaní... Pokud to tedy vezmu v kontextu oněch tří věcí, se kterými budu sama, pak sama vlastně nikdy nejsem - mám víru a mám možnost tvořit (i ničit nebo se bránit) jak „slovem“, tak „mečem“.

Zvláštní přitom je, že v běžném životě jsem naopak šílenec, který s sebou vláčí haldy zbytečností. Na čundrech mi přezdívali „baťoh s nožičkama“ a kromě lékárny vybavené tak, že by se s ní dalo vyrazit i na severní pól, jsem samozřejmě nosívala (a stále nosím) i hromadu provázků, zavíracích špendlíků, jehel, nití a dalších „zaručeně nezbytných drobností“. Moje KPZ (krabička poslední záchrany) by měla velikost menšího lodního kufru a zásoby oblečení „kdyby se náhodou změnilo počasí“ by vydaly na půl šatníku.

A také knížky s sebou pořád tahám. I když už dávno vím, že cestu strávím povídáním si s kamarády a na samotné akci nebudu mít na čtení čas. A tužku a papír. A i přes to všechno vždycky něco strašně „důležitého“ zapomenu. Takový klasický Murphyho zákon - i kdybych s sebou měla vagón zavazadel, to, co zrovna potřebuju, jsem určitě nechala doma.

Takže vlastně jen doufám, že bych cestou na pustý ostrov nebo z hořícího domu něco důležitého nezapomněla.



Co byste si s sebou vzala na pustý ostrov?
A co byste zachránila z hořícího domu?
Proč? Co to o Vás vypovídá?
Vydáváte se na cesty vybavená?
Nebo si s sebou berete jen to nejnutnější?
Stalo se Vám už, že jste si něco nevzala, a pak to postrádala?
Máte mezi kamarády nějaký „baťoh na nožičkách“?
Zapomněla už jste doma něco důležitého?
Nebo něco zapomínáte neustále?

Podělte se s námi o své zážitky, názory a příběhy na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměním!

Reklama