cl.jpg
Foto: Shutterstock

Průzkum společnosti Portu přišel v roce 2020 se zjištěním, že svým dětem spoří 67 % rodičů a tři čtvrtiny jim spoří pravidelně. 21 % dotázaných ve výzkumu uvedlo, že peníze dětem zatím nespoří, ale do budoucna to plánují a 12 % rodičů to ani neplánuje. Co se týče konkrétních částek, ty se nejčastěji pohybovaly mezi 500 až 1500 korunami měsíčně. Nejvyužívanějším druhem spoření bylo stavební (59 %), dále dětský spořicí účet (39 %) a investiční životní pojištění (15 %). Podílové fondy má pro děti 7,5 % rodičů a akcie, dluhopisy či alternativní investice pro své děti spravují 4 % rodičů.

Anketní otázka: Naspořili vám rodiče nějaké peníze a spoříte, spořili jste nebo budete spořit svým dětem?

Romana, 52 let
Rodiče mě podporovali během studia střední školy, potom mi zaplatili polovinu svatby a dali deset tisíc na auto. To jsou veškeré peníze, které jsem od nich během let viděla. Žádné spoření mi nikdy nezaložili, ale finančně nás v začátcích podpořili alespoň manželovi rodiče. S manželem jsme našim dětem začali spořit hned po jejich narození a každému jsme dali 300 tisíc ke svatbě. Myslím, že byly rády, že mají něco do začátku. A kdyby potřebovaly ještě nějaké peníze, jsme ochotní jim kdykoli pomoci.

Karel, 29 let
Rodiče mi asi nic nenaspořili nebo o tom zatím nevím. Když jsem je před rokem žádal o půjčení peněz, abych si mohl vzít hypotéku, nepůjčili mi. Od malička mě vedli k tomu, že si na všechno musím vydělat, protože jim taky nikdo nedal nic zadarmo. Během studia vysoké školy jsem chodil po brigádách, ale nevydělal jsem si žádné závratné sumy, které by se daly ušetřit a použít později. Teď si jako zaměstnanec sice nevydělávám úplně málo, ale dnešní doba je hrozná. Nemám partnerku a na vlastní bydlení se vzmůžu možná za X let, jestli vůbec. Jestli budu mít někdy děti, určitě mám v plánu jim spořit, aby měly jednodušší výchozí situaci.

Monika, 32 let
Rodiče mi sice nějaké peníze spořili, ale když se naskytla příležitost, koupili mi za ně před několika lety stavební pozemek. Tušili, že to bude dobrá investice a já jsem za to zpětně ráda. Přepsali ho na mě po dokončení vysoké školy s tím, že si tam můžu buď postavit, nebo ho prodat. Byl docela velký, takže jsme ho rozdělili na dva a polovinu jsem prodala. Získané peníze jsme s manželem investovali do stavby domu. Máme dvouletou dceru a rádi bychom jí také nějaké peníze do života našetřili. I když v téhle době je to nesmírně těžké. Od narození jí ale odkládáme alespoň pět set korun měsíčně. Peníze jí ale nemám v plánu dát jen tak, ale chci je použít, když bude chtít studovat vysokou školu.

Patrik, 35 let
Od rodičů jsem odešel doslova s holým zadkem. Vždycky upřednostňovali vlastní zájmy nad těmi mými a radši si za peníze kupovali cigarety a alkohol. Jediná, kdo na mě myslel, byla moje milovaná babička. K osmnáctinám mi dala těžce našetřených sto tisíc. Ale já byl v té době hlupák a místo toho, abych si je poslal někam na další spoření, rozfofroval jsem je během pár týdnů za blbosti. Nikdy jsem totiž moc peněz neměl, a tak jsem z toho byl u vytržení a neuměl jsem s nimi zacházet. Na jednu stranu jsem za tuhle školu života rád, alespoň mě to naučilo umět se o sebe postarat a to, že žádná práce není podřadná. Teď už si peněz vážím o dost víc. Děti sice ještě nemám, ale spořit jim budu, potom ale dohlédnu na to, aby se nezachovaly jako já, ale investovaly do správných věcí.

Zdroje: respondenti redakce, Portu