Dnes přišla spousta příspěvků a byla by škoda je nevydat, proto ty kratší sjednotím do jednoho. Přečtěte si, jaké mlsné jazýčky měly čtenářky s nicky Onohlo
Krásný den milé ženy-in.
Já nikdy ze svého dětství nezapomenu na obědy od mé babičky. Nevím, čím to bylo jako, by babička do každičkého jídla dala nějakou zvláštní přísadu. Nejspíš mé chuťové buňky poznaly příchuť lásky jejích jídel. Jsem ráda, že mám pořád tu možnost tyto jídla občas ještě ochutnat. I když teď už přeci jen víc vaříme mi babičce než ona nám.
No a přidám ještě rodinou historku, kterou si naštěstí nepamatuji, ale celá rodina se z ní ještě dnes baví.
Mám o rok a půl staršího bratra. V době když jsem začala lézt po čtyřech, našla jsem můj oblíbený pokrm přímo v jeho nočníku. No zkrátka jsem jedla jeho hovínka. Prý jsem na to měla zvláštní smysl a téměř vždy než mamka stihla utřít bráškovi zadek, já byla u nočníku a … ! Ještě že si to nepamatuji.
Onohlo
Na mlsky z dětství vzpomínám dcela ráda. Dokážu si jejich chuť vybavit. I když, kdo ví, jestli by mi dnes ještě chutnalo mejdlíčko. Vyrábělo se v různých pastelových barvách a mělo opravdu mýdlovou chuť. Krásně se strouhalo zubama. Nebo bonbony fialky. Měly dokonalý tvar fialkových kvítků a úžasnou fialkovou vůni. Hodně jsem ujížděla i na pendreku, stačilo někde zahlédnout černé vroubkované tyčky a už se sliny sbíhaly. Často jsem k narozeninám nebo k svátku dostávala třeba krabici velkých kostek žužu nebo k vánocům krabici nugátových kostek. No a od šumáků jsem měla rozleptaný jazyk skoro permanentně.
Moje dcery si často dělávaly svou vlastní mňamku. Na pánvi si z másla a cukru pražily karamel. Prý to bylo moc dobré, nevím nikdy jsem to neochutnala.
Teď už si občas udělám radost kouskem opravdu kvalitní, hořké čokolády, ale musí být aspoň 70.%, ale na mlsky mládí vzpomínám, asi proto, že jsem měla krásné dětství a cukrárnu naproti.
Zdravá Datura
Dobrý den!
Posílám malou mlsnou rýmovačku:
Co jsme v dětství rádi měli?
čerstvý chleba s máslem k mlíku,
sisinky a karamely
i lístečky ze šťovíku,
Bubliny z Peder-žvýkaček,
puding s polevou z čokolády.
Ach! Jahodový Miláček.
Z těch představ už tu šilhám hlady.
Hezký den přeje
krokodýlice
Děkuji vám milé čtenářky Onohlo, Daturo a Krokodýlice za pěkné „chuťové“ vzpomínky na dětství
Texty nebyly redakčně upraveny
Nový komentář
Komentáře
moje sestra jedla slepičí hovínka
na Miláčka jsem úplně zapomněla
Trefa:diky za vase prizpevky,pekne.
enka1 — #8
monkee — #9
Všechny hezké
Tatínek chodil v neděli dopoledne do hospody pro sodovky a mě vždycky přinesl slanou tyčinku. Páni, takovou čersvou a křupavou. Nedávno jsem stjnou objevila u nás na farmářském trhu, zkusila jednou a už si chodím pravidelně.
Pěkné příspěvky
Šťovíkové kyseliny
dávali jsme v létě taky,
v dětství nebyl nikdo líný,
cpali jsme se (jako straky)
K srovnání žaludků či jejich podpoře
obrátili jsme se k pečené bramboře.
ty jsi fakt můj človík
Pendrek sem měla a pořád mám ráda. Šťovík sem taky jedla,ale když řikám jak vypadal,tak to prý šťovík nebyl
Tak já nevim,co sem jedla,no hlavně,že sem to přežila
dasena — #5 Slepičinci se cpe spousta dětí, a jak se říká, tělo si řekne co potřebuje. Tak v nich asi něco zdravého bude, ne?
Onohlo, jednou jsem tu psala, jak bratranec jedl slepičince
Děvčata i když příspěvky krátké ,tak jsou moc pěkné.
dobrá historka
Onohlo:
Tos byla jak náš pes! To čuně sežere při procházkách kde co
K prvnímu: trochu se mi zkazila chuť na ten oplatek, který jsem jedlla...