„Štěpán mi sice nikdy nic nevyčítal, ale pokaždé byl mírně zklamaný, když se na ultrazvuku objevila holčička. Třikrát po sobě, tudíž máme Karolínku (8), Růženku (5) a Anežku (3). Přitom si tak moc přál kluka, který by dál nesl jeho jméno! Ale musel se s tím smířit, tři děti pro nás byly strop,“ popisuje situaci v rodině jeho žena Alena. Jenže její muž chtěl přes to všechno pokoušet štěstí dál.

„Je to rok, co za mnou přišel s nápadem, že bychom si mohli udělat ještě jedno miminko. Já o tom zpočátku nechtěla ani slyšet, ale časem jsem vyměkla. Slíbil, že předělá podkroví na velký dětský pokojík. A auto už jsme stejně museli koupit větší, takže se do něj vejde i čtvrtá sedačka. Nakonec jsem souhlasila s tím, že všemu prostě necháme volný průběh. Žádné velké snažení se. Buď miminko přijde, nebo ne,“ vzpomíná Alena, která byla do dvou měsíců těhotná.

Z manžela si utahovala, že si jistě zadělal na čtvrtou dceru. Humor ji ale přešel už na prvním ultrazvuku. „Při pohledu do doktorčiny vyděšené tváře mě polil studený pot. Opatrně jsem se zeptala, jestli je něco špatně. Ona pořád nevěřícně zírala do monitoru a odvětila, prý jak se to vezme. Pak mi oznámila, že uvnitř bijí tři srdíčka. Myslela jsem si, že má jen divný smysl pro humor, ale ona nežertovala. Čekáme trojčata!“ svěřuje se Alena s tím, že jí lékařka nabídla možnost redukce počtu embryí. To ale kategoricky odmítla.

„Je to průser, pardon za to slovo, ale představa, že zabiju některé ze svých dětí, mě děsila. Nikdy bych něco takového nedovolila. Doktorka ještě podotkla, že existuje možnost, že se některé z nich samo přestane vyvíjet. Ale jsem v sedmém měsíci a nestalo se tak. Prostě nám jsou souzeni. Ano, čtete správně. Jsou to pravděpodobně tři kluci! Manžel se konečně dočkal, i když z toho teď má hlavu v pejru. My oba. Šest dětí je už přece jen pořádný oříšek. Vůbec netušíme, jak to zvládneme. Naštěstí nám spousta přátel i rodina už nabídli pomocnou ruku. Ale i tak! Bude to nářez,“ dodává Alena.

Čtěte také:

Reklama