Editace se blíží ke svému konci. Následující příspěvky jsou hned od tří z vás, milé čtenářky a čtenáři. Přesně v 16.00 hodin se dozvíte, kdo získal slíbené knížky.
Toto jsou dnes poslední tři čtenářské příspěvky.
V 16.00 hodin se dozvíte, který příspěvek jsem dnes ocenil slíbeným dárkem.
Bylo to nějak na jaře,ten pravý čas na jarní úklid,bože jak to nenávidím.Byla jsem na sebe pyšná protože jsem vyklidila úplně celou šatnu ,do poslední krabice,a tam byly.Celé zažloutlé,uložené v té poslední krabici,měla jsem jí v ruce naposledy při stěhování před dvaceti lety,dopisy.Dopisy plné lásky,očekávání a slibů.Jak jsem tak převracela jednotlivé obálky,začaly se mi vybavovat prázdniny,ty nejhezčí.Já s našima pod stanem a On s rodiči ve stanu kousek dál,láska na první pohled,slunce bylo jasnější,nebe modřejší.Už je to 35 let,ale na tyto prázdniny nikdy nezapomenu.A když mně později v životě potkalo takové to ,že mně nikdo nemá rád,utekla jsem právě k těmto vzpomínkám,na ty nejzamilovanější prázdniny. Na konec úvaha,no jsem moc ráda,že v té době nebyly mob.tel.ani email. Fakt moc ráda.p.s.psali jsme si 6 let a docela ráda bych věděla jak se má :-) Zuzana
Zdravím všenky Ženy-in,
Už od malička jsem měla s prázdninami spojené jen a jen trauma. Když přišly první velké prázdniny po 1. třídě, odmítala jsem zůstat tak dlouho doma. Když jsem však na vlastní oči zjistila, že je škola fakt zavřená, tak jsem si pročítala knížky do druhé třídy.
Rodiče nám prázdniny krátili každý rok zaplacením pobytu na dětském táboře, samozřejmě, že v tu dobu to byl tábor pionýrský a trval běžně 3 týdny. No a pak nějaká ta návštěva u babičky a už zase šupky dupky do školy.
První prázdniny, resp. Letní tábor v zahraničí jsem prožila po 6. Třídě a jelo se do NDR. Tam přišla má první angína v životě, pobyt na marodce a nakonec i v nemocnici. Německy jsem neuměla ani slovo. Nakonec tábor odjel domů a já stále byla v nemocnici. Domů jsem se vezla sanitou, resp. dvěma. Na hranice německou a tam si mě pak převzala česká.
Za rok jsem jela na tábor do Maďarska do termálních lázní. Tam to bylo ještě jaks taks, i když tam několik dětí onemocnělo nějakou záhadnou ušní chorobou. No, já jsem si ji přivezla až domů. Nikdy jsem toto onemocnění nezažila a bolestí jsme probrečela nejednu noc. A co bylo nejhorší, nestihla jsem nástup do školy 1. září.
Když jsem již byla trochu větší a přinesla první vysvědčení z gymplu, nějak jsem se na schodech zamotala a zlomila si holenní kost. I se sádrou jsem jela na brigádu, tenkrát sbírat rybíz.
Prázdniny na vysoké škole už byly fajn. Snažila jsem se je udělat co nejdelší tím, že jsem zkoušky skládala v předtermínu (pokud to šlo) a na první pokus (pokud to šlo). V té době však přišly jiné problémy. Rodiče odjeli na dovolenou do zahraničí a já měla na starosti dům a zvířectvo. Kde se vzal, tu se vzal králičí mor a já nestačila kopat jámy. Přišli jsme o všechny králíky. Další rok naši opět vyjíždějí do zahraničí a nás postihla první větší povodeň. To se psal rok 2002. Rodiče mě řídili z Chorvartska, co a jak mám dělat s domácími zvířaty, aby se snad neutopily. Já byla ráda, že voda není v baráku a že má prase po břicho vodu, mi bylo celkem jedno. Přece si ho nevezmu do pokojíku?? Pak přišel rok 2003, to byly asi nejhorší prázdniny. Naši opět v zahraničí na dovolené a zemřela babička. Bylo to nečekané, ale asi čekala, až odjedou- tenkrát jely její všechny děti i s partnery na stejné místo. Snad jejich první společná dovolená. A na mě připadlo to nejhorší, zavolat jim to a připravit pohřeb. Na všechno jsem byla tak sama, i když dědeček byl statečný, ale nebyl schopen ničeho.
Potom bylo zase pár let klid, až loni neuvěřitelné záplavy a v domě poprvé vody 1,5 metru. Každý si jistě na loňský srpen vzpomene. No a letos??? Zrovna na Smědé vyhlašují varování a povodňové stupně, ale snad to dobře dopadne. Ale já jsem si prázdniny začala opět po svém. Ležím v nemocnici a obden dojíždím na dialýzu, kde mě čistí krev od všeho špatného. Už jich mám za sebou 3 a zítra mě čeká čtvrtá.
Takže prázdniny nejsou nic pro mě, nijak zvlášť si je neužívám a ani se na ně zvlášť netěším. Jo kdybych se v první třídě zachovala jako každé normální dítko a na prázdniny se těšilo a mělo z nich radost, mohlo třeba vše dopadnout jinak.
Takže Vás zdravím a přeji všem rozhodně lepší prázdniny, než které si prožívám já.
Ondrašek74
Pekny den.
Z prazdninoveho vyletu sice jiz loni a z cekani na odlet...
Preji pekny a uspesny den
Otakar
Pozn.red.: Texty neprošly jazykovou korekturou.
Téma dne 4. července 2011: Prázdniny jsou tady!
Tentokrát nechávám příspěvek plně na vás, milé čtenářky. Můžete posílat...
- ... fotku,
- úvahu,
- báseň,
- příběh,
- hádanku,
- no, zkrátka cokoli.
Jediný spojovací prvek vašich příspěvků, nechť je dané téma, tedy PRÁZDNINY! Za svůj příspěvek získáte trochu čtiva na dlouhé prázdninové večery: Sharon Osbourneová, Pomsta (vydalo nakladatelství JOTA) a průvodce Kudy z nudy - Nejlepší výlety v Čechách , na Moravě a ve Slezsku (vydalo nakladatelství CPress).
Příspěvky posílejte nejpozději 4. července 2011 do 15.00 hodin na redakční e-mail...
- Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): PRAZDNINY
Nový komentář
Komentáře
ondrasek74 — #2 Vy jo
enka1 — #1 Jo, jo jsem to já. Spolu s Aničkou jsme správna dvojka. Jedna chromější než druhá, ale zvládneme to!!Musíme
Ondrasek74, ty to fakt nemáš lehké. Jsi to ty, co si k sobě vzala tu holčičku?