O tom, že třezalka je přírodní antidepresivum, bylo na stránkách Ženy-in psáno již někdy v podzimním čase, kdy to všechno plíživě začíná. Musím se přiznat, že jsem celkem zděšená, kolik lidí potřebuje chemické produkty… Neodvažuji se posuzovat jejich užívání, i když mi přijde, že se pomalu stávají standardní součástí domácích lékárniček. Tak jako paralen, černé uhlí a náplasti s polštářkem.

Mám s bylinkami mnohaleté zkušenosti, a tak vím, že pokud se nějaká potíž, ať již po fyzické, či té psychické stránce, objeví, je lepší začít na té jemnější cestě, a pokud nás k cíli nedovede, není nic zlého na tom, ze zdi sejmout větší sekyrku či širší meč. :-) Z mého pohledu je to lepší než psychicky trpět. Já osobně jsem se v situaci, kdy jsem nevěděla, co se svým životem, ocitla několikrát, a kdyby mě tehdy napadlo, že mohu jít k lékaři a nějakou i tu chemickou pomoc si zajistit, určitě bych to udělala. Jenže v životě je spousta „kdybych to by býval věděl…“ :-)

třezalka

Třezalka jako první instance mi přijde jako skvělá volba! Potkávám v tomto čase mnoho lidí doslova zoufalých z této zimy, nejsme na ty mrazy zvyklí, říkají: špatně to snáším, nic se mi nechce apod. 

Třezalka je žlutě kvetoucí rostlinka, a i proto bývá spojována se sluncem, pro účely zdravotní či magické se sbírá výhradně v době letního slunovratu, je tedy logické, že v sobě uchovává i kód letního času, tepla, pohody a slunečního svitu. Irové jí říkali životadárce, a Velšané list požehnaného. Podle Anny Franklin třezalku středověcí bylinkáři považovali za zlatou bylinu, která o svatojánské noci září jako slunce v temnotách. Je to odjakživa ochranná a magická bylinka, jejíž latinský název pocházející z řečtiny znamená ´ochraňovat nebo přemoci přízrak´. Podle jistých bylinkářských pramenů se tento název váže k pověře, že třezalka má moc vyhánět zlé démony. I z tohoto důvodu se třezalce také říkalo Fuga Daemonum - let démonů. Je známo, že naši předci věřili, že třezalka dokáže ochránit svého nositele před všemi druhy zla. Podle knihy magické slavnosti letního slunovratu, kterou mám moc ráda a vřele doporučuji jako čtení do této mrazivé zimy, legenda praví, že třezalka se dokáže pohybovat a schovávat před těmi, kdo ji o letním slunovratu hledají, aby ji vpletli do věnců a přidali do kouzel na ochranu domova a dobytka. Proto je potřeba ji sbírat zvláštním způsobem pomocí těchto veršů:

Třezalko, bylino svatého Jana,

chci patřit k těm šťastným, co tě budou mít.

Utrhnu si tě pravou rukou

a v levé si tě odnesu.

Kdokoliv tě najde v ohradě pro mláďata,

nebude nikdy trpět nedostatkem.

Třezalka je prostě zázračná bytůstka, které vládne slunce a oheň, a také zvěrokruhové znamení Lva. Přidává se do kadidel určených k očištění pracovního místa, pracovního nářadí i lidí. Má sílu odstranit veškerou negativitu a lze ji použít při očistných obřadech a exorcismu. Naši dávní předci, před jejichž přirozenou moudrostí se často při psaní textů skláním, věřili, že kořeny třezalky vyhrabané o svatojánské půlnoci odeženou pryč čerty a zlé čaroděje.

Tak co, milí čtenáři, nemáte chuť na šálek třezalkového odvaru? Dostat do sebe alespoň kousek slunce a vyhnat čerty z mysli. Já tedy natáhnu boty a jdu do mrazu… koupit sáček sušeného životabudiče…

Čarovný zimní den.

K tématu také vyšlo:

Reklama