Foto: Shutterstock
Amnesty International je dobrovolným, apolitickým a nezávislým hnutím lidí, kteří bojují proti bezpráví i nesvobodě a usilují o dodržování lidských práv po celém světě. V rámci své činnosti se věnují i problematice trestu smrti. Informují a snaží se bojovat za jeho zrušení. Na svých stránkách varují před deseti společensky tradovanými mýty o trestu smrti.
Mýtus 1 – Trest smrti se týká jen lidí, kteří spáchali nelidské zločiny
Tento mýtus se skutečně ani zdaleka nezakládá na pravdě. Za příklad si můžeme vzít Korejskou lidově demokratickou republiku, kde docházelo k veřejným popravám lidí, kteří komunikovali s osobami za hranicemi KLDR. A samozřejmě ještě stále existují státy, kde si vyslechnete rozsudek smrti za homosexualitu či za svůj politický názor. Podle Amnesty International nelze ani na pachatele takových zločinů jako je vražda koukat vždy jen jako na chladnokrevné zabijáky, kteří si zaslouží krutou smrt. Mnoho lidí, jenž se provinili zabitím, bylo před tímto činem dlouhodobě týráno nebo zneužíváno a jsou tedy jen produktem svého prostředí.
Mýtus 2 – Odsouzeni k smrti jsou jen lidé, u kterých byla vina stoprocentně dokázána
Riziko justičních omylů je skutečně vysoké. Existuje mnoho případů, kdy byl za závažný trestný čin popravený někdo zcela nevinný. Také je důležité vzít do úvahy vykonstruované procesy a soudní systémy, jež nejsou založeny na spravedlnosti. Stačí se jen podívat do nepříliš vzdálené minulosti našeho státu. I na našem území přišlo „ve jménu republiky“ o život mnoho nevinných lidí.
Mýtus 3 – Procesy s odsouzenci k trestu smrti jsou spravedlivé
Ne s každým je u soudu zacházeno tak, jako kdyby měla spravedlnost zavázané oči, aby nevěděla, kdo před ní stojí. Mnoho soudních procesů po celém světě je provázeno mučením, které obviněné donutí přiznat se ke všem bodům obžaloby. Nehledě na to, že tři státy s nejvyšším počtem poprav – Irák, Írán a Čína – vykonávají tresty smrti za nevyjasněných okolností.
Mýtus 4 – Trest smrti se týká všech, bez rozdílu
Výzkumy naznačují, že jedincům je častěji udělen trest smrti, pokud jsou chudí nebo patří k rasové, etnické či náboženské minoritě. Důvodem pro tento „dvojí metr“ je jednak to, že jedinci z chudších, marginalizovaných skupin mají těžší přístup ke zdrojům, které jsou potřebné k vlastní obhajobě, a také proto, že diskriminace může být nedílnou součástí soudnictví.
Mýtus 5 – Popravy jsou prováděny humánním způsobem
Neexistuje žádná jistota, že provedená poprava bude humánní a bezbolestná. Naopak, některé odsouzeným záměrně působí obrovskou bolest. Jedná se především o popravu setnutím v Saudské Arábii nebo o ukamenování, se kterým se stále můžeme setkat v Iráku. Dokonce i smrtící injekce, široké veřejnosti prezentovaná jako bezbolestný způsob popravy dokáže být extrémně bolestivá, pokud uspávací látka nezafunguje tak, jak má.
Čtěte také: Historie trestů smrti. S garotou se již nesetkáte, s ukamenováním ještě ano
Mýtus 6 – Trest smrti má odstrašující efekt pro potenciální pachatele
Neexistuje žádná dokázaná spojitost mezi prováděnými popravami a prevencí závažné trestné činnosti. Navíc je třeba vzít do úvahy fakt, že část celkové trestné činnosti je páchán pod vlivem návykových látek, tedy ve stavu změněného vědomí, kdy člověk není zcela příčetný. Kupříkladu v Kanadě od roku 1975, kdy byl trest smrti zrušen (k úplnému zákazu trestu smrti došlo o rok později, v roce 1976), kleslo procento vražd o 40 %. Výzkumy z ostatních zemí rovněž neprokázaly, že zrušení trestu smrti způsobuje nárůst zločinnosti.
Mýtus 7 – Neexistuje lepší prevence terorismu, než trest smrti
Pachatelé, jenž jsou členy teroristických organizací rozhodně neodradí od jejich činů trest smrti. Většina z nich chladnokrevně zabíjí ve jménu své ideologie, které věří a pro její „cíle a poslání“ jsou mnohdy ochotni sami zemřít již při samotné akci. Navíc v případě rozsudku smrti bývají v řadách svých následovníků nezřídka považováni za mučedníky.
Čtěte také: Nejvyšší trest - příběhy žen, které dostaly trest smrti
Zdroje: Amnesty International, Lidská práva, PRAŽSKÝ STUDENTSKÝ SUMMIT
Nový komentář