Přeji Vám všem hezký den.
Trapasů jsem zažila nespočetně, zřejmě je přímo přitahuji, o jeden se s vámi podělím.
Vždy, když jezdíme s manželem na houby, při zpáteční cestě se stavíme v jedné restauraci na oběd. Každým rokem jdeme do této restaurace, víme, že dobře vaří, a oni nás vždy vítají jako své známé.
Stalo se mi to loni při placení.
Číšník uvedl cenu, ovšem já, plná zážitků z lesa, jsem nějak nevnímala nebo špatně slyšela cifru a automaticky sáhnu do peněženky a vyndám 200.-Kč a říkám. „Kolik jste říkal?" Opakuje částku, ale já vnímala zase jenom konec a říkám. „Nechte to na 80.-Kč".
Ticho, číšník kouká, já koukám, manžel kouká a všichni čekáme. Já, kdy mi dá nazpět, on, kdy mu dám více peněz, manžel, kdy to pochopím, kope mě nenápadně do nohy pod stolem. Vrhla jsem na manžela pohled, prý by si od něj pes suchou kůrku chleba nevzal.
Nechápu, čekám. Dlouhé ticho jsem přerušila poznámkou: „Je něco v nepořádku?" Číšník se pousmál a říká. „No, když mi ještě přidáte 100.-Kč, tak vám vrátím 20.-Kč, platíte 267.-Kč"
V ten moment bych se raději neviděla, omluva byla ode mne veliká, já jsem si připadala jako blbec, ale bral to s humorem.
Zdraví Věrulinka
Milá Věrulinko,
to už se mi také párkrát přihodilo. Já řeknu suverénně „To je dobrý" a pingl čučí. To máme z toho hloupého zvyku dávat spropitné.
A vůbec, neměl by u stolu spíš platit muž? I kdyby to mělo být penězi z vaší peněženky.
Nový komentář
Komentáře
Ano, měl by vždycky platit muž! Já to porušovala, jen když jsem šla se synem - studentem. Výjimku tvoří akce, na kterou jdou kolegové a kolegyně jako parta.
sahleb: no, znamemu se v luxusni restauraci stalo ze mel platit za sebe a klienta asi 2800, tak dal 3000, a cisnik mu drze rekl ze spropitny ma bejt 10%.....mel kliku ze tam ten znamej byl s obchodnim klientem o kteryho stal a ne s manzelkou, to by asi bejvalo bylo toco ze by si to cisnik za ramecek nedal
No tak ja jsem mela trapas spis obracene. V jedne renomovane prazske restauraci jsem zaplatila tech 267, dala jsem 300 a cisnik se uz s penezi nevratil. Ta drzost me vytocila. O spropitnem totiz rozhoduje zakaznik, a ne cisnik. Bylo to v Cechach.
Asdareel: znám takový případ, kdy číšník si řekl o 100,- Kč víc a když se na to přišlo, tak se choval, jako že se nic neděje. Prostě se omluví, řekne aha, pardón, vysolí peníze zpět a číšníkuje dál ...
Věrulinka: mám dojem, že číšník byl nějaký "huhňa", že jsi mu nerozuměla
... a za to huhňání bych dala jen tolik, kolik slyším 
Asdareel:pro mě to byl trapas,nikdy se mi to nestalo,ono mám asi to povolání zakódované a nebudeš tomu věřit,ale jsou i tací lidé,co to zkouší na číšníky.
gerda:no právě,to je šok kyslíkem
Se mi stalo to samé, neslyšela jsem pořádně tu první cifru a ptala jsem se třikrát, si musel ten číšník myslet, že jsem hluchá jak poleno. Ale v té hospodě bylo narváno, šílený randál a do toho ještě televize.
Věrulinka: to bylo silným lesním vzduchem - my lidi z města tam dostáváme kyslíkové šoky a pak jsme ve společnosti vyřízení
Lenika:jenomže já jsem měla jedno malý
,ale ty hřiby mě asi opíjejí
já si taky myslím, že osoby číšné jsou na tohle zvyklé. Taky jsem tohle zažila v rámci maturitní exkurze v Praze s celou třídou, že se chtěla spolužačka blýsknout a na cifru vyřčenou číšníkem se vytasila bankovkou o něco menší, blazeovaně mávla ručkou se slovy "to je dobrý". Stalo se ve Zlaté huse, v roce 1971. Dnes by tam už maturantky s kapesným těžko šly.
editorka Dana:měl,to máte pravdu,ale on nerad platí
vždy to nechává na mě,pak jenom řekne,nepřeháníš to s tím zpropitným,ale dělala jsem dlouhá leta v restauraci a baru a taky jsem byla ráda za spropitné
