Elizabeth Blackwellové trvalo opravdu dlouho, než se jí podařilo vystudovat vysněnou medicínu. Povedlo se jí to až po mnoha marných pokusech a odmítnutích na různých lékařských fakultách. Našli se i takoví, co jí dokonce radili, aby se na přijímačky převlékla za muže…

Nakonec byla přijata na Geneva Medical College ve státě New York. Ne že by tato škola byla tak osvícená a přijímala ženy-studentky. Zastávat lékařskou profesi v té době mohli jen muži. Malá univerzita měla jen sedm profesorů a sto padesát studentů. Všichni se tu znali. Při posuzování žádosti vedení školy dlouho váhalo a rozhodlo, že nechá studenty o přijetí Elizabeth Blackwellové hlasovat. Nebylo to vůbec obvyklé. Jenže studenti je převezli. Považovali to za dobrý fór, domluvili se a z recese jednohlasně hlasovali pro přijetí. Psal se rok 1847.

Elizabeth se narodila v roce 1821 v anglickém Bristolu v početné rodině prosperujícího majitele rafinérie cukru. Rodiče byli velmi liberální lidé a poskytli všem svým dětem  - i dcerám - kvalitní soukromé vzdělání. V roce 1832 se rodina přestěhovala do Spojených států. Když o tři roky později otec nečekaně zemřel na malárii, zanechal rodinu takřka v chudobě. Starší děti si tedy brzy musely najít práci.

E.BlackwellElizabeth začala pracovat jako učitelka, ale vyjádřila se, že učit bohaté znuděné děti ji prostě nebaví. V té době umírala - pravděpodobně na rakovinu dělohy - její kamarádka. Ta se jí svěřila, že by se jí umíralo snáze, kdyby ji neprohlíželi muži - lékaři. To byl vlastně ten zásadní impulz.

Když byla tedy Elizabeth konečně přijata ke studiu medicíny, všem pořádně vytřela zrak. Studium dokončila v roce 1849 s nejlepšími výsledky ve své skupině a ještě k tomu za poloviční dobu! Její promoce první ženy – lékařky na západní polokouli vzbudila velkou pozornost v americkém i zahraničním tisku. A Elizabeth chtěla dále studovat i pracovat v Evropě. Jenže zase narazila na předsudky a odmítání. Nakonec ji milostivě přijali v pařížské porodnici La Maternité. Jenže tady se nakazila vážnou infekcí a přišla o jedno oko. Ztratila tím možnost pracovat v budoucnu případně na chirurgii. Další její štací byla londýnská nemocnice. Po ročním působení se rozhodla pro návrat do Ameriky s úmyslem otevřít si soukromou praxi.

A zase nastaly problémy. Sehnat vhodné prostory byl nadlidský výkon. Nikdo jí je nechtěl pronajmout. A když se jí to konečně povedlo, zase se z domu odstěhovali ostatní nájemníci. Přece nebudou bydlet v domě, kde ordinuje „doktorka“!

Elizabeth si uvědomovala, jak je nutné předsudky vůči ženám - lékařkám překonat. Ukázalo se, že spousta žen-pacientek odmítá lékařské vyšetření proto, že se prostě styděly. Aby se jich dotýkal cizí muž? To by zemřely hanbou. A mnohé taky umíraly. Ovšem na druhou stranu získat důvěru těchto žen nebylo taky jednoduché. Elizabeth se rozhodla zaměřit na ženy a děti z nejchudších čtvrtí. Spolu se svou sestrou, která se stala druhou americkou lékařkou, a německou lékařkou Marií Zakrzewskou si otvírají vlastní nemocnici pro chudé ženy a děti. A do měsíce mají plno.

Když se toto Elizabeth podaří, jde ve svém snažení dál. Moc dobře si pamatuje na překážky, které byly ve studiu kladeny jí, a v roce 1868 prosadí a otvírá první Ženskou lékařskou kolej v Americe. Ale nemyslete si, že to tam mají dívky - studentky jednoduché! Naopak jsou na ně kladeny vyšší nároky než na klasické lékařské fakultě pro muže. Poté se Elizabeth přesouvá do Londýna a její zásluhou se i v Anglii ženám otvírá možnost studovat medicínu. Doktorka Blackwellová se tu stává vedoucí katedry hygieny na nově otevřené Londýnské lékařské škole pro ženy…

Přestože ji zajímalo „opačné pohlaví“, jak sama říkala, nikdy se neprovdala. Ve svých pětatřiceti letech ale adoptovala sirotka irského původu – holčičku Kitty. Nebylo to však jen z ušlechtilosti. Začala totiž psát knihy o sexuální výchově mládeže a vůbec o rodině. Potřebovala si tedy teorii na někom vyzkoušet. Kitty si k sobě připoutala natolik, že jí zakazovala stýkat se s vrstevníky. A další důvod? Elizabeth myslela na budoucnost, potřebovala společnici a - služebnou. Pro Kitty to prý nebyl žádný med.

Elizabeth byla činorodá do pozdního věku, bojovala za práva žen, zavedení očkování, zrušení prostituce. V roce 1907 se při pádu těžce zranila a měla trvalé následky. O tři roky později pak umírá ve svém domě v britském Hastingsu. Může být spokojená. Ženy mohou studovat! V té době už mají Spojené státy více než sedm tisíc žen - lékařek.

Ničeho nelitovala a na konci života řekla: „Není lehké být průkopníkem, ale je to fascinující. Nevyměnila bych ani jedinou chvilku svého života za všechno bohatství světa!“

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách si můžete také přečíst:

Reklama