Popíjím horkou ranní kávu a myšlenky se mi prohánějí v hlavě jako rybky v akváriu. Sem tam, sem tam. Stále dokola a dokola...
Je to tady ... škola, úkoly, poznámky, třídní schůzky. To sladké období prázdnin za sebou zavřelo 
Nastává čas bojů a nekonečných vět typu: Nechci do školy! Nenapíšeš mi omluvenku?A proč tam musím?
Vzpomínky na loňský školní rok se v mé mysli vynořily nad hladinu jako ponorka, která se bojí zapomnění (obava naprosto zbytečná).
Poznámky v žákovské vidím tak jasně, jako bych je nečetla ve své hlavě, ale na papíře:
- Nanosil v kapsách do třídy sníh, který roztál, vytvořil louži a David se v ní posléze myl, nutil k tomu i ostatní.
- Nutil spolužáka se zlomenou rukou vylézt na strom, který po té spadl.
- Strčil tahák do úst v domnění, že to nezjistím.
Jak tady tak sedím a psychicky se připravuji na to, co letos můj syn ve škole vymyslí, aby si udržel pověst třídního šaška, vybavila se mi třídní schůzka, která mě přesvědčila, že občas se chováme úplně stejně jako naše děti ... věk nevěk, dospělost nedospělost.
Byla zima a losování Kdo vyrazí na třídní schůzku tentokrát jsem pochopitelně prohrála…
Manžel si velebil na gauči a já se pomalým krokem vydala do školy. Ne že bych nevěděla, co mě čeká, věděla. Prospěch Davida pravidelně sledujeme, žákovskou a sešity nám předkládá každý den… Ale znáte to, většinou se na třídní schůzce prosákne něco, o čem si David myslí, že je to za A: prkotina, která nestojí za to, aby se oznamovala rodičům, a nebo za B: doufá, že paní učitelka už má konečně sklerózu.
A to „něco“ bylo právě to, co mě pokaždé tak znervózňovalo.
Třídní schůzka se nesla v tom běžném duchu ... do chvíle, než naše paní učitelka řekla: „Nevím, jestli o tom víte, ale dětem se často objevují pomůcky a věci na tělocvik v odpadkovém koši.“
(Informace pro mě nová ... a dle reakce rodičů jsem evidentně nebyla jediná, koho dítko neinformovalo).
Ve třídě zavládl tichý šum, který přerušila maminka (od prvního pohledu generál) sedící v první řadě.
„Ano, já o tom vím a vím, že je to problém, který už trvá nějakou dobu, a jak vidím, stále se nevyřešil.“
Ve třídě zavládlo ticho. Všichni jsme upřeli zrak na učitelku a nedočkavě sledovali její rty, kdy se otevřou k odpovědi.
Paní učitelka: „Paní Poláčková, moment, tenhle problém se ale vaší Aničky netýká...“
Generál maminka se postavila v lavici tak prudce až o pořádný kus poodjela (ta lavice, ne maminka): „Netýká? Netýká?! Jak netýká?! Jen proto, že má dcera má horší prospěch, tak si myslíte, že nemůže být na straně poškozené?!“
Ticho se ve třídě znásobilo, vzduch zhoustl. Dneska to nebude nuda, prolétlo mi hlavou. Cítila jsem se jak v kině, kde děj nabírá na rychlosti, akce je v plném proudu a vy netušíte, jaký zvrat film ještě přinese.
Paní učitelka – stále ještě s přátelským úsměvem na rtech – zakroutila hlavou: „Tohle jsem neřekla a ani to tak....“
Maminka generál vyrazila z lavice rázností hladové šelmy a já zatajila dech. Přichází akční scéna – problesklo mi hlavou...: „Ale řekla, řekla! Několikrát jsem za vámi byla s tím, že Anička má problémy, že je třeba s tím něco dělat! Několikrát jsem s vámi hovořila o tom, jak se k ní spolužáci chovají! Ale ona holt není jedničkářka, tak nestojí tyto problémy za to, aby se řešily, že?!“
Jeden z přísedících otců to nervově nevydržel... Vstal a požádal maminku generála, zda by mohla mírnit svá slova a ubrat na intenzitě svého hlasu ... ten si naběhl...
Maminka generál: „Vy se vážený do toho nepleťte!“ Ukazováček nasměrovala na otce, který si dovolil ji napomenout.
Spustila se lavina různobarevných komentářů adresovaných pochopitelně mamince à la generál.
Pomalu, ale jistě se rodiče začínali překřikovat. Každý chtěl, aby právě ten jeho názor byl vyslyšen...
Hrobové ticho ve třídě bylo rázem utopené ve vodách minulosti.
Paní učitelka sáhla po ukazovátku, ležícím na skříňce, a mně bylo jasné, co bude následovat...
Třikrát jím bouchla do stolu plnou silou. Efekt byl okamžitý. Třída se ponořila opět do ticha, rodiče po sobě koukali, jakoby netušili, co se to tu stalo... Jakoby ti, co tu před chvíli křičeli jeden přes druhého, nebyli oni, ale jen jejich dvojníci.
„A ticho tu bude!“ paní učitelka se už zdaleka neusmívala. Přejela nás pohledem, který patřil třídě, kde sedí samí výtržníci. „Paní Poláčková, vaše dcera má problémy s dětmi, protože si na ně sama zadělává! Nadává, každého uráží, vysmívá se ostatním! A co se týče těch pomůcek v odpadkovém koši, jí se to netýká z toho důvodu, že ona má v koši sice den co den svačinu, ale také jí tam hází sama se slovy, že tenhle blivajz jíst nebude!“ 
A bylo to.
Maminka generál funěla jak uštvaný pes, rudá barva se jí rozlila po obličeji. „Tohle....tohle se bude řešit. Jinak a jindy!“ Zasyčela. Přejela nás všechny pohledem, cosi zabručela a práskla dveřmi.
Netuším, zda se konala nějaká další dohra, každopádně z této třídní schůzky jsem odcházela s pocitem, že to stálo za to.
Inu, i dospělí se občas chovají jako děti….Z ařekla jsem se proto, že svoje obavy z toho, co ten kluk zase vyvedl, odsunu do pozadí. Je to přeci jen dítě a jako dítě má právo k občasným „průšvihům“. Konečně, od toho jsme tu my rodiče, abychom dětem ukázali určité hranice, navedli je na správnou cestu…
Ale rozhodně se už těším na první třídní schůzku, co se opět nového dozvím a co mne čeká, jaký bude průběh…
A co vy? Také máte nějaké perličky z třídní schůzky?
Nový komentář
Komentáře
moje sestra kdyz chodila asi do 4tridy tak dostala poznamku a tata rekl,ze pani ucitelka je husa a segra to pani ucitelce druhy den rekla.A poznamka druha.Pry jste me nazval operencem?
David mel pani ucitelku,ktera pusobila dojmem barove tanecnice.Kozacky cervene nad kolena,kriklave cervene saty,kruhy v usich,ze by se na nich mohla houpat.Bylo by mi jedno jak se obleka i kdyz do skoly se to vubec nehodi ale kdyz psala synovi,ze nemuze chodit v sustakach do skoly to me nastvalo
.Tak mu dam asi smoking ne?Nenosil je kazdy den jen kdyz ho kamarad nakopal do mezinozi tak jsme skoncili u doktora a mel ho chudak modryho tak asi pochopitelne mu bude v sustakach lepe.A tridni schuzky to se pani ucitelka teda oblekla jeste kriklaveji a cela schuzka byla kazani,ze jsme si pripadali jako kdybysme byli vsichni male deti a ne dospeli lide a tak jsem na schuzky nechodila.Dnes je dobre,ze nerikaji pred celou tridou treba Novak priserne zlobi a vycet vsech hroznych cinu pred vsemi zucastnenymi.
Nebo Pelíšky...
"...rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka.
Zejména pak jedno slovo... Je to slovíčko PRCAT."
Já znám rodičáky zatím akorát z filmů
třeba Vesničko má, středisková, jak tam ten zajoch balil tu učitelku přes svou malou ségru
"Jak píše?"
"Hezky, písmo má úpravné."
"Hmm... a v čom by se měla zlepšit?"
"V ČEM. Zájmena jí dělají potíže. Tak s ní procvičujte ta zájmena. Zejména zájmena osobní."
"Hm... zejména zájmena. Tak dík. A kdy zas bude další rodičák?"
Taky stávámúsedávám na obou srtanách katedry... A ani na jedné to není vždy příjemné. Někteří učitelé působí tak, že se nedivím, že k nim děti nemají kladný vztah. A někteří rodiče zase tak, že si říkám - na to, jací jsou, jsou jejich děti ještě skvělé
Naštěstí je většina (rodičů i učitelů) těch "normálních" a hlavně těch, kdo nezapomínají, že nám všem jde o to, abychom z našich "společných" dětí vychovali pořádný lidi.
Majucha:
zbrojní pas je mou občasnou touhou
ale na druhou stranu mám ve škole děti, po nichž se mi fakt o prázdninách a když odejdou stýská
Jitkara:
tak tak, kdo nezkusil stát před třídou plnou rodičů, neví, o co přichází.
Nejlepší je, když začnu horlit,:chodí pozdě, nepřezouvají se, nenosí včas omluvenky a pak přehlédnu obličeje káráných rodičů a zjistím, že ani jednoho z nich se to netýká...
pamatuju, jak si mamku volali do skoly, protoze na prvni hodine zpevu kdy deti mely predvest nejaky song bracha zapel...o prostitutce loty co byla spinava jak boty
...byl jeste pred prvni tridou se mnou v lete na tabore a naucil se to tam 
...byl taky asi tak v prvni tride...nicmene ucitelky to braly jako jeho povinnost to sledovat...nesledoval...ostatne plno chlapu to nedela ani v dospelosti 
jo a taky mamka musela do skoly, protoze chodil tri tydny v SvP v jednom obleceni
Když moji kluci - dvojčata začali chodit do první třídy, uvedli se naprosto tragicky
.Musím uvést, že mají starší bráchy, od kterých se často přiučili věcem ne zrovna nejvhodnějším.
Pak to většinou použili naprosto nevhod. Asi třetí den v první třídě mi nadšeně hlásili
: "Dnes jsme si vyprávěli vtipy!" Hned mi zatrnulo, tušila jsem zradu. "A jaký vtip jste řekli paní učitelce a dětem?" "NO PŘECE:Je to černý a bouchá to na sklo, co je to? No přece Cikán...atd" Úplně se mi podlomila kolena, tak takhle se moje zlatá dvojčátka představila paní učitelce.
A paní učitelka to nevzala s humorem a nadhledem
, jak by rozumý člověk očekával. Hlásila
mi tuhle historku znechuceně na první schůzce, spolu se spoustou dalších připomínek se závěrem, jak je prima, když jsou kluci někdy nemocní, že je to pak "úplně jiná práce". Kluci jí od začátku nesedli, byla z nich úplně divoká(jsou skoro stejní a tak si je ještě ke všemu pletla). Myslím, že její velkou zásluhou mají do teď ke škole odpor.
pajda: Sysel přehryzal tužku a píučku to překvapilo?
Naše pí. uč - vtedy ta nejlepší, kterou zatím sysel měl, vystačila s poznámkami v žákovské...ovšem stály za to:"ohryzával tužku až do úplného přehryzání" "pinkal po mě gumou a ani jednou se netrefil" a vrchol všeho "Váš Pikachu narušoval bruslení"
To můj starší syn chodil na základku se svým, vzrůstem podstatně menším, bratrancem. Třídní schůzka pod vedením baby úči vypadala takto:
). Nakonec se samozřejmě ukázalo, že ukrývačem byl synek z "dobré rodina" a navíc to eště svedl na spolužáka, kerej si to chudák vyžral. 
Velký "Vé" stojí, malý "Vé" na něm visí a oba řvou jak na lesy. Je fakt, že tahle úča se netajila tím, že nemá ráda chlapečky a dávala jim to taky hezky vyžrat. Takže ji člověk nebral moc vážně.
Na průmce taky hezká scénka, důležitý, veledůležitý tatík taky ze slušné rodiny hulákal na průmce ve třeťáku, že je hrozné, jak škola mizerně ty kluky vychovává a kam se to teda řítíme. Ztratila se totiž třídní kniha (Cimrmanova
No a o nejhorší třídní schůzce potom, co se před maturitou zabil synův spolužák, sem tady psala
hruška: já v první třídě taky přišla pozdě do školy,obdivovala jsem oblečení ve výlohách
a taky jsem se jednou procházela po Handlovce-řeka která protéká Handlovou a v té době byla černá a plná hornického bordelu
hruška: Zlatíčko
Loni můj syn nastoupil první třídu a za tři týdny po nástupu do školy volala píuč že se syn dostavil do školy až v 8:30hod.Cestou do školy obdivoval míchačku na staveništi.
Vidím, že je to všude stejné.
.
Nás to čeká až za dva roky, tak se zatím můžu
Naše třídní prý pronášela, že tam chodí většinou rodiče, které vidět nepotřebuje. Tak tam pak od nás nechodil nikdo
A já byla ráda, protože to tatovi bylo všecko jedno 
No vlastně jinak. Když byl klid, šla mama a když průser tak tata
jó, třídní schůzky...pamatuju jak moje maminka byla vyděšená, když jí paní učitelka ukazovala mnou dokonale napodobený její podpis...prý stále kroutila hlavou a říkala - no vypadá to že jsem to podepsala, ale vůbec o tom nevím
....
...
nebo když se zjistilo, že mám dvě žákovské knížky...do jedné jsem si nechávala dávat jen pěkné známky, tu jsem ukazovala doma...druhou jsem si brala, když jsem věděla, že neumím
Majucha: Tak to jsem teda zvědavá na tvoji pravidelnou docházku...
Majucha: A taky bych měla začít sbírat starý papír...jen těch pár švestiček ze své zahrádky nemám
