Chemii milovala od dětství. Její nadání i schopnosti nebyly o nic menší než nadání její vrstevnice Marie Curie. Madame Curie se z ní ale nestala. Nedočkala se žádného uznání, ani slávy. Naopak upadla na dlouhá léta v zapomnění…

Clara Immerwahrová přišla na svět v roce 1870 na panství v Polkendorfu poblíž Breslau (což je dnešní Vratislav v Polsku, tehdy to ale bylo pruské město) do vážené židovské rodiny chemika dr. Philippa Immerwahra jako nejmladší ze čtyř dětí. Chytrá a zvídavá dívenka, které nechyběl ani půvab, odmalička ve všem vynikala. Když jí zemřela v roce 1890 na rakovinu maminka, přestěhovala se s tatínkem do Breslau. Ten tu vlastnil prosperující obchod s luxusními tkaninami a koberci. Díky otci se během dospívání nadchla pro chemické pokusy.

Clara se narodila do nesprávné doby. 19. století rozhodně ženám nepřálo, studia byla pro dívky těžce přístupná. Směly navštěvovat pouze takové školy, které je měly připravovat na jejich budoucí úděl manželek a matek. I Clara takovou školu absolvovala, i když ji vzdělávali také domácí učitelé. Jedinou další institucí, která ženám nabízela vyšší odborné vzdělání, byly učitelské semináře. Jejich absolventky získaly kvalifikaci pouze pro výuku na dívčích školách. Clara věděla, že má na víc! Chtěla se věnovat vědě, a tak musela po absolvování učitelského semináře navštěvovat intenzivní soukromé lekce a složit maturitní zkoušku na Realgymnasiu v Breslau. Navzdory překážkám se jí to podařilo o Velikonocích 1896, kdy už jí bylo 26 let.

Nyní si konečně mohla začít plnit svůj sen. Směla se stát první posluchačkou chemie na univerzitě v Breslau. I tady se zpočátku setkávala s nedůvěrou, brzy však všechny o svých schopnostech přesvědčila. Vybrala si fyzikální chemii a jako první žena získala v roce 1900 z tohoto oboru doktorát. Ve své disertační práci se zabývala studiem rozpustnosti solí kovů. Její promoce se stala velkou událostí, kterou zaznamenal i německý tisk. Už během studií konvertovala ke křesťanství.

Svého budoucího manžela, o dva roky staršího Fritze Habera, poznala ještě za studií. Jeho nabídku manželství však odmítla, protože nechtěla být na něm ekonomicky závislá. Zamilovaný Fritz se na ni pokoušel zapomenout.  Neúspěšně. Když se v dubnu 1901 znovu setkali na výroční konferenci německé elektrochemické společnosti ve Freiburgu, kde byla Clara jedinou ženou-vědkyní, znovu to mezi nimi zajiskřilo.

Tehdy se Fritz odbýt nedal! Svatba se konala i přes odpor Clařina otce již 3. srpna 1901, a protože Fritz Haber tehdy přednášel na Technische Hochschule v Karlsruhe, Clara jej tam logicky následovala. I když zpočátku měla naději, že bude schopná pokračovat ve své vědecké práci, brzy musela začít ze svých plánů slevovat.

Že zpočátku Fritz Haber zahrnul Claru do svých výzkumů, je patrné z věnování v jeho učebnici z roku 1905 s názvem Termodynamika technických plynových reakcí, kde jí vděčně děkuje za spolupráci. Nicméně Clara byla brzy zklamaná, že jí manžel zadává málo úkolů a využívá ji víceméně pouze k překladům textů do angličtiny. Sen o rovnoprávném vědeckém sňatku, jako byl například vztah Pierra a Marie Curieových v Paříži, po němž tolik toužila, se Claře brzy rozplynul.

Velkou změnu v životě manželů znamenalo narození syna Hermanna v roce 1902. Chlapeček často stonal, a to si vyžadovalo trvalou pozornost matky. Clara jako úzkostlivá matka věnovala synovi veškerou možnou péči. Často ale churavěla i ona sama. Zpočátku si mladá rodina nemohla dovolit služebnictvo, a tak náročná práce v domácnosti i péče o dítě byla jen na Claře. Vše ji nesmírně vyčerpávalo. Věřila, že až zbohatnou, budou si moci dovolit pomocnici, což jí umožní návrat k vědecké práci.

Jenže to se nestalo. I když se brzy rodině začalo dařit lépe, Clara se do laboratoře nikdy nevrátila. Léta ubíhala a ohromné množství úkolů od ní očekávaných ji přímo drtilo. Tradiční reprezentativní role manželky vysokoškolského profesora a starostlivé matky, nudné domácí povinnosti, a především nemožnost se profesně rozvíjet ji ubíjely. Utápěla se v depresích. Ne, tak si manželství nepředstavovala!

Manželova kariéra se naopak rozvíjela víc než úspěšně! Už v roce 1906 se stal Fritz řádným profesorem a o pět let později ředitelem nově zřízeného Ústavu císaře Viléma pro fyzikální chemii a elektrochemii v Berlíně, kde vyrostla řada pozdějších nositelů Nobelovy ceny.



V roce 1909 dospěl Fritz Haber ke svému hlavnímu objevu. Byl to způsob, jak syntézou dusíku a vodíku vyrobit amoniak a jiné dusičnany. Tento tzv. Haber-Boschův proces znamenal zásadní přelom ve výrobě umělých hnojiv, což pomohlo mnohonásobně zvýšit zemědělskou produkci, a zachránit tak miliony lidí od hladu. Dodnes se používá! Jenže tento revoluční objev bylo možné využít i pro vojenské účely při výrobě výbušnin, jak se mělo brzy ukázat…

Když začala první světová válka, nabídl Fritz Haber jako velký vlastenec své služby ministerstvu války. Vedl tu sekci chemie, která pracovala na výrobě amoniaku nejen pro hnojivo, ale právě i pro výbušniny. Clara jeho až fanatické vlastenectví neschvalovala. Naopak!  V roce 1915 se stal Fritz Haber zastáncem co nejrychlejšího ukončení války ve prospěch Německa. A tak se svým týmem pracoval i na vývoji obzvláště nebezpečných chemických zbraní – jedovatých plynů. Poprvé byly použity 22. dubna 1915 u belgického městečka Ypres. O dva dny později, kdy byly ještě příznivější podmínky, došlo k opakování útoku. Fritz Haber si tento útok nenechal ujít, a dokonce ho osobně řídil. A byl za to patřičně odměněn. Sám císař Vilém II. jej při audienci u dvora dekoroval Železným křížem a udělil mu čestnou hodnost kapitána. „Úspěch“ přesvědčil velení německé armády, aby se v další fázi války zaměřilo více na chemické zbraně.

A v Berlíně se mohutně slavilo. Clara se večírků na manželovu počest neúčastnila, byla pacifistka. Jako matka litovala matky všech padlých. Neslavila ani 1. května 1915.



O několik hodin později si sáhla na život… Jaký byl důvod její sebevraždy? Protest proti použití jedovatého plynu u Ypres? Nebo totální zoufalství nad nešťastným, už několik let nefunkčním manželstvím, které zmařilo všechny její vědecké ambice? Nebo obojí? Otázky nebyly nikdy spolehlivě zodpovězeny. Okolnosti Clařiny smrti jsou zahaleny tajemstvím, veškeré dokumenty rodina zlikvidovala. Nebyl nalezen žádný důkaz o provedení pitvy, pohřeb proběhl v utajení. Fritz Haber se ho neúčastnil, ba ani neprojevil kapku soucitu. Hned druhý den ráno spěchal za svými „povinnostmi“. Odjel na východní frontu dohlížet na první plynový útok proti Rusům…

Fritz  Haber získal Nobelovu cenu 1918

Německý tisk nevěnoval této smutné události žádnou pozornost. Teprve šest dnů po Clařině smrti se objevila v nepříliš významných novinách Grünewald-Zeitung zprávička, že „manželka Dr. H., který je v současné době na frontě, ukončila svůj život zastřelením.


Nenápadný náhrobek manželů a služební vila v Berlíně-Dahlemu, kde došlo k tragédii

Foto: Wikipedie, youtube

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama