Chemii milovala od dětství. Její nadání i schopnosti nebyly o nic menší než nadání její vrstevnice Marie Curie. Madame Curie se z ní ale nestala. Nedočkala se žádného uznání, ani slávy. Naopak upadla na dlouhá léta v zapomnění…
Clara se narodila do nesprávné doby. 19. století rozhodně ženám nepřálo, studia byla pro dívky těžce přístupná. Směly navštěvovat pouze takové školy, které je měly připravovat na jejich budoucí úděl manželek a matek. I Clara takovou školu absolvovala, i když ji vzdělávali také domácí učitelé. Jedinou další institucí, která ženám nabízela vyšší odborné vzdělání, byly učitelské semináře. Jejich absolventky získaly kvalifikaci pouze pro výuku na dívčích školách. Clara věděla, že má na víc! Chtěla se věnovat vědě, a tak musela po absolvování učitelského semináře navštěvovat intenzivní soukromé lekce a složit maturitní zkoušku na Realgymnasiu v Breslau. Navzdory překážkám se jí to podařilo o Velikonocích 1896, kdy už jí bylo 26 let.
Nyní si konečně mohla začít plnit svůj sen. Směla se stát první posluchačkou chemie na univerzitě v Breslau. I tady se zpočátku setkávala s nedůvěrou, brzy však všechny o svých schopnostech přesvědčila. Vybrala si fyzikální chemii a jako první žena získala v roce 1900 z tohoto oboru doktorát. Ve své disertační práci se zabývala studiem rozpustnosti solí kovů. Její promoce se stala velkou událostí, kterou zaznamenal i německý tisk. Už během studií konvertovala ke křesťanství.
Tehdy se Fritz odbýt nedal! Svatba se konala i přes odpor Clařina otce již 3. srpna 1901, a protože Fritz Haber tehdy přednášel na Technische Hochschule v Karlsruhe, Clara jej tam logicky následovala. I když zpočátku měla naději, že bude schopná pokračovat ve své vědecké práci, brzy musela začít ze svých plánů slevovat.
Že zpočátku Fritz Haber zahrnul Claru do svých výzkumů, je patrné z věnování v jeho učebnici z roku 1905 s názvem Termodynamika technických plynových reakcí, kde jí vděčně děkuje za spolupráci. Nicméně Clara byla brzy zklamaná, že jí manžel zadává málo úkolů a využívá ji víceméně pouze k překladům textů do angličtiny. Sen o rovnoprávném vědeckém sňatku, jako byl například vztah Pierra a Marie Curieových v Paříži, po němž tolik toužila, se Claře brzy rozplynul.
Velkou změnu v životě manželů znamenalo narození syna Hermanna v roce 1902. Chlapeček často stonal, a to si vyžadovalo trvalou pozornost matky. Clara jako úzkostlivá matka věnovala synovi veškerou možnou péči. Často ale churavěla i ona sama. Zpočátku si mladá rodina nemohla dovolit služebnictvo, a tak náročná práce v domácnosti i péče o dítě byla jen na Claře. Vše ji nesmírně vyčerpávalo. Věřila, že až zbohatnou, budou si moci dovolit pomocnici, což jí umožní návrat k vědecké práci.
Jenže to se nestalo. I když se brzy rodině začalo dařit lépe, Clara se do laboratoře nikdy nevrátila. Léta ubíhala a ohromné množství úkolů od ní očekávaných ji přímo drtilo. Tradiční reprezentativní role manželky vysokoškolského profesora a starostlivé matky, nudné domácí povinnosti, a především nemožnost se profesně rozvíjet ji ubíjely. Utápěla se v depresích. Ne, tak si manželství nepředstavovala!
Manželova kariéra se naopak rozvíjela víc než úspěšně! Už v roce 1906 se stal Fritz řádným profesorem a o pět let později ředitelem nově zřízeného Ústavu císaře Viléma pro fyzikální chemii a elektrochemii v Berlíně, kde vyrostla řada pozdějších nositelů Nobelovy ceny.
V roce 1909 dospěl Fritz Haber ke svému hlavnímu objevu. Byl to způsob, jak syntézou dusíku a vodíku vyrobit amoniak a jiné dusičnany. Tento tzv. Haber-Boschův proces znamenal zásadní přelom ve výrobě umělých hnojiv, což pomohlo mnohonásobně zvýšit zemědělskou produkci, a zachránit tak miliony lidí od hladu. Dodnes se používá! Jenže tento revoluční objev bylo možné využít i pro vojenské účely při výrobě výbušnin, jak se mělo brzy ukázat…
A v Berlíně se mohutně slavilo. Clara se večírků na manželovu počest neúčastnila, byla pacifistka. Jako matka litovala matky všech padlých. Neslavila ani 1. května 1915.
O několik hodin později si sáhla na život… Jaký byl důvod její sebevraždy? Protest proti použití jedovatého plynu u Ypres? Nebo totální zoufalství nad nešťastným, už několik let nefunkčním manželstvím, které zmařilo všechny její vědecké ambice? Nebo obojí? Otázky nebyly nikdy spolehlivě zodpovězeny. Okolnosti Clařiny smrti jsou zahaleny tajemstvím, veškeré dokumenty rodina zlikvidovala. Nebyl nalezen žádný důkaz o provedení pitvy, pohřeb proběhl v utajení. Fritz Haber se ho neúčastnil, ba ani neprojevil kapku soucitu. Hned druhý den ráno spěchal za svými „povinnostmi“. Odjel na východní frontu dohlížet na první plynový útok proti Rusům…
Fritz Haber získal Nobelovu cenu 1918
Německý tisk nevěnoval této smutné události žádnou pozornost. Teprve šest dnů po Clařině smrti se objevila v nepříliš významných novinách Grünewald-Zeitung zprávička, že „manželka Dr. H., který je v současné době na frontě, ukončila svůj život zastřelením.
Nenápadný náhrobek manželů a služební vila v Berlíně-Dahlemu, kde došlo k tragédii
Foto: Wikipedie, youtube
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
- Mileva Marićová byla nejspíš chytřejší než její manžel
- Marie-Anne Lavoisierová nedokázala zabránit smrti geniálního chemika
- Marie Curie – dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny
Nový komentář
Komentáře
Smutné čtení o krásné, nadané ženě a jejím ambiciózním manželovi.
PĚKNÝ ČLÁNEK
Opět pro mě hezký článek, i když moc smutný.
Moc smutné...
Smutný osud
Ta podoba! Jako bych ji znala! Děkuji za úžasnou práci a poutavé čtení díky němuž některé ženské osudy nebudou zapomenutý!
Díky

Pro Vlaďku: Hermann Haber (1902–1946) pokračoval v rodinné tradici. Ačkoli toužil po studiu práv, otec ho přinutil vystudoval chemii. Žil od 30. let v Americe (emigrace kvůli Hitlerovi) a také on jako matka spáchal sebevraždu nedlouho poté, co mu v roce 1946 zemřela na rakovinu jeho manželka. Jinak Fritz Haber se podruhé oženil už za dva roky po smrti Clary, jeho druhá žena Charlotta mu porodila dvě děti, ale po deseti letech se s ním rozvedla.
Hodně smutný příběh, smutný osud skvělé dámy - škoda. Zemřít v náručí syna 13ti letého. Chudák kluk a ještě takový zdá se odtažitý otec... Zajímal by mne i osud chlapce.
Smutný příběh a otazník kolem konce zůstane . . . .