Dobrý den,

 

i já se dnes, po dlouhém rozhodování, přiměla přispět svojí troškou do mlýna. Předem se omlouvám, nejsem žádný literární talent.

Je to příběh loňského léta, jak jsem ztratila rovnou tři přátele.

 

Byli jsme 2 páry: já a Lukáš, Helga a Michal. Znali jsme se dlouhých deset let – spolužáci ze střední školy. Helga byla nejlepší kamarádka, mohla jsem se jí svěřit úplně se vším -  znaly jsme se od školky, bydlely kousek od sebe, odchodily spolu základní, střední i vyšší odbornou školu a poté, co si kluci našli společného koníčka – modelářství, tak se z nás stala velká čtyřka :-) Měli jsme chalupy kousek od sebe, takže probíhaly neustálé návštěvy, společné grilovací víkendy a různé výletky, zkrátka krásné období. Nakonec jsme se domluvili i na společné dovolené. To už od střední školy uběhlo dlouhých šest let.

 (7za)

Vyrazili jsme za sluníčkem k moři, celou dovolenou bylo veselo, ale ke konci už to začlo skřípat, Lukáš byl najednou podezřele odtažitý a až moc dobře si s Helgou rozuměl, a ta se zase nějak často hádala s Michalem. To vše mi samozřejmě došlo až zpětně..

Dovolená skončila a ještě dlouhých 14 dní po návratu jsem se trápila, proč je můj jindy milý Lukáš tak protivný a odtažitý a proč chodí domů pozdě v noci. Mezitím se Helga stihla rozejít s Michalem, tvářila se jako největší kamarádka a já jí chodila brečet na rameno, jak to doma neklape. Po těchto 14 dnech oba na víkend zmizeli, Helga k údajné kamarádce, Lukáš na chalupu, že chce být sám a že si potřebuje odpočinout.

Následující pondělí mi to došlo, nevím jak, bylo to jako zásah bleskem, asi šestý smysl :-), ale najednou jsem to věděla. Jela jsem za Lukášem a on mi všechno potvrdil, celých 14 dní se mi scházeli za zády a nikdo nic neřekl. Mělo to ještě dlouhé pokračování, nikdy mi nebylo hůř, brala a beru to  jako největší zradu, jaké může být člověk schopen. Bylo to období plné smutku a trápení, nakonec jsem se musela odstěhovat, za dva měsíce mi umřel otec. No smůla smůlovatá, co vám mám povídat.

Jak to všechno dopadlo? Moc dobře ne. Přišla jsem o přítele, kterého jsem moc milovala a se kterým jsem plánovala společný život, o nejlepší přítelkyní, které jsem tolik věřila a myslela, že nás nic nemůže rozdělit, a nakonec i o kamaráda. Jak to? To je na všem to nejsmutnější. Potud by to byl asi vcelku tuctový příběh, ale tato příhoda stála bohužel život jednoho mladého člověka. Michal to všechno nezvládl a letos na jaře se oběsil :-(

I takový je život a já doufám, že tu mizernější část jsem si odbyla a teď už bude jen a jen lip..

 

Sonik79

 

Samozřejmě, že bude stále lépe a lépe. Děkuji za příběh, za příspěvek do včerejšího  redakčního mailu a přeji vše nej.

 

Dnes už si ale píšeme na jinou notu.:

Pokud něco umíte, pokud jste něco dokázala, pokud jste na něco hrdá, pošlete nám toho obrázek, popište nám to a věřte, že budete nejen pochválena, ale možná i odměněna drobným dárečkem.

A skutečně na to máte celé dva dny. Protože i zítra budou vaše maily na toto téma vítány.

Vše, co nám chcete sdělit, posílejte na

redakce@zena-in.cz

 

A nezapomeňte, i dnes pokračuje Velká letní soutěž.

I dnes můžete poprosit ostatní o radu v rubrice SOS

I dnes můžete poslat příspěvek mimo téma. Nikdo se zlobit nebude.

Reklama