Vážená redakce, dovoluji si svěřit se vám se svým trápením. Má mladší sestra Karolína byla vždycky péro. Už jako malá holka byla průserářka, která vždy v nějaké lotrovině hrála hlavní roli.

Pamatuji se, že rodiče z ní byli často zoufalí. Maminka po večer plakala a tatínek nejednou o ní zlomil vařečku.

 

Pře dvěma lety se nám rodiče zabili v autě a já dostala Karolínku do péče. Je to má sestra, takže pro mne bylo automatické to, že se o ní postarám a udělám maximum proto, aby dostudovala.

Věřte mi, že lehké to nebylo!

Karolína je paličák a když odmítala poslouchat naše rodiče, je jasné, že ze mě si nedělá vůbec nic.

 

V domácnosti mi s ničím nepomáhá, je na mě hubatá, prostě nejsem pro ní žádná autorita.

Ale na tohle všechno jsem si už svým způsobem zvykla. Beru Káju takovou jaká je a vím, že ve dvaceti letech už nemám právo jí radikálním způsobem zasahovat do života.

 

Jenže před pár dny, jsem přišla na věc, která mi vzala dech.

Našla jsem totiž u Karolíny v tašce kokain (asi kokain, nevyznám se v tom). Ztropila jsem doma skutečné peklo. Kája mě však ujistila, že nic takového nebere, že to je pro její kamarádku.

 

Nevěřím jí a nevím co s tím mám dělat.... Nikdy jsem tak netoužila po tom, aby rodiče byli tady se mnou, jako v této chvíli.

I kdyby byla pravda, že to Kája nebere, vůbec se mi nelíbí, že se kamarádí s narkomankou.

 

Řeči na Karolínu nezabírají a když jí vyhodím z domu, vím, že její život skončí v troskách. Ve chvíli, kdy na ní nebudu dohlížet, nastartuje si totiž Kája život podle svého a jsem si jistá, že pokud teď skutečně v drogách nejede, tak ve chvíli, kdy bych jí vyhodila, spadne do toho.

 

Dostat jí k nějakému odborníkovi je nemožné a bohužel mě nenapadá nic, čím bych mohla Karolínu vystrašit.

 

Nechci, aby si zkazila život. Jen nevím co s tím, jak jí otevřít oči....