Když odcházela na mateřskou dovolenou, slíbila v práci, že se do roka vrátí. A neříkala to jen tak. Sama se zpět k povinnostem těšila, protože měla své zaměstnání ráda. Navíc práci potřebovala, protože to byla ona, kdo finančně táhl rodinu. A tak, když byl její dceři Anetce necelý rok, začala se poohlížet po chůvě. Vybírala tak dlouho, až našla, co hledala. Marcelu, sympatickou slečnu s pedagogickým vzděláním a spoustou odborných kurzů, která to s dětmi skvěle uměla. Od začátku věděla, že její maličká bude v těch nejlepších rukách. A nemýlila se.
„Anetka zpočátku při mém ranním odchodu vždy plakala. Ale postupně si na Marcelu zvykla natolik, že ji vítala širokým úsměvem, zatímco mně už pomalu ani nezamávala na rozloučenou. Rovnou svou společnici táhla k hračkám. Přišlo mi to líto, ale snažila jsem se vše brát s rezervou. Jenže propast mezi mou dcerou a mnou se dál prohlubovala,“ připouští Alena, která kvůli pracovním povinnostem chodila z práce čím dál později. Občas už Anetku dokonce ani nezastihla vzhůru.
Dopadlo to tak, že holčička začala být na své chůvě doslova závislá. „Hrozně brečí pokaždé, když se musí s Marcelou rozloučit. Mě odstrkuje. Až když chůva odejde, vezme Anet na milost mě. Dokonce už jí párkrát řekla i mami! Marcela ji sice hned opravila, ale stejně to člověka hrozně zamrzí. A tak jsem postupem času začala naši chůvu z duše nenávidět. Ne že by ona za něco mohla, je to absolutní profík. Přesto na ní ale strašně žárlím. Nejraději bych jí každé ráno zabouchla dveře před nosem a zůstala s malou doma sama. Jenže to prostě nejde,“ trápí se Alena.
Napadly ji už i scénáře, že by s dcerou zůstal doma její manžel, tedy tatínek. Na toho by tolik nežárlila. Ten však o rodičovské dovolené nechce ani slyšet. „Nikdy nebyl zrovna tatínkovský typ. Ne že by ji neměl rád, ale prostě na starání se o děti není,“ krčí rameny zkroušená maminka s tím, že už se jí v hlavě zrodil jiný nápad. Co nejdříve znovu otěhotnět, zůstat doma a přízeň dcery si opět získat. Od druhého dítěte bude muset také brzy do práce. Ale když do té doby stihne něco našetřit, a zapojí víc svého muže, už rozhodně znovu nenastoupí na plný úvazek.
Čtěte také:
- „Na své děti čas neměla, teď mi krade ty moje,“ obává se Romana (38)
- „Žárlím na manžela kvůli našim dětem,“ přiznává Aneta
Nový komentář
Komentáře
Najít rovnováhu není jednoduché, ale nikdy není pozdě na to, abychom se podívali do sebe a vzali život pevně do svých rukou. Vše se dá napravit, myslím, že ani pro tuto maminku není pozdě na vřelý vztah s její holčičkou.
Nejlépe dát děcko do jeslí, tam se rozhodně na učitelky tak fixovat nebude nebo si zařídit poloviční úvazek. To by snad jít mohlo...
Takova si nema porizovat ani zvire, natoz deti. A tatinek pry na starost o deti neni...Fakt rodice jak stehno.A jeste se tim chlubi.
To je geniální myšlenka - získat si přízeň malého dítěte tím, že mu pořídím sourozence.
Takže tu dceru tím připraví i o tu špetku pozornosti, kterou jí dávala dosud, protože se bude věnovat novému miminu. Sama žárlí na chůvu, a myslí si, že dcera nebude žárlit na případné druhé dítě. Krása. Ve výsledku se dostane do daleko většího stresu, protože bude jak na trní, aby už už šla do práce, ale doma dvě malé děti, otec zjevně není nadšený ani z toho jednoho, chůva se už jednou "neosvědčila"... a ty děti to odskáčou nejvíc. 
Každý svého štěstí strůjcem....
Své priority si stanovila sama..... Co k tomu dodat...?
Člověk si musí vybrat, bud kariéra nebo rodina. Blbe to skončí.
Když ji je to tak líto tak měla být ještě s dítětem doma a užít si ho ! Žena si na pořádné rozmyslet jestli ji je přednější kariéra nebo dítě Ty věcné karieristky najednou zjistí že je pozdě .Ze je žádný chlap uz ani nechce a že už je pozdě i na dite A co jim zbyde ? Jen ta jejich kariéra .Děkuji pekne ,takhke bych tedy dopadnout nechtěla ,to ani omylem !
Prachy a kariéra,děs,běs.
Necetla jsem to, ale pointa urcite bude, ze zenska ma drepet doma a resit podelane pliny, nebo seredne olituje. Zlata slova matko!
Ohromný nápad, pořídit si chlapem, který není tatínkovský typ druhé dítě. Nechá potom obě děti na starosti chůvě a bude žárlit dál ?
Je to opravdu smutné.Ale znám i horší případ,kdy maminka šla pracovat hned po šestinedělí . No "maminka".Toho dítěte je mi nesmírně líto a osobně si myslím,že tam nemůže ani pouto "matka"-dítě vzniknout.Neumím si představit od takovýho drobečka odcházet a dát ho hlídat v podstatě cizímu člověku
Zní to hloupě, ale dříve bylo vše jinak. V roce 93 jsem také měla více peněz a lepší a jistější práci, ale stejně jsem s dcerou 5 let zůstala doma. Neměli jsme peníze ani vlastní bydlení, ale všichni jsme si užili krásného dětství naší jediné dcery a spousty zábavy a her, a nikdy se to už nedá opakovat nebo vrátit. Nic bych zpětně neměnila, stresů a tvrdosti v podnikání nás později čekalo víc než dost, ale vzpomínky na kouzelné zážitky máme navždy.
Pořizovat si druhé dítě, když nemá čas ani na to jedno, je totální blbost. I já jsem se vracela po roce od dítěte do práce (hlídali prarodiče), ale na půl úvazku (do práce jsem chodila na 2 nebo 3 dny v týdnu a vracela se odpoledne), a navíc jsme zůstali u jednoho. Malá mi to taky dávala ze začátku "sežrat" - já přišla z práce a ona schválně odešla do obýváku a zavřela za sebou dveře, nicméně pak mě vždycky vzala na milost (zvlášť když jsem ji do tří let kojila:-) Chápu ženy, které nechtějí být doma tři roky (třeba mě osobně by to zabilo), ale pak musejí práci a rodinu aspoň rozumně skloubit, což se v tomhle případě nepodařilo.
A co čekala, když ji dcerka vidí chvilku mezi dveřmi?
A tatínek si na chůvu taky zvykne víc než na manželku, to teprve bude trága
naštěstí jsem s dětmi byla dlouho doma, ten čas se už nikdy nedá nahradit
Nechápu... a co asi čekáte, dítě miluje toho, kdo s ním tráví většinu času.... když je tak malé... když máte peníze na chůvu - nevím proč chodit do práce.... Mateřskou si máte užívat - nikdy se to nevrátí zpátky...
pro mámu musi bý hrozné když díte řekne mami jiné paní....sama by jsem nechtela svoji dceru dát nekomu jinýmu na hlídání... chteli jsme děti, takže jsme počítali s tim že mateřská je pár korun a že prostě chvíly do práce nemužu,.
To je tak, když dá někdo přednost práci před dítětem.